Článek
Začátkem března prošel vládou návrh za zavedení takzvaného jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele. Na papíře to vypadá jako krok správným směrem. Namísto pětadvaceti různých lejster na pět různých úřadů bude zaměstnavatel posílat jeden balík dat jednou měsíčně na jedno místo. Odtud si vezmou vše potřebné správy sociálního zabezpečení, finanční správy, úřady práce nebo statistický úřad.
Pokud by to všechno klaplo, byl by to hezký krok k digitalizaci a také, jak se chlubí Ministerstvo financí, první krok směrem k Jednotnému inkasnímu místu, o němž se ve zdejších končinách mudruje už zhruba dvacet let. K dosažení tohoto cíle chybí zejména zapojit do věci zdravotní pojištění.
Jenže – jak jinak – i v tomto dílčím kroku jsou háčky. Jednak obecnější obavy o vznik a funkčnost systému nebo o to, jestli lze vůbec stihnout zákon prohnat trojím sněmovním čtením, než se poslanci za pár měsíců před volbami rozprchnou. Ale je tu i jeden méně nápadný, ale velmi konkrétní a nepříjemný problém.
Chvályhodně si ho v doprovodném zákonu všiml server Podnikatel.cz a spočívá v tom, že po nástupu jednotného měsíčního hlášení by měla zaniknout takzvaná srážková daň pro drobné vedlejší příjmy. Dnes je to tak, že kdo si přivydělá u jednoho zaměstnavatele na dohodu o provedení práce méně než 11 500 korun, tomu je tento příjem automaticky zaměstnavatelem snížen o srážkovou daň (15 %) a dál už se tento příjem nedaní a není ani nutné ho uvádět v daňovém přiznání, ani z něj počítat odvody.
Podle nové úpravy, kterou navrhují ministerstva práce a financí v souvislosti s jednotným hlášením zaměstnavatele, by každý dostával přivýdělek v plné výši a musel by jej následně řádně přiznat a zdanit prostřednictvím daňového přiznání. Dotklo by se to příjmů ze všech drobných brigád, ale také například výdělků členů volebních komisí nebo neuvolněných obecních zastupitelů. Zkrátka, jak říkají účetní, všech příjmů ze závislé činnosti podle paragrafu 6 zákona o daních z příjmu. Autorských honorářů a podobných „nezávislých“ příjmů (podle paragrafu 7) by se konec srážkové daně zatím týkat neměl.
Tato zásadní změna donutí desítky tisíc, možná nízké stovky tisíc lidí naučit se vyplňovat daňové přiznání, ačkoli dosud to dělat nemuseli (pokud měli nízký přivýdělek na dohodu k normálnímu zaměstnání). Na finančních úřadech zároveň přistanou desítky tisíc nových daňových přiznání.
Je pozoruhodné, s jakou lehkostí se k této věci Ministerstvo financí staví. Jak upozornil Daniel Morávek z již citovaného serveru Podnikatel.cz, ministerstvo se vůbec neobtěžovalo analyzovat, kolika lidí se taková změna skutečně dotkne. „Poptávaná analýza nebyla do návrhu zákona s ohledem na omezený časový prostor a způsob zpracování závěrečné zprávy o hodnocení dopadů regulace, která se nezabývá všemi souvisejícími tématy, doplněna,“ odvětil úřad v připomínkovém řízení Komoře daňových poradců, která na potíže se zrušením srážkové daně upozorňovala.
Nebyla ostatně jediná. Zdánlivě drobné změny s dopadem na desítky tisíc lidí si v připomínkovém řízení všimla třeba i Asociace malých a středních podniků a živnostníků: „Navrhovanou právní úpravou dojde k poklesu osob, které budou využívat DPP například jako členové ve výborech SVJ nebo spolcích atd., což nepovažujeme za vhodné, neboť dojde k přechodu těchto smluvních vztahů do šedé ekonomiky,“ napsali zástupci malých podnikatelů. Smůla, ministerstvo zůstalo hluché a analýzu dopadů nepotřebuje. Není čas ptát se, kdo je kdo.
Je to kromě jiného další příklad velmi lajdácké legislativní práce této vlády. Zdaleka ne jediný.
Přesněji řečeno, ministerstvo slibuje, že než dojde v roce 2027 ke zrušení srážkové daně, bude systém tak vymazlený, že elektronický formulář daňového přiznání se poplatníkovi hned po přihlášení automaticky vyplní, takže splnění byrokratické povinnosti zabere „pár kliknutí“.
To je sice hezké, ale při dosavadních, přinejlepším smíšených, zkušenostech s českou digitalizací je namístě jistá skepse.
Proti tomuto mlhavému slibu stojí velmi konkrétní uvalení nové administrativní povinnosti na velké množství lidí, od nejdrobnějších brigádníků po komunální politiky, a také na finanční správu. A to ostatně i v případě, že by se optimistická ministerská vyhlídka naplnila. I tak se pro desetitisíce lidí docela zásadně změní situace.
Dosud nemuseli díky srážkové dani řešit vůbec nic, teď se budou muset přinejmenším naučit pracovat s digitálním daňovým přiznáním. I těch „pár kliků“ je pořád o pár kliků víc, než museli dělat dosud. To je velká a otravná změna, i kdyby uživatelská zkušenost s prostředím digitální státní správy byla pětihvězdičková.
Podle Hospodářských novin je jen lidí, kteří mají během roku souběh více dohod o provedení práce, kolem 120 tisíc. V obecních zastupitelstvech sedí další desítky tisíc lidí a vzhledem k tomu, že 95 procent obcí má pod pět tisíc obyvatel, bude velká část z nich neuvolněná - i ti budou nově nuceni sami danit symbolický několikatisícový „přivýdělek“ za zastupitelskou činnost. Také na funkcionáře nejrůznějších společenství vlastníků a dalších spolků nová povinnost dopadne.
Takové překvapení dokáže ministr financí schovat do zákona, jehož hlavním účelem má být (a dost možná i je) zefektivnění byrokracie a snižování administrativy. Fascinující.
To všechno za vratkého příslibu lepších digitálních zítřků, ale zato v nejostřejší fázi volební kampaně pět měsíců před volbami. V disciplíně střelby do vlastních nohou se vláda Petra Fialy zdá být zcela nepřekonatelná.
