Landovský: Na Blízkém východě hrozí rozsáhlý konflikt

Po válce na Ukrajině vypukl ve světě další válečný konflikt na Blízkém východě. Podle velvyslance při NATO Jakuba Landovského je případná pomoc Izraeli v rukou jednotlivých spojeneckých zemích.

„Není úlohou NATO rozplétat letitý blízkovýchodní konflikt. Je třeba se držet rozumně zpátky, věnovat se kolektivní obraně a zároveň podporovat naše letité partnery a odsoudit terorismus,“ říká velvyslanec v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Svět podle Landovského v současné době směřuje možná k nějaké formě konfliktního uspořádání. Upozorňuje, že Rusku eskalace na Blízkém východě svědčí, protože zastiňuje dění na Ukrajině a nějakým způsobem napíná schopnosti západních zemí pomáhat.

Jak se podle vás bude nadále vyvíjet válka mezi Izraelem a radikálním hnutím Hamás?

Tolerance pro použití násilí v mezinárodním řádu výrazně poklesla. Problém té války je, že je součástí širšího zhoršování naší bezpečnosti. Směřujeme k jakýmsi konfliktním blokům ve světě a úlohou NATO není situaci zhoršovat silnými výroky. Úlohou NATO je bránit členské země a snižovat napětí rozumnou politikou zaměřenou na obranu, ale i na obranu hodnot. Jak v Izraeli, tak na Ukrajině se bojuje za hodnoty, které jsou nám blízké, a samozřejmě útoky Hamásu, teroristické organizace jsou nepřijatelné.

Je důležité, aby nedošlo k zapojení ostatních blízkovýchodních zemí do války. Tady nehraje roli NATO jako organizace, ale někteří významní spojenci.

Hrozí podle vás, že konflikt přeroste do větších rozměrů a bude se válčit na více místech na Blízkém východě?

Hrozí, blízkovýchodní situace může přerůst v širší regionální konflikt. Záleží hodně na tom, jak se bude chovat Írán a jím podporované skupiny, jako je Hizballáh. Záleží i hodně na tom, jak bude situace vnímána. A je smutnou pravdou pro Palestince, že situace v Palestině už na Blízkém východě moc zemí nezajímala. Tím absolutně brutálním teroristickým útokem ale znovu přitáhli pozornost a záleží, jak se k tomu postaví rozumné země na Blízkém východě z hlediska domácí poptávky po tom podpořit Palestinu a zároveň asi i poptávky regionální, aby se válka nerozrostla jako v případě té často připomínané Jomkipurské války v nějaký větší konflikt.

Zapojuje se do konfliktu nějakým způsobem Aliance, například materiální pomocí Izraeli? USA mají ve Středozemí například letadlovou loď.

To jsou právě aktivity jednotlivých spojenců. NATO jako organizace má na Blízkém východě poradenskou misi v Iráku. Nemá za úkol odstrašovat nebo plnit podobné úkoly. To je pouze podpora iráckých ozbrojených sil. Není úlohou NATO rozplétat letitý blízkovýchodní konflikt. Je třeba se držet rozumně zpátky, věnovat se kolektivní obraně a zároveň podporovat naše letité partnery a odsoudit terorismus. Hámás se chová jako ISIS (Islámský stát, pozn. red.).

Je podle vás možné, že vojáci NATO v budoucnu pomůžou Izraeli, nebo je to vyloučené?

Války na Blízkém východě ukazují, a Izrael to sám říká, že stojí většinou v bitevním poli sám, ale má podporu a ta je nesmírně důležitá. Hlavním podporovatelem jsou Spojené státy. NATO nemá ambici být silou na Blízkém východě. NATO je zbraní posledního soudu, nelze předpokládat, že se bude angažovat v každém konfliktu, na to je to příliš vážná organizace, ale i NATO bylo součástí koalice proti ISIL a umí se v boji proti terorismu nepřímo angažovat.

Zároveň konflikt na Blízkém východě ovlivňuje situaci na aliančním východě. Írán je velkým a významným spojencem Ruska, dodává zbraně. A Rusku samozřejmě eskalace na Blízkém východě svědčí, protože zastiňuje dění na Ukrajině a nějakým způsobem napíná schopnosti západních zemí pomáhat.

Neohrozí válka na Blízkém východě pomoc Ukrajině? Nebudou teď spojenci rozdělovat své prostředky? Zbrojařská firma STV Group dodá například do Izraele tři tisíce plátů do balistických vest.

