Článek
V široké a živé debatě o příčinách a řešeních probíhající energetické a cenové krize dosud v podstatě chyběl jeden účastník – prezident republiky. Kromě strohé zmínky o zastropování cen energií, k níž došlo během zahájení Země živitelky na konci srpna, zatím duní z Hradu ohlušující zemanovské ticho, které neprolomí ani chaotické kroky vlády, ani docela mohutná protivládní, ba protisystémová demonstrace.
Většina lidí si na hradní mlčení v těžkých chvílích (nebo vlastně skoro ve všech chvílích) zřejmě zvykla. A protože situace, kdy se Zeman dokázal do nějakého problému či debaty vložit konstruktivním způsobem, nenastala už mnoho let, málokomu prezidentský hlas v energetické debatě scházel. Jedna výjimka se ale našla – Josef Středula.
Odbory chystají protest:
Šéf největší odborové centrály se na Hrad objednal, aby prezidenta seznámil s plánem říjnové mohutné demonstrace a hodlal jej „požádat o podporu při tlaku na vládu Petra Fialy“. Jak je to s podporou tlaku, není známo. Ale Středula každopádně ze schůzky s prezidentem přišel s myšlenkou na uspořádání „kulatého stolu“, kde by se nad diskusí o energetice sešli zástupci politiků, zaměstnanců a zaměstnavatelů. A moderátorem má být právě hlava státu.
Těžko říci, zda jde skutečně o Středulovu myšlenku. Miloš Zeman dosud ve složité společenské situaci vyčkával. Kdyby chtěl svolat na Hrad nebo do Lán jednání politických špiček, klidně i se zástupci odborů a podnikatelských svazů, mohl to udělat dávno. Asi by rádi přijeli a nebylo by to v těžké situaci nic neobvyklého. Jestliže to prezident dosud neudělal, nebylo to tím, že mu to nikdo neporadil.
Pro Miloše Zemana se v současné politické situaci otevírá možnost užít si v posledním půlroce mandátu velké finále. Vládní koalice sice zatím drží pevně, pohodlně přežila i sněmovní hlasování o nedůvěře, ale napětí roste a přinejmenším tlak na změny na některých ministerských postech je stále citelnější. A například výměna ministra průmyslu představuje jak pro Zemana, tak pro jeho byznysové okolí nepochybně zajímavou příležitost k mocenské hře. Ta ale není lehká a vyžaduje opatrnost, protože hradní vliv na celostátní politiku oproti minulému volebnímu období zásadně oslabil.
Podcast 5:59 s Lucií Stuchlíkovou:
Příznačné je, že dosud nevíme, kde prezident v současné situaci stojí. Je mu bližší vládní klopýtání, nebo naštvanost davu na Václaváku? Má pochopení pro opozici, která hlásá, že shození vlády bez životaschopné politické alternativy je pořád lepší než současný stav?
Při projevu na Zemi živitelce se Zeman jasnějšímu prohlášení vyhnul. Zmínil cenový strop a také prohlásil, že „je samozřejmě pohodlné nedělat nic, ale je to také nebezpečné“, což lze vnímat jako rýpnutí do vládních řad, ale žádné silné a jasně cílené slovo to není. Jinak se věnoval obvyklým a stokrát slyšeným litaniím nad „zeleným fanatismem“ a kůrovcem.
Přímá podpora sobotní demonstrace na Václavském náměstí by ze Zemanova pohledu byla příliš riskantní. V zahraniční politice, zejména ve vztahu k ukrajinskému konfliktu, drží prezident po svém únorovém „prozření“ basu s vládou. Zatímco organizátoři sobotní demonstrace varují před „ředěním národa“ ukrajinskými uprchlíky a většina jejích řečníků by ráda viděla Česko prosící v Kremlu o bilaterální dohodu o dodávkách plynu.
Navíc Zemanův vztah k pouličním protestům je pramálo vřelý. Demonstrace hnutí Milion chvilek (které byly tehdy zaměřeny částečně i proti hradní politice) označil v roce 2019 za „plácnutí do vody“ a za „protest frustrovaných a neúspěšných“. A připomněl, že „v parlamentní demokracii rozhodují volby a Poslanecká sněmovna“. Jakákoli přímá podpora Václavskému náměstí by se tedy Zemanovi těžko vysvětlovala.
Josef Středula ale nabídl hlavě státu zajímavé východisko. Podpořit demonstraci odborů bojující za mzdy a důstojný život zaměstnanců, to je něco jiného. Tady zásadní rozpor se zahraničněpolitickým a geopolitickým kurzem státu nehrozí. Středula není kremelský hochštapler, toužící svrhnout politický systém. Odborová demonstrace naopak otevírá příležitost vypeskovat vládu za nečinnost, chaotické jednání, nedostatečnou empatii, špatnou hospodářskou politiku nebo za cokoli, co si prezident zrovna usmyslí, aniž by byla zpochybněna nutnost pevně stát za napadenou Ukrajinou.
Pro Středulu by taková podpora mohla být důležitá nejen kvůli samotné síle demonstrace, ale i kvůli jeho vlastní snaze stát se prezidentským kandidátem. Středula se otevřeně hlásí k té části Zemanova někdejšího elektorátu, pro niž byla atraktivní představa „levicového prezidenta“.
Poslechněte si podcast Vlevo dole o cenách energií:
Na rozdíl od jiných kandidátů se Středula Zemanovy podpory neštítí (také ji už při oznámení kandidatury dostal) a svou pozici odborového bosse dokáže využít (nebo zneužít) k tomu, aby v současné krizi hrál výrazně aktivnější roli než třeba Petr Pavel nebo Danuše Nerudová.
Zároveň se zjevně rozhodl hrát roli o něco státotvornější než také aktivní Andrej Babiš. S ním se Středula určitě utká o část voličů. A zatímco Babiš se soustředí na rozdmýchávání vzteku na náměstích, Středula se zkouší postavit do role ochránce zaměstnanců a pragmatického zprostředkovatele klíčového politického jednání.
Středulovy a Zemanovy zájmy se tu pozoruhodně protínají. Zeman dostane příležitost vstoupit do politické a mocenské hry takříkajíc jako přivolaný zachránce, zatímco Středula dostane politické palivo pro svou demonstraci i pro prezidentské snažení. Jestli to celé může nějakým vedlejším efektem také nějak pomoci těžce zkoušenému Česku, to je ve hvězdách.