Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Z chystané, v celku zatím utajené reformy českého důchodového systému unikly další záblesky. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka oznámil, že průměrný penzista by měl v budoucnu pobírat důchod 21,5 roku. To je proti dnešním číslům vcelku znatelné zkrácení. V roce 2021 činila podle dat České správy sociálního zabezpečení průměrná délka pobírání starobního důchodu necelých 24 let, v roce 2020, než do statistik plně vstoupil tragický průběh covidové pandemie, to bylo dokonce 24,5 roku.
Je tedy evidentní, že do budoucna má podle Jurečkových představ dojít k proražení stropu pro důchodový věk, který je dnes nastaven na 65 letech.
Debaty o zvýšení věku odchodu do důchodu byly na Jurečku zjevně příliš divoké, tak na to zkouší jít od lesa přes průměrnou dobu pobírání důchodu. Připomeňme, že revize důchodového věku má už podle stávající úpravy probíhat jednou za pět let tak, aby senioři strávili v penzi přibližně čtvrtinu života, jen vláda Bohuslava Sobotky prosadila do výpočtu onen 65letý strop.
Navázat odchod do důchodu na střední délku života daného ročníku tedy není sama o sobě nijak revoluční myšlenka. Český statistický úřad na to dokonce udělal Jurečkovu ministerstvu tabulky, v nichž je (na předcovidových datech) propočítáno, kdy bude mít který ročník za sebou tři čtvrtiny života, a měl by tedy pomýšlet na penzi. Ještě pro ročník 1968 to vychází pod stropem na 64,95 roku, na všechny následující ročníky se dnes vztahuje důchodový strop. Takže třeba lidé narození v roce 1979 vstoupí do poslední čtvrtky života přesně v 66 letech, u ročníku 1992 přesáhne tento věk 67. narozeniny.
Je to jedna z důležitých složek neudržitelnosti českých penzí. Jestliže projekce dnešního stavu do vzdálenější budoucnosti ukazují prudký nárůst počtu penzistů od třicátých let, tak odbouráním věkového stropu dochází u této křivky (vzpomínáme na profesora Prymulu) ke znatelnému zploštění.
Je celkem jedno, jestli se Jurečka bude tvářit, že on sám důchodový věk nezvedá, nýbrž tento se působením rostoucí střední délky života zvedá sám – a mohl by třeba i klesat! –, anebo se k věci postaví čelem a rovnou vyhlásí, že přinejmenším dnešní čtyřicátníci mohou na penzi v 65 letech zapomenout. Výsledek bude stejný.
Současný strop si české penze prostě nemohou dovolit a jeho zbourání je pro udržitelné důchody nezbytností. Bude-li to celé doprovozeno dobře promyšlenými výjimkami pro pracovníky v náročných povoláních, tím lépe, ale nemělo by jít o lobbistické rejdy nejsilnějších profesních zájmových skupin.
V kombinaci s dosud známými či očekávanými parametry změn, především se zásadním zpřísněním podmínek pro předčasné důchody a spíše mírnější úpravou mimořádných valorizací, se zdá, že celek Jurečkovy důchodové reformy by skutečně mohl být – především pro budoucí penzisty – dost bolavý na to, aby udržitelnost systému zvýšil. Ostatně s celkem reformy byl Jurečkou seznámen prezident Petr Pavel, jemuž v důchodových otázkách – podobně jako Jurečkovi – radí velmi chytří lidé. A hlava státu prohlásila, že „reforma je promyšlená a v dlouhodobém horizontu může vést ke stabilizaci důchodového systému“. Takže naděje žije.
Důležité bude samozřejmě provedení a schopnost prosadit změny v komplikované politické situaci a v permanentně zablokované Poslanecké sněmovně. Elementární shoda alespoň na základních parametrech s opozicí by byla vítaným bonusem, ale vzhledem ke kvalitě vzájemné komunikace mezi vládními a opozičními lídry se nezdá moc pravděpodobná. Jurečkovy pokusy navázat komunikaci s opozičními hnutími zatím končily spíš neslavně a nezdá se pravděpodobné, že by se to při debatách nad zveřejněným kompletním návrhem s jasnějšími podklady zlepšilo.
Možná už dnes vzhledem k penzijnímu požáru prostě nezbývá, než aby prosazené změny, byť i prosazené „na sílu“, byly natolik vysvětlené, nezbytné a nevyhnutelné, aby si je příští politická garnitura prostě nedovolila úplně zrušit.
Je to smutné, ale vzhledem k atmosféře neúprosné permanentní volební kampaně, v níž se zejména opoziční, ale částečně i vládní poslanci nacházejí, by bylo velmi optimistické, ne-li naivní očekávat něco víc.