Spojené státy nás ujistily, že zatím je možné v krátkodobějším horizontu zvládat oboje současně. Těch zbraní, munice a materiálu je pouze nějaké množství. Takže ve finále v případě, že se spojenci individuálně rozhodnou, že budou pomáhat na obou frontách, tak to bude znamenat, že se o výrobní kapacitu bude dělit více spotřebitelů. Zároveň s tím Izrael potřebuje trochu jinou podporu než Ukrajina. Na Ukrajině je to především protivzdušná obrana, dělostřelecká munice. Izrael zatím Spojené státy podpořily pomocí přesně naváděných bomb.

Záleží také na tom, jestli začne pozemní ofenziva v Gaze. V současné době svět směřuje možná k nějaké formě konfliktního uspořádání a podle toho, jak se budeme v těch začátcích chovat, tak to potom bude v horizontu třeba jednoho, dvou, tří let vypadat. Budu rád, pokud to nebude horká válka, pokud to bude pouze studená válka.

Česká vláda v září schválila nákup 24 stíhaček F-35 z USA, resort obrany chce koupit transportní letadla z Brazílie. Jak je zbrojení Česka vnímáno v rámci NATO?

Stíhačka F-35 bude v Evropě páteřním prostředkem pro jakékoliv vzdušné operace, je více jak 500 objednaných strojů ze všech evropských zemí, jiný stroj neexistuje, takže my se zapojíme v rámci používání této platformy do kolektivní obrany celé Evropy.

To je jednoznačně pozitivní stránka a roste nám ten poměr splněných projektů, což je další pozitivní stránka. Hodně se čeká na těžkou brigádu, o které se mluví v českém prostředí poměrně dlouho, to je ten první a hlavní úkol, ale i ten je díky pořízení bojových vozidel pěchoty na dobré cestě. Uvidíme, jak to vyjde.

Co Aliance očekává od Česka, v jakých oblastech by naše země měla přidat? Moderní těžkou brigádu už jste zmínil.

Logistika. My totiž nejsme v případné kolektivní obrany frontovou zemí, my jsme nějaký blízký týl, a proto musíme vybudovat infrastrukturu, aby přes naše území mohli spojenci dobře projít, aby zkrátka mohli pomocí našeho území přispět ke kolektivní obraně. To znamená velké investice do něčeho, co nám už zůstane, investice do nás samotných, a to je, myslím, dobrá zpráva pro lidi, kteří samozřejmě měří a počítají, jestli dvě procenta výdajů na obranu neuberou moc ze školství nebo ze sociálních programů.

I nová obranná strategie počítá s tím, že by se Česko stalo v případě konfliktu důležitou dopravní tepnou pro spojenecká vojska. Co by to v praxi znamenalo, výstavbu silnic, modernizaci vojenských letišť?

Oboje, co jste řekl. Akorát u těch silnic to není každá silnice, pouze nějaký, řekněme, vícenáklad spojený s tím, aby po tom mostě nebo té komunikaci mohla projíždět těžká vojenská technika. Jsou to ale i určitě kybernetické sítě, aby Česká republika efektivně mohla koordinovat průjezd, je třeba mít utajovanou celonárodní síť. Další věcí jsou nocoviště, tedy místa, kde putující kolona může zastavit. Letiště jste už zmiňoval, velice důležitá věc.

Nová obraná strategie také poprvé konkrétně definuje zemi, která je bezpečnostní hrozbou - Rusko. Je to za vás velký posun?

Volal jsem po tom delší dobu. Myslím si, že žádná politika se nedá dělat, když nevíte, kdo je proti vám. My jsme se nikdy nebáli terorismu, tam byl každý hrdina, protože to neovlivňuje vztahy mezi státy. Ale říci, že nějaký stát stojí proti vám - na to bylo potřeba radikálně změnit bezpečnostní prostředí, ale to jsme neudělali my, to udělalo Rusko útokem na Ukrajinu.

Jaké jsou teď plány ohledně východního křídla NATO. Nastanou změny formou posílení vojáků nebo více techniky na hranicích? Změní se české působení na Slovensku?

Slovensko, které zmiňujete, tam se budeme o naši vedoucí úlohu dělit patrně se Španělskem. A máme stále ten směr severovýchod, to znamená baltské země, případně spolupráce s Polskem. Jih východního křídla, tedy Rumunsko, Černomoří zatím není v našem bytostném předmětu zájmu.

