Hlavní obsah

Komentář: Vládě utíkají zchudlí voliči. Začíná čekání na zázrak

Martin Čaban
Komentátor
Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy

Volby do Poslanecké sněmovny se budou v Česku konat za devět měsíců. Na snímku premiér Petr Fiala.

Jestli se bude takzvaně volit peněženkou, budou mít strany vládní koalice problém. A ono se skoro vždycky volí peněženkou.

Článek

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Devět měsíců. Tolik času má vláda Petra Fialy na to, aby přesvědčila dostatek voličů o tom, že by měla ve Strakově akademii zůstat. Vzhledem k tomu, co říkají průzkumy voličských nálad, to vypadá na opravdu herkulovský úkol. Ale také platí, že devět měsíců do voleb je dlouhá doba, během níž se může přihodit mnohé, přičemž zcela vyloučit nelze ani zázrak. Fialův kabinet by konkrétně potřeboval nějaký ekonomický.

O mnoha nedávných volbách ve světě v čele s těmi americkými prezidentskými se mluvilo v tom smyslu, že voliči „hlasovali peněženkou“. A nebylo to zdaleka poprvé. Otřepaná fráze „The economy, stupid“ pochází z americké volební kampaně roku 1992. Ono se skoro vždycky hlasuje peněženkou. A to pro současnou vládu není dobrá zpráva vzhledem k tomu, že za jejího působení se Českem prohnala desítky let nevídaná inflační vlna a celá ekonomika byla zasažena následky ruské agrese proti Ukrajině. Důsledkem je všeobecné zchudnutí Čechů, nárůst životních nákladů, znehodnocení úspor.

Společnost PAQ Research, která dlouhodobě monitoruje situaci reprezentativního vzorku domácností, přišla na podzim s pozoruhodnými daty o politických náladách domácností zasažených ekonomickými problémy. Sledovala voliče jednotlivých stran, kteří nezaznamenali zásadní pokles životní úrovně, i ty, kteří znatelně zchudli.

Ukázalo se, možná trochu překvapivě, že svou politickou náladu mají na svou ekonomickou situaci nejsilněji navázanou voliči, kteří ve volbách v roce 2021 volili koalici Pirátů a Starostů.

Mezi těmi, kteří volili PirSTAN a ekonomické potíže se jich dotkly málo nebo vůbec, zůstává jedné či druhé straně z někdejší koalice věrných 54 procent lidí. Mezi voliči, kteří od voleb znatelně zchudli, jich svou volbu Pirátů či Starostů hodlá zopakovat jen 42 procent. To je zdaleka největší rozdíl.

Asi nepřekvapí, že voliči opozičního hnutí ANO jsou své straně od voleb věrní zhruba ze 70 procent, ať už se jejich ekonomická situace vyvinula jakkoli. Celkem smířeně ale působí i voliči koalice Spolu. Mezi těmi, kteří nezchudli, chce volbu opakovat zhruba 45 procent, mezi zchudlými jen o pár procentních bodů méně. Což jsou tedy pro Petra Fialu děsivě nízká čísla, leč zdá se, že bezprostředně nesouvisejí s ekonomickou situací voličů.

U všech vládních stran je patrné, že pro velkou část zchudlých voličů (zhruba 20 procent) je řešením jejich zklamání neúčast u příštích voleb. Plná třetina zchudlých voličů PirSTAN hodlá volit někoho jiného.

Interpretací těchto posunů může být mnoho, ale přinejmenším v případě voličů Pirátů a Starostů je vztah mezi zchudnutím a opuštěním strany dost nápadný.

Když se podíváme na přelivy voličů, které se pokouší měřit agentura Median, pak exodus voličů PirSTAN nemíří k nějaké konkrétní konkurenci, ale spíše do skupin nerozhodnutých a těch, kteří k volbám nechtějí jít. Totéž platí pro ztráty koalice Spolu, byť u ní Median ukazuje nikoli nevýznamný přesun voličů směrem k vládní konkurenci, konkrétně ke Starostům. Zbytek zklamaných voličů premiérské koalice se rovněž odebírá mezi nerozhodnuté nebo zcela znechucené voliče. Přesuny od vládních stran k parlamentní opozici jsou v podstatě zanedbatelné. Jestli hnutí ANO v posledních měsících z něčeho tyje, pak z úspěšného nasávání dosavadních nevoličů.

Celkově to vypadá, že mnoho voličů se od vládních stran odvrátilo, ale dosud nezakotvilo v jiném táboře. Není tudíž vyloučeno, že by je vládní strany mohly nějakým způsobem získat zpět. Tedy s výjimkou oholených minoritních akcionářů ČEZ a lidí citlivých na zásahy do kapitálového trhu, tam už vládě reputaci opravdu nenapraví nic.

Především Starostové, kteří v posledních průzkumech mírně posilují a pošilhávají po pozici druhé nejsilnější strany na scéně, se nejspíš budou snažit přesvědčit své odpadlíky, že zlé časy jsou za námi.

Makroekonomické prognózy na letošní rok nicméně žádné zázraky neslibují. Růst ekonomiky by se podle Ministerstva financí i centrální banky mohl vrátit na předcovidové tempo kolem 2,5 procenta, reálné mzdy by mohly poskočit o tři procenta. Když budeme mít štěstí, čeká Česko návrat do ekonomicky jakž takž normálních časů.

Hlavním úkolem předvolebních kampaní vládních stran ovšem bude prodat to zklamaným voličům jako zázrak a přípravu ekonomického tygra k mohutnému skoku. To bude zábavné.

Doporučované