Článek
Článek si můžete pustit také v audioverzi.
Viktor Orbán a jeho konzervativní strana Fidesz znovu ovládli maďarské parlamentní volby. Orbán a Andrej Babiš jsou političtí blíženci a výmluvně to demonstrovala loňská návštěva maďarského premiéra v Babišově volebním kraji. ANO pak ale volby těsně prohrálo – dostalo 27 procent hlasů, jen polovinu toho, co tuto neděli Fidesz.
Že Orbán uspěl a Babiš před půl rokem relativně nikoli, nenapovídá, že se oba politici od sebe vzdalují. Ani že to, co na masy zabírá ve volbách v Maďarsku, není přenositelné k nám. Babiš nemá důvod měnit tón ani strategii oslovování voličů. S přihlédnutím k regionálním rozdílům – ten nejvýznamnější je momentálně v postoji k válce na Ukrajině – může Orbána směle kopírovat dál, a vyhlídky, že se mu to příště vyplatí, nejsou úplně malé.
Viktor Orbán samozřejmě mává národní zástavou usilovněji než Andrej Babiš, vládne déle a na ovládnutí státu je to znát víc kratší Babišova éra.
Ale významná ingredience Orbánova úspěchu spočívá v tom, že lidem nabízí na prvním místě příslovečný „klid na práci“, respektive ochranu – kulturní, bezpečnostní a čím dál víc také materiální. Ochranu před hrozbami, které si buď dlouhodobě pěstuje (ani po těchto volbách nezapomněl zmínit Brusel a George Sorose), nebo využívá v aktuální verzi (zdražování, ceny energií, válka).
Heslo ANO z eurovoleb 2019 „Česko ochráníme tvrdě a nekompromisně“ Orbán v maďarské verzi používá permanentně, a z různých důvodů i s větším úspěchem než Babiš. Podstata „jak na to“ je stejná.
Obavy českých voličů ale nejsou žádná mýdlová bublina populistů, která jen čeká na smělé propíchnutí vládou Petra Fialy. Společnost, unavenou dvěma roky s pandemií, reálně sužují inflace, rostoucí ceny, důsledky ruského válečného tažení a další nepříjemnosti. Tenhle neklid všímavý politik nesmí podcenit. Jestli si ho vláda nebude dostatečně a prozíravě všímat, doplatí na to. Babiš – i Tomio Okamura – to vědí a cítí příležitost. Odtud pramení kritika, že vláda málo myslí na „naše lidi“ a „české občany“. „Nejdřív řekli, nemáte jezdit, potom říkají, že nemáte topit, je otázka, kdy řeknou, že nemáte ani svítit…“ (Andrej Babiš v propagačním videu.)
Jde o stejný prvek managementu strachu, jakým byli předvolební „migranti na chalupách“. S tím rozdílem, že tentokrát vykreslované nebezpečí působí podstatně věrohodněji a naléhavěji. „Že nemáme svítit“, samozřejmě vláda nikdy neřekne. Ale složenky za energie a účty za benzín zaznamenal každý.
Fialova vláda sotva napočítala svých prvních 100 dnů a disponuje pohodlnou sněmovní většinou. Mohlo by se (jí) zdát, že jí voliči účet hned tak nevystaví. Ale co když se Andrej Babiš za tři čtvrtě roku postaví do prezidentských voleb? Bude jedno, že se volí prezident a ne premiér. Babiš by svou permanentní kampaň snadno nasměroval proti vládě. Totéž ostatně udělal Miloš Zeman v roce 2013 a uspěl: billboardy „Stop této vládě“ nebo dokonce „Stop Kalouskovi na Hradě“ pokrývaly celou republiku.
Tou dobou dvě třetiny lidí v průzkumu prohlásily, že mají nižší reálné příjmy než před rokem. A to byla inflace podstatně nižší než ta dnešní, dvouciferná. S vládou bylo tehdy spokojeno jen 18 procent dotázaných.
Nevíme, jak si povede Fialova vláda ve zbytku roku, ani jak budou vypadat peněženky voličů v čase prezidentských voleb. Neznáme budoucí vývoj na Ukrajině a v Rusku. Nevíme, jestli bude Babiš kandidovat (ale ANO svého kandidáta navrhne, to řekl). Nicméně scénář, že boj o Hrad bude i referendem o vládě, což Babiš sám inspiruje a pak – v orbánovském střihu – využije, není nepravděpodobný. Téma „bezohledné“ vládní politiky, která „nemyslí na naše lidi“ by mohlo kampaň rámovat i víc než téma odcházejícího Miloš Zemana a jeho éry. Pro některé voliče by bylo žhavější heslo „stop vládě“ než „stop Zemanovu odkazu“. Prezidentská kampaň postavená na zastavování vlády zafungovala, to už víme.
Prezentovat se jako štít proti hrozbám, před kterými vás vláda chrání málo – to může být silný motiv prezidentské kampaně. Jestli chce vládní koalice omezit pravděpodobnost, že bude příští rok pokračovat s Babišem nebo nějakým jeho druhým já na Hradčanech, měla by na to myslet. Orbánovských 53 procent by na dobytí Hradu bohatě stačilo.
