Článek
Andrej Babiš v pátek ráno vystoupil v Poslanecké sněmovně a navrhl, aby jednala o „Duševním zdraví premiéra Fialy“. Po dvou a půl hodinách, z větší části vyplněných Babišovým standardním projevem – jak sám vypíchl – k občanům, pro zařazení bodu s názvem Duševní zdraví premiéra Fialy hlasovalo 58 z 59 poslanců ANO a 17 ze 17 poslanců SPD.
Návrh nebyl přijat, ale už navždy zůstane součástí digitálního fondu českého parlamentu. Je to trapné a smutné.
Andrej Babiš podle stenografického záznamu začal slovy: „Takže vážení spoluobčané, dámy a pánové, naše země je ohrožena. Po každém vystoupení pana premiéra nám volají zděšení občané a mají strach, co se to s panem premiérem děje. A pan premiér vystupuje každý den a občané mají obavu o jeho duševní zdraví. Proto si myslím, že bychom měli mít jediný bod, a to je Duševní zdraví pana premiéra Fialy, aby zkrátka neděsil naše občany.
Pan premiér vystupuje každý den a my se nestačíme divit, co nám to vlastně vykládá. A já si myslím, že tady přítel pětikoalice pan Kupka byl přítomen, otevřel skvělé nové centrum duševní rehabilitace. Mají tam víno z vlastní produkce, dostatek denního světla i během deštivých dnů nebo divadelní představení pro bezmála tři stovky pacientů.
(Výkřiky ze sálu, bušení do lavic z pravé strany sálu.)
To je článek z března 2021 a pan premiér tohle zařízení otvíral 29. 6. 2023. Já myslím, že by si měl odpočinout a přestat vykládat ty nesmysly. (Protestní hlasy zprava, bušení do lavic.)
A já to ve svém dlouhém a velice dlouhém vystoupení dneska zdůvodním, a to je vlastně ten jediný bod, protože to, co tady odznělo z úst pana premiéra za poslední dny, je skutečně neuvěřitelné.“ Konec citátu.
Převádět svůj nesouhlas s vládou do roviny psychiatrie je pokleslé. Babiš sice přímo neřekl, že Fiala by se „měl dát vyšetřit“, ale jako by se stalo. Politická kultura byla zahloubena zase o kus níž.
Půjčování si tématu duševního zdraví jako hole na oponenty má ale ještě vážnější důsledky. Týkají se těch, kdo s psychickými problémy nebo duševními chorobami skutečně bojují a léčí se. Výroky jako ty Babišovy upevňují zlozvyk dívat se na ně jako na „nenormální lidi“, jejichž místo je na nedůstojném okraji společnosti. Odborným termínem se tomu říká stigmatizace (psychicky nemocných).
Hrát si s tím, nebo dokonce naznačovat, že premiér nemusí být úplně v pořádku, ještě ke všemu s licoměrným odkazem na „občany, kteří mají obavy o jeho duševní zdraví“, je vůči psychicky nemocným krajně necitlivé.
Psychické problémy (viz stres, následky covidu, existenční a civilizační starosti apod.) trápí čím dál víc lidí. Mluví se o tom speciálně u dětí. Ordinace psychiatrů jsou čím dál plnější. Ale Babiš navrhuje zkoumat duševní zdraví Petra Fialy Poslaneckou sněmovnou. Jako by dvouhodinový proslov o údajně nejhorší vládě v historii byl klinickým vyšetřením, které stanovilo diagnózu.
Andrej Babiš bohužel není zdaleka prvním politikem, který své rivaly zpochybňuje, respektive zkouší tupit, odkazem do medicínské terminologie. Čas od času se už dobrých dvacet let řeší, že je to špatně a že by politici tenhle slovník používat neměli, právě kvůli zmíněné stigmatizaci.
V roce 2006 to psycholožka Blanka Rektorová a psychiatr Juraj Rektor už nevydrželi a napsali „váženým českým politikům“ otevřený dopis. „Jsme pobouřeni tím, jak neuváženým a hanebným používáním jazyka ubližujete těm, kteří potřebují pomoc a podporu,“ stálo v něm.
Lékaři se ohradili proti tomu, jak politici „své protivníky označují za duševně nemocné a posílají je k psychiatrovi. Různé negativní jevy nálepkují psychiatrickými diagnózami a jejich projevy se hemží psychiatrickou terminologií. Dalo by se nad tím pousmát a hodnotit to jen jako hloupou nabubřelost, kdyby to ve společnosti nenechávalo negativní stopu. Stopu, která zahanbuje ty, kteří skutečnými psychickými poruchami trpí a kteří se v důsledku těchto označení stydí ke svým psychickým potížím přiznat.“
Dopis tehdy bezprostředně reagoval na to, že Jiří Paroubek svého bývalého šéfa kabinetu označil za „psychotika“. Návrh Andreje Babiše, aby se o počínání vlády jednalo jako o „duševním zdraví premiéra“, i to, že pro zvedlo ruku 75 poslanců a poslankyň, ukazuje, že od té doby se toho moc nezměnilo. Bohužel.
