Článek
Když ministři financí představují své návrhy státních rozpočtů na další rok, obvykle se pokusí shrnout své úsilí o kočírování státních financí do nějakého úderného přívlastku. Ten má ukázat hlavní myšlenku, která sestavování plánu státních financí provázela.
Když na podzim roku 2022 procházel vládou a Sněmovnou rozpočet na rok 2023, ministr financí Zbyněk Stanjura jej provázel slovy: „Rozpočtu na příští rok můžeme říkat protikrizový, válečný nebo solidární.“ O rok později prezentoval rozpočet, jímž se český stát řídí v letošním roce, jako „odpovědný“. No a na příští rok prý Stanjura nachystal rozpočet „prorůstový“.
Zmínka o snaze nastartovat strukturou státních příjmů a výdajů ekonomický růst je ovšem poněkud licoměrná. Jejím hlavním účelem je zakrýt skutečnost, že vláda Petra Fialy, která se od počátku zaštiťuje rozpočtovou odpovědností a uzdravením veřejných financí, příští rok v těchto snahách opět selže. Výdaje státu mají být příští rok o 124 miliard vyšší než letos, což znamená nárůst o 5,7 procenta, vysoko nad očekávanou inflací.
Zároveň Stanjura počítá s plným náběhem konsolidačního balíčku, který spolu s nějakým tím ekonomickým oživením přinese do státní pokladny 146 nových miliard. Příjmy státu mají být o 7,5 procenta vyšší než letos.
To jsou čísla, která by snad odpovídala nástupu do nějakého krizového roku, v němž bude stát nucen hasit požáry, jako byl covid nebo válečné cenové šoky. Nic takového se ale v příštím roce nečeká, naopak. Ekonomika má jakž takž růst, reálné mzdy rovněž, nezaměstnanost má zůstat mizivá, inflace by se měla držet lehce nad dvěma procenty.
Ze 124 miliard nových výdajů jich půjde zhruba jen polovina na investice, druhou polovinu spolknou běžné výdaje včetně plánovaného růstu platů ve státním sektoru.
Žádná mračna na obzoru, a přesto bude Česko dál sekat obří dluhy. Schodek rozpočtu se sníží o pouhých 22 miliard korun, z 252 na 230 miliard. A i této symbolické konsolidace ve výši pár drobných se dosáhne mimo jiné za cenu 25 miliard nových příjmů, které stát plánuje vybrat (opět téměř výhradně od společnosti ČEZ) na dani z mimořádných zisků, aniž by sám měl nějaké mimořádné výdaje v oblasti energií nebo zdivočelých cen.
Na prahu ekonomicky nudného roku tedy bude mít Česko rozpočet s krizovými parametry počítající s mimořádně kontroverzním příjmem z daně určené pro superkrizové období.
Rozpočet na rok 2025 totiž není ani tak „prorůstový“ jako spíš „předvolební“. Proto je poznamenán jak strachem z konfliktu s různými skupinami státních zaměstnanců a jejich odbory, tak neochotou napřít politickou vůli směrem k jedné zřetelné prioritě, byť i na úkor jiných kapitol. Proto se přidává každému trochu a nikomu pořádně.
Proto je jedinou čitelnou prioritou nikoho (kromě minoritních akcionářů ČEZ) moc nenaštvat.
