Článek
Česko se musí zlepšit ve včasném odhalování dezinformací a strategické komunikaci, myslí si politolog Miloš Gregor, který premiérovi od půlky října radí v oblasti dezinformací.
Velkou kampaň v tažení proti dezinformacím v tuto chvíli ale vládě neradí.
„Nechci znít defétisticky, ale nemyslím si, že by teď bylo nějaké konkrétní téma, kde by měla kampaň větší smysl. Témata, která mezi dezinformátory rezonují, už rezonují tak dlouho, že lidé těm nesmyslům uvěřili a nějaká kampaň už to změní jen obtížně,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Jaké téma momentálně „frčí“ na dezinformační scéně?
Dezinformace se většinou zaměřují na témata, která jsou v tu chvíli nějak citlivá pro společnost. Aktuální je samozřejmě stále válka na Ukrajině, jednu dobu se řešilo Euro 7, hodně citlivý byl také Green Deal. Teď před Vánoci většina lidí trošku odstoupí od řetězových mailů a možná se víc věnuje adventnímu času. Ale po Novém roce si dovedu představit, že budou tématem volby do Evropského parlamentu a možná bude pokračovat i řada překroucených informací vztažených ke konsolidačnímu balíčku.
Ano, ten začne v lednu platit a lidé ho poprvé reálně pocítí na výplatní pásce…
To je taková potíž s dezinformacemi – ve chvíli, kdy už se ta realita děje, je manipulace trochu složitější. Vždycky je jednodušší strašit tím, co teprve přijde nebo může přijít. Pokud nám někdo říká, že přijdeme o polovinu příjmů, ale já už na výplatní pásce vidím, že to ve skutečnosti bylo pár stovek, tak mě to sice může štvát, ale zároveň vidím, že to nebyla pravda.
Takže kdybych byla dezinformátor a chtěla bych strašit zdražováním potravin, tak musím teď. V lednu už bude pozdě, protože to možná nakonec nebude tak horké?
Nejlepší čas k tomu byla půlka prosince, kdy se ta zpráva objevila v médiích. Ideálně hned po jednání ministra zemědělství s představiteli obchodních řetězců.
Jaké dezinformační téma vás minulý rok překvapilo – že byste nečekal, že se něco podobného může chytit?
Je to taková drobnost. Když byl v červenci na návštěvě České republiky ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, tak se objevila dezinformace, že byl na Pražském hradě vypískán. Viděl jsem asi dva, tři příspěvky, které neměly velký dosah, takže jsem tomu nevěnoval moc pozornost. Když pak ale výzkumná organizace CEDMO později dělala průzkum, zjistila, že této dezinformaci věří 40 procent respondentů. Takže i člověku, který to sleduje poměrně intenzivně, mohou některá témata proklouznout mezi prsty.
Jedna věc jsou témata dezinformací, druhá věc kanály, kterými proudí. Jsou nějaké nové způsoby, kterými se dezinformace k lidem dostávají?
Kromě těch klasických, jako jsou řetězové maily a sociální sítě typu Facebook, narážíme třeba na weby, které se tváří jako zpravodajské, ale šíří čisté nesmysly. Mladí lidé hodně narážejí na dezinformace na TikToku. Ale myslím si, že při fascinaci online světem občas zapomínáme na to, že chodíme do kaváren, do hospod, povídat si s přáteli a tam se dezinformace šíří stejně dobře.
Kdo je Miloš Gregor?
Miloš Gregor působí jako politolog a pedagog na brněnské Masarykově univerzitě. Je autorem projektu Zvol si info, který se věnuje digitálnímu vzdělávání a boji s dezinformacemi. Je spoluautorem knihy Nejlepší kniha o fake news, dezinformacích a manipulacích!!!, zaměřuje se též na politický marketing.
Od října letošního roku je poradcem premiéra pro informační gramotnost a boj s dezinformacemi. Dezinformacím se dříve věnoval vládní zmocněnec Michal Klíma, jeho pozici ale vláda letos v únoru zrušila. Agendu převzal poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar.
Jakou roli v dezinfoscéně hraje nebo bude hrát umělá inteligence?
Zatím je ta role spíš taková seznamovací, osahávací. Jsou už weby, které jsou celé vygenerovány umělou inteligencí a jejich cílem je mít zajímavé titulky, aby si na ně lidé klikli. Zkrátka to, co museli dřív dezinformátoři pracně sepisovat, už za ně dělá umělá inteligence. Ale časem to bude větší problém a budeme si muset zvyknout, že musíme o informacích přemýšlet ještě kritičtěji. Například pokud se objeví video, na kterém slovenská prezidentka Zuzana Čaputová vulgárně nadává – tak se zamyslet nad tím, jak standardní jednání to pro ni je.
