Článek
Pokud jej jmenuje prezident Miloš Zeman, bude teprve druhým ministrem pro Evropu v historii Česka. Stejně jako v Topolánkově vládě bude post zřízen v kabinetu Petra Fialy kvůli českému předsednictví Evropské unii. Toho se Česko ujme v druhé půlce roku 2022.
Předsednictví EU je zatěžkávací událost pro každou vládu. Je to mimořádná příležitost předvést se na mezinárodní scéně, ale jak ukázala i česká premiéra v EU, jde o rizikovou záležitost. V roce 2009 padla po „kohoutích zápasech“ českých politiků uprostřed předsednictví vláda Mirka Topolánka a účty za ozvučení předsednických akcí skončily před soudem.
Přípravy dosud vedl kabinet Andreje Babiše. Končící premiér prosadil na akci nebývale nízký rozpočet. Bek v rozhovoru se Seznam Zprávami připouští, že se finance na šéfování EU i přes šetřivý étos nové vlády mohou zvednout.
„Budeme o tom jednat, na druhou stranu si uvědomuji, že vláda bude nezbytně usilovat o korekci schodku státního rozpočtu, jednání o navyšování rozpočtu tak nebude snadné. Nechci budit přehnané naděje, že bychom nějak výrazně navyšovali rozpočet předsednictví EU,“ říká Bek v rozhovoru.
Pokud vás prezident Miloš Zeman jmenuje, co bude první věc, kterou ve své funkci uděláte? Plánujete nějaký audit příprav předsednictví EU?
Bude potřeba rychle provést případné korekce v plánech a rozhodnutích končící vlády. V první chvíli bude nezbytné sednout si s klíčovými lidmi na Úřadu vlády, kteří připravují předsednictví. Určitě platí to, že jsme do předsednictví mohli investovat více peněz, vláda Andreje Babiše tu šetřila na nepravém místě.
Plánujete personální posily? Nejvíce kritiky se na Babišovu vládu snášelo kvůli podcenění personálního zajištění, že se místo diplomatů najímá armáda dobrovolníků…
Teď jsme ve fázi, kdy už se z časových důvodů nedají přípravy předsednictví příliš personálně posilovat seniorními diplomaty, tady budeme muset hrát s notami, které máme. Ale již jsem byl paní velvyslankyní při EU Hrdou ujištěn, že ten základní úkol dokážou naši diplomaté v Bruselu splnit s tím personálem, který teď mají přislíbený.
A my chceme jen splnit ten základní úkol? Není předsednictví EU naopak příležitostí získat něco extra, posílit svou pozici v EU, zlepšit „image“ EU pro Čechy?
Jde o to, co všechno k tomu základnímu úkolu dokážeme přidat. Teď nechci spekulovat o personáliích, tam jsme v těžké situaci. Co můžeme zlepšit, je případně investice do komunikace českého předsednictví směrem k Bruselu a ostatním partnerům. Také myslím, že bychom měli investovat do komunikace předsednictví i dovnitř, tedy pro domácí publikum.
Jak? A plánujete navýšit rozpočet na předsednictví?
Teď si nechci stanovovat nějaké částky, určitě o tom budeme jednat, pokud bude tato vláda ustanovena. Ale primárně jde o to, že část předsednických akcí se vysune i mimo Prahu. Končící vláda zatím počítala s tím, že bude vše v hlavním městě, snad kromě dvou velkých akcí v Karlových Varech a Ostravě. Já jsem přesvědčený o tom, že bychom mimo jiné měli jednat s hejtmany i primátory, zda nemají zájem ještě dostat některé předsednické akce do svých regionů.
To myslíte zasedání ministrů sedmadvacítky, což je páteř předsednictví?
Ano, typu ministeriád. To, co v Praze bude rutinní věcí, v regionech bude vyvolávat pozornost veřejnosti a může to přispět k překonávání informačního deficitu, který v Česku trochu máme. Tedy jednání s regionální samosprávou je to, co bych chtěl absolvovat prioritně, pokud bych byl ministrem.
Vy i váš budoucí premiér jste z Brna, stejně jako další představitelé vlády. Nebude mít – s nadsázkou – moravská metropole u vás protekci? Slyšela jsem, že by se tam mohlo přesunout jednání unijních ministrů pro vědu a že by se to mohlo propojit s výročím narození Gregora Mendela.
Už v Senátu jsme přijali usnesení, které doporučuje vládě, aby přehodnotila konání některých těch akcí mimo Prahu. A tam se výslovně uvádí možný příklad Brna v souvislosti s vědou. A to není jen kvůli Mendelovi. Brno je dnes na vědecké mapě Evropy výrazným místem díky úspěšným investicím z evropských fondů. A je tam co ukázat. Už v minulosti jsem o tom mluvil s panem budoucím premiérem. Nemohu ale nic přislíbit definitivně, pořád si ponechávám jistý prostor, protože v tuto chvíli nevím, co je už závazně naplánováno, například v souvislosti s výběrovými řízeními, a kde je ještě prostor pro nějakou korekci. To budu vědět, pokud se stanu ministrem a sednu si za stůl s dnes odpovědnými úředníky.
