Článek
Zápletce jmenování nového předsedy Ústavního soudu „do zásoby“ zatím chybělo to hlavní: motiv. Proč to chce Miloš Zeman udělat? Proč je tak nezbytné pustit se do bezprecedentní operace přesahující o několik měsíců jeho prezidentský mandát? A obrat tak o významnou pravomoc osobu, která ho na Hradě v březnu 2023 vystřídá?
V rozhovoru pro televizi Prima Miloš Zeman nabídl vysvětlení: „U každého prezidenta, a to není obvinění, to je konstatace, můžete předpokládat, že si vybere nějakého člověka, který bude vyhovovat jeho zájmům. Opakuji, to není obvinění, to je konstatace. U mě, na rozdíl od jakéhokoli jiného prezidenta, právě proto, že odcházím, toto riziko neexistuje.“
To by samo o sobě znělo jako nějaká oslava „čistého rozumu“, kdy prezident nezatížený jakýmikoli osobními ohledy udělá zkrátka to, co je třeba „pro blaho země“. Takový argument ale nedává smysl: v téhle logice by se naopak dal napadnout nespočet jakýchkoli – samozřejmě i Zemanových – personálních kroků s tím, že jsou cinkuté preferencemi jejich autora.
To bychom mohli rovnou prezidentský úřad zrušit a svěřit ho nějakému poučenému „řadovému občanovi, penzistovi“, jak se Miloš Zeman při zdůvodňování svého postupu ve zmíněném rozhovoru charakterizoval. Protože takový člověk zřejmě dělá lepší rozhodnutí než úřadující prezident.
Ovšem Zeman, sice stále v Lánech, ale zároveň skrytý do pláště „řadového občana, penzisty“, také řekl, čím se hodlá při výběru justiční autority řídit: „Ústavní soud by neměl být třetí komorou parlamentu. To znamená, že by neměl zasahovat, kromě důvodů protiústavnosti, do jednotlivých zákonů, například volebních, a měnit je.“ A dodal, že „předseda Ústavního soudu by neměl být politický aktivista, to znamená vydávat politické proklamace“.
První argument vyvrací sebe sama – Ústavní soud je tu přece od toho, aby hodnotil, jestli je právo v souladu, nebo v rozporu s Ústavou. A když po pečlivém zkoumání řekne, že v rozporu, zasáhnout musí. Takže o čem je řeč? O tom, že Miloš Zeman nemůže Pavlu Rychetskému přijít na jméno. Minimálně právě od dob zrušení novely volebního zákona.
Přečtěte si komentář Martina Čabana:
Druhá námitka je relevantní – o tom, že Pavel Rychetský nedávným tvrdým varováním před „agrofertizací“ zašel před prezidentskou volbou příliš daleko, se živě debatuje. A Rychetský sklidil kritiku v některých médiích včetně Seznam Zpráv. Na druhou stranu Miloš Zeman výslovně podporuje prezidentského kandidáta Andreje Babiše. A tady se s nějakým otočením masky a proměnou v moudrého řadového občana neobtěžoval. Když mu vadí „politický aktivismus“ předsedy Ústavního soudu, neměl by se snad sám držet zpátky také?
Dobře, ale ani tohle přece pořád není důvod, aby se Miloš Zeman pokoušel dosadit Rychetského nástupce, který pět měsíců po konci prezidentova mandátu bude vyhovovat jeho vkusu „řadového občana“. Jednou prezident, podruhé řadový občan, důchodce. Tohle střídání masek jak o karnevalu je absurdní. A nehledě na údajné Zemanovy expertizy nejmenovaných právních autorit pravděpodobně protiústavní. Kdyby nebylo, mohl by dosluhující prezident udělat takových rozhodnutí „do zásoby“ fůru – a tak tunelovat pravomoci, ale i odpovědnost svého nástupce.
Předseda Ústavního soudu je sice jeho „šéfem“, ale rozhodně neodpovídá za to, jak soud rozhoduje. Neřídí patnáct soudců a soudkyň. Dojem, že verdikt o volebním zákonu byl zásluhou či vinou Pavla Rychetského, je falešný. Nicméně Zeman (i Babiš) jej vytrvale šíří. Ve skutečnosti jim vadí Rychetského postoje a názory jako takové.
Výběr ústavních soudců byl jedním z (mála) počinů obou prezidentských období Miloše Zemana, které se všeobecně dočkaly spíše souhlasného přijetí. Pokud Zeman jmenuje nového předsedu, aby to nemohl udělat příští prezident, sníží tím, nebo rovnou přebije i tohle hodnocení.
