Lokální politici ztratí část moci, propojit obce by ale pomohlo, míní sociolog

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Příjmy českých obcí z místního podnikání jsou jedny z nejnižších v Evropské unii, konkrétně činí jen dvě procenta. V sousedních zemích přitom tento podíl z takzvaného místního určení daní činí třicet procent, v severských dokonce více než padesát procent. Podle sociologa Daniela Prokopa by měla pomoci takzvaná Společenství obcí, která zavedlo Ministerstvo vnitra od začátku roku, a která začínají využívat první mikroregiony.

„Dobře udělané společenství může být krok k překonání rozdrobenosti samospráv, šetřit miliardy a zlepšit řízení služeb,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy sociolog. Rozpočtové určení daní (RUD) podle něj také nemotivuje malé obce k investování.

Jaké chyby v RUD vidíte?

Paradoxní je, že rozdělování daní obcím v Česku skoro nemotivuje ke slučování těch nejmenších obcí pod 500 obyvatel. Financování na obyvatele mají podobné jako větší obce kolem jednoho až dvou tisíc. A rozdělováním daní krajům mají být nově zvýhodněny ty, které mají hodně malých obcí. Tam jde stát sám proti sobě.

Druhá věc ke zvážení v obecním rozpočtovém určení je zvýhodnění větších obcí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ony mají vyšší příspěvek na obyvatele, protože mají poskytovat služby svému okolí. To ale dělat mohou, či nemusí. Je otázka, zda tohle zvýhodnění v RUD nemá být navázáno právě na to, že ty větší obce skutečně pomáhají celému mikroregionu. Zvýhodnění větších měst navíc v Česku začíná dost vysoko –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ výrazně vyšší platby mají města až od 30 tisíc obyvatel, a hlavně ta největší města. Ale obce s rozšířenou působností a mikroregionální centra mají v Česku často mezi pěti až 20 tisíci obyvateli.

V čem má tedy současný systém slabiny?

Problém je hlavně obrovský počet obcí (6250, ve srovnání s většinou ostatních evropských zemí je u nás velice nízký průměrný počet obyvatel na jednu obec –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ 1632, pozn. red.). Neprospívá nikomu, samosprávám kvůli tomu vzniká duplicita činností, od zakázek, GDPR, vyhlášek a podobně. Některé služby v tak malém měřítku ani nejde řídit, například vzdělávání by určitě prospělo, kdyby mělo větší zřizovatele, stejně tak třeba vyvážení odpadu. Když si takové služby obstarávají malé obce samy, bývá to neefektivní.

Neřeší takové věci ale právě obce s rozšířenou působností?

Ano, dobrým příkladem je Pacov, obec s rozšířenou působností tady řeší celý mikroregion, ušetří se tím mnoho energie a zbytečné práce. Ale větší obce k tomu musí mít nějaký nástroj –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ svazek či společenství obcí. Roztříštěnost na tolik malých samospráv nepomáhá také v investicích. Obce mají na účtech poměrně velké prostředky, které neumí využít.

Vyřeší to vznik Společenství obcí, která je v Česku možné zakládat od začátku letošního roku?

Mohl by, nově vzniklé mikroregiony by mohly mít lepší vyjednávací pozici vůči krajům, měly by větší sílu, například při tendrech na energie. Na nově vzniklá Společenství se může převádět ta „otravná“ agenda, o které jsem mluvil –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ GDPR, různé služby, vyhlášky, které bude společenství řešit pro celý mikroregion. V obcích se mohou více soustředit na věci důležité pro komunitu.

Musí to ale dávat smysl: fotbalové týmy nikdo slučovat nebude, vývoz popelnic se efektivně sdílet může. U vzdělávání je podle zahraničních zkušeností také lepší, když ho řídíte v mikroregionu, který má alespoň 20 škol a pár tisíc studentů. Školy mohou sdílet administrativu, podpůrné pozice a nějaké expertní kapacity. 

Systém který popisujete, funguje třeba ve Francii nebo v Německu. Každá země má ale svá specifika, může se Česku povést se inspirovat?

Bude důležité, abychom to udělali pořádně. Nesmíme zakládat náhodná společenství, každé za jiným účelem, jen v kusech mikroregionů s vyřazením chudších či odlehlých obcí. Je riziko, že se to celé rozpadne v nesystematickou věc. Proto bude důležitá také motivace obcí ke smysluplné spolupráci.

Jak to udělat?

