Lipavský: Rusové by měli názor proti agresi na Ukrajině vyjádřit hlavně doma

Česko se přidalo k zemím, které odmítají vpustit na své území Rusy s turistickými vízy, byť jen v případě, že přilétají ze zemí mimo schengenský prostor.

Sněmovna navíc schválila českou verzi takzvaného Magnitského zákona, který Česku umožní uvalit sankce na představitele ruského režimu i bez souhlasu zbytku Evropské unie.

Krátce poté ruské úřady nechaly strhnout část oplocení kolem Českého domu v Moskvě – největšího českého majetku v zahraničí.

Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) v rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, jakou reakci Česká republika chystá. Jak bude vypadat nové oddělení pro sankce proti ruským prominentům a proč odmítá přijímat ruské uprchlíky před mobilizací?

Víte, proč Rusové odstranili část plotu u Českého domu v Moskvě? Jde o diplomatický tlak? Jak na to budete reagovat?

Celou situaci detailně analyzujeme, samozřejmě to považujeme za nepřípustný zásah do majetku, který Česká republika má v Moskvě. V tuto chvíli je zmíněná část pozemku provizorně oplocena, zároveň připravujeme standardní diplomatické kroky, které v následujících dnech proběhnou. Do té doby je nechci blíže specifikovat.

Má toto chování Rusů nějaký precedent? Udělali nějaký jiný podobný krok vůči České republice nebo jiné zemi?

Samozřejmě se domníváme, že to učinit neměli. Nechte mě ale prosím vykonat ty diplomatické kroky, abychom si nevyměňovali vzkazy přes média, ale vyřešili to diplomatickými kanály. Jak říkám, považuji to za nepřípustný zásah do majetku České republiky, který máme v Moskvě. Ohledně precedentů – problematika těch nemovitostí je poměrně rozsáhlá, komplikovaná, prochází nějakým vývojem.

Nechystá se nějaký podobný krok směrem k některým z mnoha budov, které Ruská federace vlastní v Česku?

I touto problematikou se velmi detailně zabýváme, máme na to pracovní skupinu. Ruská strana od nás už dostala dvě sdělení formou nóty, kdy jsme jí poměrně jasně sdělili, které objekty považujeme za takzvaně diplomatické místnosti mise. To jsou objekty a prostory, které podléhají ochraně podle Vídeňské úmluvy.

Zbytek je považován z české strany za standardní majetek v držbě Ruské federace nebo jejích institucí. Nicméně máme informace, že tam neprobíhá žádná diplomatická činnost, takže takto k nim Česká republika přistupuje. Zároveň jsme, řekněme, ruskou stranu upozornili, že v České republice platí český právní řád a je potřeba s ním důsledně ve všech krocích postupovat.

Sněmovna v pátek schválila českou verzi Magnitského zákona. Máte pro něj vyjednanou podporu v Senátu a na Hradě?

Komunikuji se senátory, mám tam pozitivní ohlas, takže věřím, že Senátem zákon projde úspěšně. Jsem samozřejmě připraven ho jít představit a hájit. A co se týče Pražského hradu, věřím, že pan prezident zaujme konstruktivní přístup a zákon podepíše.

Počítáte s nějakým termínem, kdy by měl začít platit?

Přál bych si, aby to bylo co nejdříve, protože se jedná o významnou změnu, která posílí českou zahraniční politiku v dnešní bezpečnostně velmi složité situaci.

Jaké máte se zákonem plány? Co je hlavním cílem? Chystáte se zmrazit nějaký majetek, zabránit konkrétním lidem ve vstupu do Česka, potírat některé organizace?

Určitě nebudu dopředu zmiňovat žádné subjekty, na druhou stranu je zcela evidentní, jaké je zaměření toho zákona. Není to pouze porušování lidských práv, ale také například boj proti terorismu nebo manipulace se zakázanými látkami, které mohou být využívány pro výrobu zbraní hromadného ničení, ať už jaderných, nebo chemických.