Vysoký počet akcí v regionech, navíc na netradičních místech, jako třeba na zámku Hluboká, ale přispěl k předražení prvního předsednictví v roce 2009, jehož financování kvůli podvodům v kauze ProMoPro skončilo u soudu.
Přesun akcí do regionů může znamenat další náklady. Ale o tom bych chtěl právě jednat s městy a kraji, mívají své rozpočty na zahraniční prezentaci a v této zvláštní covidové době je nečerpají, tak by se možná daly využít pro tyto akce. Ale je to věc k jednání.
Co se týče personálního obsazení, převezmete tým, který si postavil premiér Babiš? Zůstane souběžně funkce státní tajemnice, kterou je dnes Milena Hrdinková, blízká spolupracovnice Andreje Babiše?
Rozhodně zůstane role náměstka, který řídí evropskou sekci na Úřadu vlády. O tom budeme jednat, až se vláda ustanoví. Velmi bude záležet na názoru pana premiéra, v tomto případě je ta sekce součástí Úřadu vlády a premiér bude hrát během předsednictví výraznou roli.
To znamená, že v té politické konstelaci to bude blízký člověk panu premiérovi, blízký ODS, který bude fungovat vedle vás?
Já bych teď nespekuloval o personáliích ani o jménu paní státní tajemnice Hrdinkové. Nastoupíme do těch rolí a budeme mít celou řadu jednání se stávajícími státními úředníky a poté se rozhodneme, zda je potřeba personální změny provést. Nečekal bych ale žádné zemětřesení. Téma českého předsednictví je citlivé a nemůže nastat nějaká velká personální obměna pár měsíců před zahájením předsednictví, to prostě není možné.
Jak byste popsal vaše vztahy s Petrem Fialou?
Náš vztah začal pracovně, ale posléze se z něj vyvinulo blízké přátelství. Ve chvíli, kdy byl zvolen rektorem univerzity, mě pozval na kávu, tehdy mě viděl poprvé v životě a na základě mé práce ve vedení katedry mi nabídl, abych byl jeho prorektorem pro vnější vztahy.
Sedm let jsem byl jeho prorektorem a naopak, když se on stal ministrem, byl on mým prorektorem. My na celou řadu věcí na světě máme názory podobné a na celou řadu věcí máme názory odlišné nebo mírně odlišné. Pamatuji si, že cestou do zahraničí, třeba v letadle, když jsme měli chvilku, jsme se trochu přeli o některé evropské otázky.
O jaké například?
Šlo o odstíny vztahu k otázkám evropské integrace. Já jsem určitě o poznání větší optimista v evropských záležitostech, než je Petr Fiala. Ale myslím si, že dokážeme v celé řadě pracovních věcí nalézt shodu na společném jmenovateli, který můžeme hájit. Tato role je mimořádně citlivá, protože je velmi blízko premiérovi. Myslím, že díky tomu, že se dobře známe, dokážeme najít a definovat překryv stanovisek, a to všech těch pěti stran.
V minulosti byla evropská i zahraniční politika zásadním bojištěm domácí politiky.
V evropských věcech musí vláda mluvit na základě společného stanoviska, tady není namístě prezentace jednotlivých názorových odstínů všech ministrů. Musíme definovat společný postoj a ten prosazovat.
Ale také jste političtí konkurenti, čeká nás několik voleb, komunální i prezidentská kampaň právě během předsednictví. A pak tu máme opozici. V roce 2009 se uvažovalo o jakémsi paktu o neútočení mezi vládou a opozicí, nepovedlo se to a skončilo to pádem vlády před zraky celé Evropy uprostřed předsednictví. Mohla by existovat nějaká taková gentlemanská dohoda s opozicí, která by opozici dala nějakou roli?
Považoval bych za dobré, kdyby k nějaké dohodě v režii premiéra došlo o přiměřeném zapojení opozice, která je v evropských otázkách konstruktivní, považoval bych to za projev rozumu a konsenzu v nejzákladnějších věcech. Zrovna v evropské politice se dají najít průsečíky názorů významné části poslanců ANO. Já bych byl rád, kdyby to předsednictví proběhlo v konsenzuálním tónu jak směrem k prezidentovi, tak tedy k opozici v parlamentu, protože předsednictví by mělo mít i nějaký nadstranický charakter.
Zmínil jste prezidenta Zemana, s ním máte komplikované vztahy. Střetli jste se kvůli jeho přání vystoupit v čase předvolební kampaně na půdě univerzity. Později kvůli tomu, že nechtěl jmenovat profesory. Máte nějaké informace o tom, že byste mohl být tím ministrem, kterého prezident nechce jmenovat?