Jednou cestou jsou dotace –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ více peněz do školství, financování obecní policie a podobně. Další může být ve změnách v Rozpočtovém určení daní (RUD), které v Česku malé obce spíše odrazuje podporovat na svém území byznys. Zde v řadě zemí funguje to, že obce získávají část výběru daně z příjmů firem a zaměstnanců na svém území. Tím mají motivaci lákat firmy –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a zejména takové, které dávají solidní mzdy, z nichž jsou vyšší odvody, a přiznávají a daní příjmy.

V Česku jsou na tohle obce ale moc malé. Do jejich sídel jezdí pracovat lidé z celého mikroregionu a podnikání má vliv na celý mikroregion. Dávalo by smysl tuhle roztříštěnost a demotivaci překonat a spojit dvě pozitivní věci –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ dávat část výběru daní společenství obcí. Motivovalo by to ke spolupráci, která šetří veřejné prostředky a lépe řídí služby, i lákání byznysu s přidanou hodnotou. 

Druhá věc je možnost sdílet část financí pro investice. Je důležité lidem vysvětlit, proč by jim takové věci mohly zlepšit kvalitu života. Když si obec na čističku nebude muset deset let šetřit, ale zafinancuje ji ze sdíleného rozpočtu, pocítí to její obyvatelé samozřejmě dřív. Lokální politici sice přijdou o část moci, bude to ale ta, která je nejméně efektivní.

Jak velká by podle vás měla ideálně být jednotlivá společenství? Zmiňoval jste Pacov, který by jako obec s rozšířenou působností byl zřejmě zároveň jedním společenstvím. Takové Černošice už jsou ale skoro celá Praha–⁠⁠⁠⁠⁠⁠západ, tam by jich asi muselo být více.

Ideální by bylo, aby bylo jedno společenství v jednom mikroregionu (obcí s rozšířenou působností má ČR 206, pozn. red.). Přes ně totiž stát dělá přenesenou působnost státní správy, úřady tady dělají administrativu. Nejlepší by tedy bylo mít tyto věci na jednom místě. Zřízení na celém území obce s rozšířenou působností taky vyloučí to, že z těch společenství jsou vyřazovány chudší či odlehlé obce.

Kdo by to v praxi měl vykonávat? Vzniknou nová pracovní místa, nebo budeme mít takzvané „létající úředníky“?

Bude to záviset na financování společenstev, nová místa by vznikat neměla –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ respektive ne nad rámec toho, co se ušetří tím, že stejnou věc neřeší 50 starostů a jejich týmů odděleně. Úředníci a jejich výkon by měli spíše sdílet a efektivněji řešit úkoly, o kterých jsem mluvil. Když máte větší firmu, každá pobočka si také nedělá sama účetnictví.

Mluvil jste o investování obcí, v Česku se často zmiňuje problém s takzvaným NIMBY efektem, v překladu „Ne na mém dvorku“, který označuje lidi s negativním postojem vůči výstavbě v okolí jejich bydliště. Jsme v tomhle nějak speciální?

I český NIMBY efekt je spojený s velkou roztříštěností samospráv. Stavební úřady spravují velké množství malých území, což je pro ně složité. I tady bude myslím muset přijít změna, hlavně ve struktuře stavebních úřadů a v roli územního plánování, které je aktuálně dost rigidní a hodně restriktivní vůči bytovému bydlení. Dostupnost bydlení musí být veřejný zájem, který v těchto procesech někdo obhajuje a není sekundární ke spoustě dalších zájmů, které v těch řízeních mají dotčená místa.

Nemá NIMBY efekt zdroj částečně i v nastavení rozpočtového určení daní?

Určitě, za nové lidi dostanete v rozpočtovém určení daní stejné peníze jako za staré, noví ale vytvářejí nároky na infrastrukturu. Jejich děti chodí do místní školy, parkují v obci svá auta. Pro obec jsou to náklady navíc, nepokryté rozdělením daní. Což může posilovat motivace stavby spíše nepovolovat, nové občany nepřijímat. V Česku navíc hraje malou roli daň z nemovitosti, která jde do obecního rozpočtu, české obce z ní mají mnohem menší část než třeba polské, což NIMBY efekt posiluje.

Co za trendy z této oblasti v PAQ Research sledujete?

Například to, že mikroregiony, které problémy fragmentace služeb už překonaly, si vedou lépe ve vzdělávání. Dám příklad, ředitel malé školy, jejíž zřizovatel je větší než malá obec, nestráví mnoho hodin týdně papírováním, ale věnuje se více kvalitě vzdělávání. Navíc má nějakou síť expertů, větší podporu v sociální oblasti –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ protože u znevýhodněných rodin se musí řešit i bydlení a podobně. Výsledkem společenství obcí by mohlo být třeba to, že školy v malých obcích budou mít tuto podporu, budou jednodušeji sdílet třeba učitele angličtiny nebo školního psychologa.