Česká republika má jasně definovanou zahraniční politiku. Samozřejmě je tu ruská agrese proti Ukrajině, ale například i situace v Íránu, která je v posledních dnech velmi dramatická. A stejně tak problematika terorismu na Blízkém východě. Jakýkoliv sankční režim bude definován usnesením vlády.

Ve starším rozhovoru jste řekl, že se chcete opírat primárně o evropský sankční seznam. Že teprve v případě, kdy v Evropské unii nebudeme jako země úspěšní, bychom měli přijmout nějaké vlastní opatření. V jakém směru úspěšní nejsme? Proč ten zákon potřebujeme?

Na Ministerstvu zahraničních věcí vznikne oddělení, které se bude sankčním politikám věnovat. Budeme zde mít dedikovanou skupinu pracovníků, kteří budou mít potřebné znalosti, budou propojeni se svými protějšky ve světě a budou schopni dávat dohromady všechny informace, které český bezpečnostní systém má. A zároveň je promítat vůči české zahraniční politice a potom navrhovat efektivněji a aktivněji sankce na evropské půdě.

Anebo v případě, že v Evropě nebudeme s návrhem úspěšní, ho zavedeme na národní úrovni. Případně to můžeme zavést přímo.

Můžete uvést nějaký příklad, třeba i hypotetický?

Nechci spekulovat, ale když se podíváme, jak vypadají současné evropské sankční seznamy, lehce si uděláte představu, jaké subjekty a jaké osoby se na ně dostávají.

Víme, že někteří jedinci se na ně prostě v evropské sedmadvacítce nedostanou, přesto by Česká republika mohla mít oprávněný zájem na tom, aby neměli vstup na její území, případně aby byly zmraženy jejich majetky.

Jak velké bude sankční oddělení? Co přesně bude jeho agenda a s kým bude spolupracovat?

Chceme být skromní, začneme se čtyřmi lidmi. Vytváříme ho za pomoci vnitřní reorganizace, kdy jsme našli zdroje v rámci ministerstva. Bezpečnostní aparát České republiky je dnes poměrně robustní v tom smyslu, že máme celou řadu informací, které mají tajné služby. Máme celou řadu informací, které má ministerstvo skrze své politické odbory, máme právní analýzu, ale potřebujeme mít to jedno místo, kde se všechny informace sejdou a ve spolupráci s Finančním analytickým úřadem z toho vzniknou konkrétní návrhy.

Takto systematicky se tomu dnes na ministerstvu nikdo ani věnovat nemůže, protože je to poměrně hodně práce. A návrhy na sankce, které Česká republika historicky uplatňovala – například vůči prostoru ve východní Evropě, vůči Bělorusku – vznikaly, řekněme, ad hoc a vždycky s tím měli kolegové neuvěřitelné množství práce. Až vznikne samostatné oddělení, bude to fungovat lépe. Zároveň to bude dobře fungovat vůči našim zahraničním partnerům, protože ti nejvýznamnější – Spojené státy nebo Velká Británie – mají vlastní jednotky, které se této problematice věnují.

Mluvil jste o kandidátech na sankční listinu, kteří neprojdou evropskou sedmadvacítkou. Na kolik lidí si brousíte zuby? Jde o jednotky, desítky?

Nechci ani naznačovat. Až bude schválen český sankční zákon, budeme se podle politického zadání dívat na potřeby české zahraniční politiky. Nelze jednoduše kvalifikovat, že to, co neprošlo v Unii, budeme chtít okamžitě zavést na národní úrovni.

Jsme za polovinou českého předsednictví Evropské unii. Daří se naší diplomacii využít této pozice?

Česká republika si během předsednictví udělala výborné jméno, máme skvělé renomé. Pokud bych mluvil o zahraničních vztazích, přišli jsme s konkrétní iniciativou, že je potřeba redefinovat evropský postoj vůči Rusku. Ta debata ještě není uzavřená, ale celá řada států do ní vstoupila, vznikla celá řada pozičních dokumentů, které se na úrovni Evropské unie diskutují.

