Komentář: Vláda už nenechá lidem peníze. Vystřízlivěla

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vláda se ve čtvrtek pokusila o takřka kulatý čtverec: prodat krev, pot a slzy pod hezkými slovy jako úsporný, štíhlý a jednodušší. Svůj takzvaný konsolidační balíček a náznak důchodové reformy pro potřeby tiskové konference optimisticky přetřela na „Česko ve formě“. I když v případě hospodaření státu nejde ani tak o balíček jako spíš o krabičku poslední záchrany. Která musela přijít a je dobře, že přišla – neudělat nic už nebylo možné.

Z toho tance miliard, procent a procentních bodů – tiskovka trvala dvě a půl hodiny – je těžké bezprostředně soudit, jaký skutečný účinek bude mít. Jak se to všechno doopravdy promítne do veřejných financí, do výplatních pásek, do daňových přiznání. A co se změní kromě účetních položek a tloušťky peněženek – jak balíček poznamená celkovou náladu ve společnosti?

Některé položky jsou od pohledu sympatické. Nulová DPH na knihy. Nebo zvýšení daně z nemovitosti (doporučuje 10 z 10 ekonomů). Otřesnou zprávou je naopak zachování nulové spotřební daně z vína. Zejména ve světle hysterické kampaně vinařské lobby, do které přispěl také lidovecký ministr zemědělství. Tomu byl úplně fuk premiérův apel, aby členové vlády do oznámení dohody drželi basu a nekomentovali návrhy.

Je potřeba připomenout, že valná část krabičky poslední záchrany by mohla zůstat prázdná, kdyby ODS (s ANO a SPD) před třemi lety bývala nezrušila superhrubou mzdu, a tím neťala do státních příjmů.

Dobrá zpráva je, že konsolidační balíček se dá – doufejme – brát jako tečka za tehdejšími pravicovými dogmaty typu „necháme lidem peníze“. „Peníze mají mít lidé a přerozdělování má být menší. Každý uvidí, že má víc v peněžence, a lépe si poradí s problémy. Proč by mu to měl vzít stát a pak by se to někde ztratilo?“ pravil Petr Fiala ke zrušení superhrubé mzdy roku 2020.

Ta horší zpráva je, že ODS, dnes nejsilnější vládní strana, si svůj tehdejší omyl dál veřejně nepřipouští.

„Nechávat lidem peníze“ může být pro někoho fajn heslo na billboardy, ale s realitou má jen málo společného, naznala vláda pravého středu. Za pět minut dvanáct.

Mimochodem, když už vládě šlo o marketingový efekt, měla tisková konference v 11:55 končit, ne začínat dlouhými proslovy. Takhle se na ty hlavní informace dostalo až hluboko po dvanácté, chcete-li pozdě.

Čímž se dostáváme k tomu, jak to lidem podat a jak to lidé vezmou. Připomíná to – včetně tiskové konference s její délkou a záplavou důležitých a složitých informací – covidové časy. I tehdy bylo nakonec podstatné nejen to, co stát rozhodne a co se pokouší předepsat, ale to, jestli je to srozumitelné a věrohodné.

Prezident Pavel po schůzce s ministrem Stanjurou prohlásil, že balíček „bude muset být dobře vysvětlený, protože bude nepopulární“ a „lidé musí většinu opatření chápat a rozumět jim, aby měli jistotu, že je to jediné možné řešení“. Má pravdu. Respektive lidé také nic chápat „nemusí“, je to jejich svobodná volba.

Jakkoli je situace z první vlny pandemie neopakovatelná a ne úplně srovnatelná, také vládnímu balíčku by pomohlo nějaké „spolu to zvládneme“. I dnes máme společný problém, i dnes ho vláda hodlá nějak hasit a i dnes k tomu potřebuje důvěru a spolupráci veřejnosti. Petr Fiala o ně ve své úvodní řeči jinými slovy požádal – a rozbalování balíčku je důkladně otestuje.

Z tohoto pohledu je katastrofou zmíněný příběh spotřební daně na tichá vína. Drsná kampaň – kdoví, jestli vůbec nějaká lobby někdy takhle přitlačila na pilu – bájící o spálené zemi v místech, kde dnes zraje réva a rozléhá se hlahol poctivých a pracovitých lidí, připomínala falešný narativ protagonistů brexitu. A skončila stejně – úspěchem.

Takže když se členové vlády s občany dělí o zkroušené „škrty jsou nepříjemné, bolí“ a hlásí, že „zátěž se spravedlivě rozloží na celou společnost“, když oznamují vyšší daně z „položek, které zatěžují naše zdravotnictví“, je potřeba dodat: Všichni jsou si rovni a někteří jsou si rovnější. Víno prý není alkohol, ale kulturní fenomén a turistický ruch. Solidarita? Spolu to zvládneme? Netýká se vinařů.

Je to nespravedlnost, navíc ekonomicky neobhajitelná. Finanční správa kvůli tomu sice na buben nepřijde, ale z vylobbované daně na víno se stal symbol. A podkopává důvěryhodnost toho ostatního, co vláda dělá a říká.

Výmluvné také je, že kabinet v balíčku oznámil zdražení ročních dálničních známek – z 1500 na 2300 korun pro osobní auta – dva dny po zdrcující zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu ohledně dálnice D1. Stát je v tom až po uši. Zemi křižují a silnice ničí přetížené kamiony. Prakticky nikdo to nekontroluje, nejsou „kapacity“. Jediná vysokorychlostní váha na D1 fungovala loni dva měsíce a zachytila 17 tisíc přestupků, od té doby je mimo provoz.

Zdražení a průběžné zdražování dálničních známek je v principu správné: Ale jak ho mají daňoví poplatníci vstřebat, když si zároveň čtou o tom, že stát přihlíží huntování silnic, za které od nich vybírá? Těžko. Pochopitelná reakce by byla: „Proč po nás chcete platit víc, když vám peníze létají komínem?“

Věrohodnost vládního balíčku nespočívá jen v tom, jak je vymyšlený a co se do něj napsalo. Spočívá hlavně v tom, jak se chová stát a jeho představitelé. Což, to je potřeba uznat, jedna tisková konference „Česko ve formě“ těžko může změnit. Ani za pět minut dvanáct, ani jindy.