Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Když počátkem roku vydal Eurostat podrobná data o cenách léků, které v lékárnách platí sám pacient, případně jeho pojišťovna, ukázala data v období 2015-2023 v Česku zdražení o 29 procent. Vyšší nárůst cen – a to o půl procenta – zaznamenali v EU jenom Rakušané. Skoro stejně jako v Česku pak zdražovaly lékárny v Maďarsku. V průměrné evropské zemi se přitom ceny zvýšily o 12 procent.
Bilanci s ještě dynamičtějším zdražováním po roce 2015 nabízí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Její databáze nepopisuje pouze zvýšení cen léků, ale také nárůst spotřeby. Také se neomezuje pouze na prodej v lékárnách, ale počítá i náklady na léčiva v nemocnicích. Tuzemské náklady podle ní vyrostly o polovinu, tedy nejvíc v Evropě před pobaltskými státy a Portugalskem. Výsledky však publikuje se zpožděním, prozatím jsou známy do roku 2021.
Podrobnou studii s využitím výzkumu americké poradenské firmy IQVIA pak nabídla v lednu švédská léková agentura TLV. Srovnává aktuální ceny léků ve dvaceti evropských zemích. Česko má podle TLV deváté nejdražší originální léky, tedy těsně nad průměrem. Překvapivě draze se však v českých lékárnách prodávají generické léky, tedy preparáty napodobující originály po vypršení patentu. V Česku jsou nejdražší hned po Švýcarsku, a například proti Švédsku se prodávají za trojnásobnou cenu. Před deseti lety byly přitom originální léky v Česku až patnácté nejdražší, generické léky sedmé nejdražší. To znamená, že se od roku 2014 zdejší bilance zhoršila vedle Španělska nejvíc z dvaceti sledovaných zemí.
Průzkumy poukazují na to, že v oblasti léčivých přípravků Česko dosud patří k rozvojovým zemím. Generika se prodávají na vyšší cenové úrovni než ve vyspělejších státech, proto nezbývá dost peněz na dražší originální léky, které se při vstupu na tuzemský trh opožďují.
Pro Ministerstvo zdravotnictví přesto nejsou údaje o zdražování důvodem k zásahu, například ke zpřísnění cenové regulace. Cenové přehledy Eurostatu a OECD nemají podle mluvčího resortu Ondřeje Jakoba význam, protože nabízejí jen souhrnná čísla a nepopisují ceny jednotlivých léků. Studie švédského lékového ústavu TLV zase má podle něho tu chybu, že „neodráží ceny, za které se skutečné obchoduje“.
Co tím mluvčí Jakob myslí, upřesňuje ministerstvu podřízený Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), který má cenovou regulaci v popisu práce.
Připomíná, že kolegové ze švédského TLV srovnávají u originálních léků pouze ceny určené státním regulačním úřadem. „Reálné ceny ale mohou být uzavírány smluvně v režimu obchodního tajemství, a mohou tedy být nižší,“ uvedla mluvčí SÚKL Gréta Rakašová.
Kromě toho upozorňuje, „že ve Švédsku je významná část nákladů na lék připočítána až v momentě vydání léku v lékárně“. TLV tedy podle SÚKL zkoumá ceny ve chvíli, kdy léky přijdou do lékárny, a už se nezajímá o jejich marži či přirážky kvůli daním.
Studie TLV ovšem vysvětluje, proč tento přístup zvolila. Umožňuje prý nejlépe srovnat cenu samotných léčiv, protože marže a daně se v různých zemích mohou významně lišit. Pokud se navíc stejnou metodou ceny sledují už od roku 2014, pak se tím dá získat věrohodný přehled o tom, kde ceny klesají či rostou, samozřejmě „za předpokladu, že slevy výrobců jsou v jednotlivých zemích každý rok na podobné úrovni“.
Zdejší úřady se prozatím nepokusily tuzemské ceny s cizinou srovnávat. „Alternativní statistikou napříč trhem EU ústav nedisponuje,“ potvrdila mluvčí SÚKL Rakašová.
SÚKL neplánuje zásah, který by tuzemské ceny snížil, naopak se chystá cenové předpisy uvolnit. „V kontextu aktuální situace na trhu s léčivými přípravky se mohou zdát až příliš restriktivní,“ míní mluvčí. Mohou podle ní odradit výrobce od dodávek do Česka a způsobit tak výpadky na trhu.