Přišli jsme s iniciativou, že je potřeba omezit pohyb ruských občanů za účelem turismu po Evropě. Došli jsme k nějakému kompromisu.

Myslím si, že výbornou práci odvádí (ministr průmyslu za STAN) Jozef Síkela při vedení celé řady mimořádných energetických rad. Je to složitá problematika, kde se kříží celá řada zájmů, a české předsednictví se s tím vyrovnává perfektně.

Chtěl bych poděkovat všem diplomatům v Bruselu v čele s paní velvyslankyní Hrdou, kteří na tom odvádí neskutečné množství práce.

Jak se vy osobně díváte na přijímání Rusů, kteří utíkají před mobilizací? Považujete je v Evropě za bezpečnostní hrozbu, nebo bychom jim měli pomoct?

V tuto chvíli se nedokážeme postarat o potenciálně až 22 milionů ruských občanů, kteří mohou dostat povolávací rozkaz. Naopak, pokud by větší množství takových lidí do České republiky přišlo, bude to pro nás znamenat významné bezpečnostní riziko.

Chtěl bych zdůraznit, že jsme se postarali o 400 tisíc Ukrajinců, kteří sem utekli před padajícími bombami, a v posledním týdnu můžeme vidět, že Rusko obnovilo tu teroristickou kampaň, kdy bombarduje na Ukrajině civilní cíle, ať už balistickými raketami, nebo za pomoci dronů, které jsou dodávány z Íránu.

Je potřeba si uvědomit, že ruští občané by měli svůj názor proti agresi na Ukrajině vyjádřit především v Rusku. Tuto válku rozpoutal ruský režim.

Rozumím, že to není jednoduchá situace, ale zároveň je pro mě poměrně šokující, když vidím rozhovory s některými Rusy, kteří utekli do Gruzie nebo do Kazachstánu. Když se jich ptali na válku, neměli na to silný názor. Prostě jenom nechtěli narukovat.

Zaregistrovali jste zvýšenou snahu ruských občanů o získání pobytu v Česku?

Já jsem nějakou zásadní snahu nezaznamenal. To, co Česká republika samozřejmě dělá, vždycky to dělala a nyní se na to specificky zaměřujeme, je, že pomáháme velmi konkrétním lidem, kteří bojují za stejné hodnoty, které zastává Česká republika, Evropská unie a západní společenství.

Lidé, kteří bojují za demokracii, za svobodu slova, novináři, historici, někteří opoziční politici, ti dostávají - nyní už i v rámci speciálního programu od České republiky - možnost přijet do Evropské unie, případně tady pobývat. To je ten program Občanská společnost.

Ten jste představil v květnu, od té doby o něm ale nebylo slyšet. Běží? Kolika lidí se týká?

Program běží. Přesné číslo vám z hlavy neřeknu, ale je tam limit 500 lidí a v tuhle chvíli to budou v různé fázi procesu vyšší desítky osob, kterým byly uděleny různé pobytové tituly nebo vstupní víza.

Jedná se o novináře, opoziční politiky, aktivisty?

Jedná se o skupinu osob tak, jak jsem vám to popsal. Je to vždy ve spolupráci s nějakou neziskovou organizací, abychom o těch lidech také něco věděli a měli nějaké garance. Nicméně o tom programu záměrně nemluvíme, protože se jedná o osoby, které jsou ze strany režimu různými metodami šikanovány, postihovány. Právě proto jim chceme pomoci, právě proto je potřeba, aby se o tom mluvilo co nejméně.

Od 25. října nebude Česká republika vpouštět na své území Rusy, kteří přijedou s turistickým vízem. Kontrolovat se to bude ale jenom na mezinárodních letištích, fakticky jen na Ruzyni…

Terminál 1, Ruzyně. Jedná se o řešení, které je v souladu se Schengenským hraničním kodexem. Přidali jsme se k Finsku, pobaltským republikám a Polsku, kde toto opatření také zavedli. Opatření se vztahuje pouze k vnější hranici Evropské unie, kde existují hraniční kontroly, a opatření tak lze efektivně vymáhat v praxi.

