Mailové schránky senátorů zaplavily desítky řetězových mailů, říká právnička

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Senát těsnou většinou odmítl ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Česká republika se tím zařadila po bok Ázerbájdžánu, Bulharska, Slovenska a Maďarska.

Na české politiky z obou komor Parlamentu přitom – jak se nyní ukazuje – zřejmě tlačily mezinárodní ultrakonzervativní organizace.

„Většina společnosti si není vědoma toho, že debatu o úmluvě provázela velmi silná dezinformační kampaň,“ tvrdí právnička Kristýna Benešová, která se specializuje na lidská práva a právo Evropské unie.

Debatu o ratifikaci Istanbulské úmluvy sledovala z první ruky - pro české politiky zpracovala právní rozbor materiálů, které jim posílají konzervativní lobbistické skupiny.

„V momentě, kdy úmluva proti násilí přišla na přetřes, zaplavily e-mailové schránky senátorů a senátorek desítky řetězových e-mailů, které jim podsouvaly pamflety různých velmi konzervativních až extremistických organizací, jako je polská katolická organizace Ordo Iuris známá svojí antipotratovou politikou, nebo Aliance pro rodinu,“ popisuje Benešová.

Intenzivní e-mailovou kampaň zmínil v projevu před hlasováním i senátor Václav Láska. Debata o Istanbulské úmluvě byla podle něj z obou stran názorového spektra iracionální.

Jako právník označil deklaraci o potírání násilí vůči ženám za nudnou a symbolickou. Nakonec hlasoval pro její ratifikaci. Předtím ale kolegům přečetl jeden z e-mailů, který každý z nich dostal do své schránky:

„Schválně jsem vybral e-mail, který většinově obsahuje to, co dostáváme. A vybral jsem speciálně e-mail, který nemá žádné vulgarity, je psán správně, spisovně, nepsal to asi hloupý člověk,“ uvedl a pak citoval: „Vážená paní senátorko, vážený pane senátore, obracím se na vás z důvodu ratifikace Istanbulské úmluvy, o které máte hlasovat ve dnech 24.-25. 1. 2024. Všichni dobře víme, že tato smlouva má v první řadě sloužit k odebrání dětí od rodiny. Není přece možné, aby někdo z nějaké neziskové organizace nařizoval rodičům, jak mají vychovávat své děti. Pokud budete hlasovat pro ratifikaci této smlouvy, tak věřte tomu, že lidé se proti vám obrátí. A myslete i na to, že tato smlouva bude platit i na vaše děti nebo vnuky nebo pravnuky. Já můžu říct sám za sebe, že kdybych měl zvednout ruku pro takový paskvil, tak se mně potom večer nebude dobře spát. A měl bych noční můry. Uvědomte si prosím, že rodina je základ státu. Neberte lidem jejich právo na rodinu, kterou tvoří muž, žena a děti. Myslete na to, že každá akce vyvolá následnou reakci. Uvědomte si, že tady jsme v ČR uprostřed Evropy. A netahejme sem americkou kulturu. Při rozhodování vezměte prosím do hrsti vlastní selský rozum a řiďte se jím. S přátelským pozdravem rodič, otec a manžel.“

„Tak to dávám jenom na ukázku, že z mého pohledu iracionální diskuze o něčem, co obsahem úmluvy vůbec není, je oboustranná,“ řekl na plénu Senátu Láska.

Poslancům a senátorům během posledních měsíců přicházela řada podobných dopisů. Často jsou podobné nebo úplně stejné.

„Já jsem se snažil opravdu pochopit, co se stalo, co vede ty, kteří s úmluvou nesouhlasí, k takovému, řekl bych, velmi razantnímu odporu, organizovanému a velmi razantnímu odporu. Musím poděkovat panu kolegovi Oberfalzerovi, vaším prostřednictvím, pane předsedo, že jsem z jeho řeči pochopil, čeho se bojí. Dávalo mi to hlavu a patu. Jediný problém je, že to, o čem mluvil, o tom ta úmluva vůbec není. Chápu jeho obavu. Chápu, z čeho má obavu, ale to se vůbec netýkalo Istanbulské úmluvy, ta o tom opravdu není,“ apeloval senátor na své kolegy.

Poslankyně Barbora Urbanová (STAN) se po neúspěšném hlasování senátorů o ratifikaci úmluvy svěřila se svým zklamáním na facebooku. Starostové se dlouhodobě prezentují jako liberální strana, jejich zástupci v Senátu to ale hlasováním o Istanbulské úmluvě nepotvrdili. Michael Canov hlasoval proti ratifikaci a několik dalších nehlasovalo.

„Udělala jsem pro to naprosté maximum. Dva roky v kuse pracuju na tom, aby se domácí a sexualizované násilí nepřehlíželo, aby se dělaly systémové změny. Jsem mladá, v očích některých nezkušená, nemohu nikoho poučovat, přesvědčím je jenom prací. Dělala jsem rešerše, poskytovala materiály. Mluvila se všemi a říkala jim, že vím, že jim chodí víc mailů proti úmluvě, ale argumenty jsou takové a makové. Svědomí mám čisté, nešlo udělat víc,“ popsala Urbanová.

Na právničku Kristýnu Benešovou se kvůli Istanbulské úmluvě obrátil jeden ze senátorů.

„Z kanceláře jednoho nejmenovaného senátora mi přišel čtyřstránkový pamflet od Ordo Iuris. Vzhledem k tomu, že ten senátor měl kritické myšlení, tak mě požádal, jestli bych mu z právního pohledu mohla rozebrat ty argumenty,“ popisuje Benešová.

Spoluzakladatelka platformy Ženy v právu a skupiny Bez trestu se odborně zabývá právě domácím a sexualizovaným násilím. Debata o Istanbulské úmluvě ale podle ní neprobíhala na žádném racionálním podkladu.

„Místo toho, abychom mluvili o skutečných přínosech nebo výzvách, které ta úmluva reálně přináší, se celá ta debata posunula do naprosto demagogické roviny, kdy vysvětlujete, že není pravda, že úmluva dá státním orgánům možnost odebírat děti z rodin nebo že údajně zavádí genderovou ideologii,“ říká právnička.

Organizace Ordo Iuris je i v silně katolickém Polsku označovaná za velmi radikální či extremistickou organizaci. V České republice je na ni napojena skupina Aliance pro rodinu.

„Tyto organizace používají takový pseudoprávní jazyk, do kterého balí nesmysly typu odebírání dětí z rodin nebo možnost na kohokoliv vznést obvinění ze znásilnění a možnost soudů nepožadovat pro to žádný důkaz. To naprosto ignoruje zásady trestního řízení, které v České republice fungují, a v té úmluvě se to vůbec nepíše,“ vysvětluje právnička.

Část horní komory podle ní podlehla dezinformacím, kterými je lidé napojení na ultrakonzervativní spolky zahltili.

„Senátoři nemají čas ty věci pročítat. Ti, kteří mají kritické myšlení, se obrátí na lidi, jimž věří, a nechají si to okomentovat. V lidech, kteří mají sklon ke konzervativnějšímu vnímání světa, to samozřejmě vyvolá obrovský strach. A potom je na nich, jestli si ty dezinformace nechají vyvrátit, anebo jestli prostě podlehnou emocím,“ dodává Benešová.