Nemám o tom žádné informace ani o tom nespekuluji. Já případné ministerské působení beru se stoickým klidem – buď přijde, nebo nepřijde. Snažím se připravit na variantu, pokud by to přišlo. Myslím, že naše vztahy s panem prezidentem jsou na nulové úrovni. Musím korektně říci, že mě pan prezident Zeman jmenoval do druhého funkčního období rektora, kdy naše spory byly dost aktuální. O našem sporu jsme jednou mluvili tváří v tvář, když jsme se potkali v rámci předsednictva České konference rektorů.
Jaká má být podle vás role Česka ve V4? Tam se s ODS příliš neshodnete.
Myslím, že V4 není takový problém. Já či STAN neříkáme: Opusťme V4 a zrušme ji. Česká evropská politika by měla – a s tím souhlasí i kolegové z ODS – více akcentovat další spojenectví a partnerství podle otázek, které budeme v evropské agendě řešit, a to i se zeměmi ze západu Evropy nebo chcete-li s těmi „starými“ unijními státy. Covidová krize ukázala, že je zásadní, abychom udržovali mnohem intenzivnější vztahy jak s exekutivou, tak s parlamenty v Rakousku a Německu, protože máme vitální zájem na volném provozu na hranicích. Určitě se u otázky V4 nepopereme, byť se asi nebudeme zcela shodovat v názoru na vládnoucí stranu v Polsku, tam budou názorové odstíny.
Plánujete tedy nějaké rozvolnění s V4?
Neřekl bych rozvolnění. Moje případná pochybnost je vlastně hlavně o obrazu, který vznikl, že bez V4 v Evropě – a teď to zjednodušuji – nemůžeme ničeho dosáhnout. Tak to není. V jaderné energetice budeme nepochybně jednat velmi intenzivně s Francouzi, ve věci plynu zase s Německem.
Souhlasil byste s tím, že Češi mají v Evropě pověst troublemakerů?
Do jisté míry ano. Když jsem pozoroval vládní stanoviska k evropským návrhům, tak dosavadní vláda – ale nejen ona – investovala hodně energie do brzdění některých evropských politik. Málokdy jsme reagovali tak, že bychom řekli: ano, to je cíl, který je rozumný, ale my ho dosáhneme, pokud k tomu dostaneme nějaké nástroje či prostředky. Zdálo se mi, že ten tón je hodně obranný.
A jaký by měl být ten tón?
Ilustroval bych to na zkušenosti s řízením univerzity, byť je to malé měřítko, tak podle mě platí i v tom velkém světě evropské politiky. Buď se uzavřeme a pokusíme se vytvořit nějaký specifický český model fungování, nebo mezinárodní výzvu přijmeme a pokusíme se v té soutěži obstát. Uvedu evropský příklad: buď se budeme defenzivně bránit přizpůsobení energetiky klimatickým závazkům a pořád budeme říkat, že tohle nejde a tohle taky ne, nebo se pokusíme identifikovat nějakou oblast, kde se pokusíme být konkurenceschopní vůči zbytku Evropy, nebo dokonce světa. Mně se zdá, že u nás vůči evropským politikám převládl opatrný a skeptický pohled. Někdy může být skutečně racionální, ale občas mi v tom chybí pozitivní uchopení výzvy.
Není to ale i výsledek vystupování vašich koaličních kolegů z ODS?
Na ODS bych to už nesváděl, už není u moci dlouho.
Slabým místem řady českých ministrů byly v minulosti jazyky. Předpokládám, že jako špičkový český akademik jste jazykově vybaven nadstandardně.
Můj první cizí jazyk je němčina, nějaký čas jsem studoval v Německu. Angličtinu jsem začal používat až o něco později, ale poštěstilo se mi, že jsem mohl jeden semestr působit na jedné z britských univerzit, takže si troufám říct, že angličtinu zvládám srovnatelně s němčinou. A pak jsem také příslušník generace, která si prošla povinnou ruštinou. Sice jsem ji dlouho nepoužíval, ale celkem jsem si ji oživil, když jsem řídil zahraniční vztahy univerzity.
Bude váš post fungovat i po skončení předsednictví?
Jak já rozumím dohodě koaličních stran, moje pozice ve vládě má existovat po celou dobu jejího působení, tedy i tehdy, až skončí předsednictví. Pak půjde hlavně o koncepčnější věci ve vztahu k evropským politikám. Chtěl bych zlepšit argumentační přípravu české vlády k evropské legislativě.
U klíčových evropských politik musíme velmi brzy, hned u prvních náznaků, že Evropská komise něco chystá, začít pracovat na scénářích, dopadových studiích a analýzách, co by legislativa znamenala pro Českou republiku. Protože pak bude česká vyjednávací pozice silnější, než když jen formálně naříkáme, že nebyly připraveny dopadové studie, a proto s tím s návrhem nějaké politiky nesouhlasíme. To jsem zažil v podání končící vlády.