Není možné to kontrolovat i jinde? Proč to opatření nebudeme vymáhat i jinde?

Jiné řešení v tuto chvíli připraveno nemáme. Rozumím tomu, že to lze interpretovat, že je nedokonalé, nicméně se nějakým způsobem podílíme na vnější hranici, a pokud jsme došli do situace, že Evropská unie má shodu na tom, že je možné na vnější hranici nevpouštět osoby za účelem turismu, sportu nebo kultury, jsem rád, že se Česká republika k tomuto opatření mohla připojit.

Není to úplně nevýznamné číslo. Denně takto do České republiky vstupovalo – nebo vlastně do 25. října stále ještě možná vstupuje – 200 až 250 osob.

V tuto chvíli stačí, když turisté přiletí třeba do Mnichova, a můžou pokračovat dál do Česka. Budete se snažit toto opatření rozšířit, aby bylo skutečně efektivní?

Já o tom se svými protějšky hovořím, na druhou stranu je pro mě daleko důležitější hovořit se zahraničními partnery o jiných otázkách v rámci pozice vůči Rusku, ať už je to otázka zřízení mimořádného tribunálu pro akt agrese, nebo pokračování pomoci Ukrajině, případně hledání dalších sankčních opatření, která omezí schopnost Ruska vést válku.

Řekněme, že je to jeden z bodů agendy, ale není to nic, co bych v tuto chvíli zásadně prosazoval. Jsem rád, že Česká republika je součástí těch zemí, které již byly zmíněny: Finsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko a Polsko.

Počítáte s tím, že po válce se vztahy s Ruskem obnoví na úroveň před ní?

Nechci spekulovat, co bude po konci války. Nevíme, jak skončí. Věřím, že Ukrajina zvítězí, že obhájí svoji územní celistvost a suverenitu. Věřím, že Rusko a jeho představitelé ponesou odpovědnost za akt agrese proti Ukrajině. To by měly být výchozí předpoklady pro obnovení našeho vztahu s Ruskem.

Zároveň před námi stojí úkol, abychom ruský vliv v Evropě zadržovali, to vnímám jako nejdůležitější. Věřím, že jednoho dne budeme mít vztahy s Ruskem, ale za podmínek, které neporuší to, co bylo po 2. světové válce ustaveno na celém světě. To znamená, že hranice se nemění silou.

Obrací se na zastupitelské úřady v zahraničí držitelé českého pasu, kteří mají nějaké problémy na Ukrajině nebo v Rusku? Kteří například utíkají před válkou nebo před mobilizací?

Co se týče Ukrajiny, naše zastupitelská síť byla od začátku ruské agrese proti Ukrajině v kontaktu zhruba s 15 občany, kteří potřebovali konzulární pomoc, ať už se jednalo o finanční prostředky, nebo například o náhradní cestovní doklady. Zhruba tušíme, že se na Ukrajině pohybuje dalších 50 občanů, kteří se nějakým způsobem pohybují ve válečné zóně. Nevíme, jestli jsou tam oficiálně, nebo neoficiálně, pouze máme tuto neformální informaci.

Jinými slovy tam bojují?

Ne. My prostě víme, že tam se pohybuje zhruba dalších 50 českých občanů. Nechci ani naznačovat, co tam dělají, většinou nevíme. Pouze tušíme, že tam jsou. A co se týče Ruské federace, tak jsme už na začátku toho konfliktu jasně vyzvali občany České republiky, aby opustili jak území Ukrajiny, tak Ruska.

V Rusku je část občanů, která má dvojí občanství, těm hrozí mobilizace. Samozřejmě mají možnost přijet do České republiky, protože mají české občanství. To je na nich, jakým způsobem k tomu přistoupí. Ti, kteří chtěli z Ruska nebo z Ukrajiny odjet, to udělali už na začátku. Dneska tam zůstávají lidé, kteří mají nějaký velmi silný důvod, ať už rodinné vazby, nebo nějaký jiný zájem.