V roli poradce premiéra jste poměrně krátce. Když vám zavolám za rok touto dobou, co byste chtěl, aby se za tu dobu stihlo?
Důležité jsou pro mě dvě věci. Vzdělávání a zlepšení strategické komunikace. V roce 2024 bych rád stihl vytvořit nějakou platformu napříč ministerstvy, kde si budou sdílet analytické informace pro strategickou komunikaci. Protože na několika ministerstvech se tomu věnují, ale úřady mezi sebou nekomunikují úplně efektivně.
Také bych rád viděl, aby vzniklo nějaké jednotné místo, informační portál nebo mapa, jak čelit dezinformacím. Mohly by tam být didaktické pomůcky pro učitele, jednoduché materiály pro širokou veřejnost, seznam organizací, které se tématu věnují. A také bych se na pravidelné bázi chtěl scházet s neziskovým sektorem a propojovat ho s korporacemi, které se o boj s dezinformacemi také zajímají.
Nějakou větší kampaň na dezinformace byste premiérovi neradil?
V tuto chvíli ne. Uvidíme samozřejmě, co se bude dít na mezinárodním poli i v české společnosti. Ale pokud nenastane něco dramatického, jako bylo zahájení ruské invaze na Ukrajinu, tak si nemyslím, že je to nejefektivnější způsob, jak s občany mluvit.
Vládě se ale často vyčítá nedostatečná komunikace.
Je to složité v tom, že když vláda udělá nějakou kampaň, od části společnosti dostane lidově řečeno čočku, že utrácí peníze. Když ji neudělá, tak to schytá od jiné části společnosti. Nemyslím si, že by teď bylo nějaké konkrétní téma, kde by měla kampaň větší smysl. Témata, která mezi dezinformátory rezonují, už rezonují tak dlouho, že lidé těm nesmyslům uvěřili a nějaká kampaň už to změní jen obtížně.
Co konkrétně třeba?
Určitě je to válka na Ukrajině a důsledky z ní plynoucí, třeba velké množství válečných uprchlíků.
Říkáte, že ta témata si žijí vlastním životem a nemá smysl s tím už moc dělat. Řekl byste, že vláda v tomto zaspala?
Neříkám, že s tím nemá smysl nic dělat, jen že už tu nepomůže informační kampaň. Ta by byla extrémně nákladná. Více by pomohlo vybudovat nějaký systém včasného zachycení krizových témat a ty pak komunikovat hned v zárodcích.
Abych ukázal pozitivní příklad – jednu dobu se šířily dezinformace v souvislosti s napětím mezi romskou a ukrajinskou komunitou. A tady Ministerstvo vnitra sehrálo velice aktivní a poměrně úspěšnou roli, kdy se snažilo uklidnit situaci a poukázat na to, že je problém zveličený.
Jak vlastně stát dnes pozná, že se začíná šířit nějaká velká dezinformační vlna?
Na ministerstvech a jednotlivých úřadech, stejně jako v různých komerčních firmách, jsou analytická oddělení, která to sledují. Důležité je zlepšit předávání informací mezi nimi. Třeba v Británii sedí na úřadu vlády stovky lidí, kteří analyzují to, co se děje ve veřejném prostoru, vyhodnocují riziková témata a navrhují strategie.
No a na českém úřadu vlády sedíte – metaforicky – vy. Dostal jste vlastně od premiéra nějakou systémovou podporu, máte na svou práci prostředky nebo lidi?
Je tam oddělení strategické komunikace, které bylo zřízeno ještě za působení zmocněnce Michala Klímy. Když to srovnáme s britským modelem, je to několik málo lidí, ale mně je stejně sympatičtější estonský model. Tam malé oddělení spolupracuje právě s neziskovým sektorem, firmami a akademickou sférou.
Když vás trochu popíchnu – nejste jen nějaký fíkový list? Když to vládě nevyšlo se zmocněncem Klímou, tak aby to vypadalo, že se něco dělá?
Já doufám, že fíkovým listem nejsem. Byla to i jedna z věcí, kterou jsem zvažoval, když mě premiér oslovil. Ale nakonec jsem to přijal právě proto, že jsem cítil, že to premiér vnímá jako důležité téma. A i když se dovedu představit aktivnější nebo systematičtější přístup, tak tato vláda v tom pořád dělá víc než vlády za posledních deset, patnáct let.
