Článek
Když zazní, co zaznít má, je třeba to ocenit. Prezident Miloš Zeman opustil svou – mírně řečeno – kverulantskou roli, z níž v minulosti opakovaně ostřeloval mezinárodní pozici Česka ve prospěch kremelských propagandistických fabulací. Je sice škoda, že k takové změně postoje potřeboval válku, ruskou invazi na území suverénního státu, ale přesto je velmi dobře, že ke změně došlo. Ve všech nadcházejících složitých jednáních se to bude velmi hodit.
Napjaté očekávání Zemanova projevu k situaci za východními hranicemi NATO bylo právem vystřídáno úlevou. Po kauzách, jako byly novičok nebo Vrbětice, po ostudě s Krymem jako „fait accompli“ a po desítkách drobných více nebo méně dětinských kopnutí do spojeneckých kontníků (včetně poslední „blamáže CIA“, již dnes prezident chvályhodně uznal za omyl) pronesl Zeman tváří v tvář bezprecedentní ruské agresi řeč, v níž pojmenoval věci jasnými slovy. Slovy, která obsahově nijak nevybočují z ostatních reakcí politiků členských zemí NATO a EU a jejichž obsah se může stát dobrým základem pro českou pozici na mezinárodní úrovni.
Česko společně se Slovenskem, Polskem a Pobaltím bude muset být v aliančních jednáních a konzultacích podle článku 4 Washingtonské smlouvy tahounem. V takové situaci by bylo extrémně nepříjemné mít na Pražském hradě exponenta kremelské propagandy, jakkoli jeho vliv na zahraniční politiku je po volbách menší, než býval.
Že Miloš Zeman tuto pozici po nekonečných osmi letech opustil, je velmi dobrá zpráva. A to dokonce i v případě, že by to udělal jen naoko nebo proto, že za daných okolností prostě nebylo možné jiný postoj zaujmout a zachovat si přitom alespoň náznak příčetnosti.
Jistě se nabízí mnoho jízlivých poznámek o tom, jak pozdě český prezident „prozřel“, dají se připomínat jeho návštěvy Moskvy, konference kremelských exponentů, jásání ruských oficiálních médií nad „naším prezidentem“, mnohé výroky, družné otlapkávání s Vladimirem Putinem, „vtipkování“ o likvidaci novinářů po ruském vzoru, dá se připomenout Zemanova dlouhodobá role v prosazování ruského pohledu na mezinárodní vztahy, pohledu, jehož přímé vyústění dnes pozorujeme na Ukrajině. To všechno by byly oprávněné poznámky, ale pro bezprostřední budoucnost je zásadní, že se Zeman zařadil, že se rozhodl pro tuto chvíli nenarušovat západní jednotu a nekomplikovat z pozice hlavy státu členské země NATO hledání zřetelné odpovědi na kremelskou agresi.
Její hledání beztak nebude jednoduché a s ohledem na postup ruských invazních vojsk se už teď jeví jako zoufale pomalé. Byl to ostatně právě Miloš Zeman, kdo velmi často (za potlesku Kremlu) vyčítal Alianci její neúspěchy a zesměšňoval její nízkou akceschopnost. Nezbývá než doufat, že také v této věci se Miloš Zeman zmýlil stejně, jako když před pár dny prohlásil, že Rusové nejsou blázni a žádná válka nebude.