Je důležité, aby podpora od ostatních významných spojenců byla na východním křídle také vidět a byla hmatatelná, protože jinak se nám může stát, že si budeme východní křídlo bránit více sami a to by nebylo dobře. Proto je dobře, že se k USA, Kanadě, Velké Británii, Francii a Česku přidá teď i Španělsko.

Když se zaměříme na Ukrajinu. Má podle vás Česko ještě nějakou vojenskou techniku, kterou může postrádat a poslat do země napadené Ruskem?

Obávám se, že vzhledem k mohutnosti dodávek se budeme skutečně blížit nějakým limitům ze stávající uskladněné techniky. Vychází mi, že posílení obranného průmyslu, jeho výrobní kapacity, je jediná cesta. Česká republika může být zemí, která z toho bude mít i nějaký ekonomický profit. Může to znít trošku cynicky, ale je to tak - i na Slovensku jste viděli, že taková snaha okamžitě ukončit pomoc Ukrajině by znamenala ztrátu pracovních míst v některých továrnách na Slovensku.

V české společnosti všichni netleskají tomu, že se nakupuje vojenská technika, někteří říkají, že by peníze měly být použité jinam. Co byste vzkázal lidem, kteří brojí proti zbrojení, říkají, že politici hrozí válkou?

Já bych jim právě řekl, že jejich způsob života, ty běžné věci, které každý den chtějí dosáhnout, tak jsou podmíněny právě tím, že na našem území nebude terorismus, válka a že bohužel tahle věc není úplně zadarmo. Máme možná jednu z nejbezpečnějších zemí na světě. V Čechách se opravdu nebojíte pustit děti samotné ze školy. Někdy na to zapomínáme. To samozřejmě vyžaduje, aby systém vnitřní i vnější bezpečnosti byl silný, aby se na něm lidé podíleli a není to žádné válečné štvaní, je to pouze seriózní přístup.

Paradoxně, když chcete zabránit velké válce, tak musíte myšlenku o velké válce přijmout za vlastní, ta vás mobilizuje, protože dostanete strach a dostanete touhu ji odvrátit, a pak tou seriózní činností se vám to skutečně může povést. Pokud budete ve světle zhoršující se mezinárodní situace směřující k velké válce mluvit o míru a nedělat nic, tak se ocitneme v roce 1938 a to, co bude následovat, si lidé dovedou představit z historie. To je právě bohužel to historické zjištění, že appeasement ještě nikdy nikoho od agrese neodradil.

Příští rok skončí vaše diplomatická mise při NATO. Vy už víte, co nastane poté, zda budete pracovat v zahraničí, nebo se vrátíte do Česka?

To závisí na tom, jak se dohodne vláda. Pokud bude mít stát o mé služby zájem, tak mám co dělat na příštích 20 nebo 30 let. Jestli se mě ptáte, zda budu mít nějaké úmysly pracovat někde jinde, třeba pro mezinárodní organizace, tak ne. Nejprve počkám, co nabídne Česká republika. V názvu mé práce je služba, takže budu sloužit tam, kde si stát usmyslí, samozřejmě, pokud by to nějak nevyhovovalo osobně, kariérně, tak to potom budu řešit. Doufám, že budu moci v práci, která mě baví, pokračovat ve službách a dresu České republiky.

O post velvyslance byste měl zájem?

Práce velvyslance je zodpovědná a nesmírně zajímavá, protože můžete překračovat ty vnitřní třeba mezirezortní bariéry. Jste velvyslancem celé země, což je nesmírně lákavé a určitě bych o práci velvyslance dál uvažoval, ale jak jsem říkal, je potřeba překonat rezortní dresy a podívat se na věc úplně z nadhledu. Pracoval jsem jak pro Ministerstvo zahraničí, tak pro Ministerstvo obrany a líbí se mi spolupráce s Národním bezpečnostním poradcem Tomášem Pojarem z Úřadu vlády i s Kanceláří prezidenta republiky.

Váš návrat na Ministerstvo obrany je také ve hře?

Je to další možnost, ale o tom rozhodují ti, kteří drží kormidlo. Minulý rok jsem si uvědomil, jak je bláhové mít nějaké konkrétní plány, to znamená, jak bláhové je počítat s tím, že se věci stanou v termínu. Je dobré si pěstovat schopnosti, které vám rozšíří horizont pozic, na kterých můžete působit, to je vždycky ku prospěchu věci. Takže čekám pokojně, jak se situace vyvine, a uvidíme, co bude příští rok.