Článek
Když se ministři vlády Petra Fialy sešli nad plánem Národní ekonomické rady vlády (NERV) na ozdravení veřejných financí, musela to být fascinující podívaná. Debata mohla vypadat nějak takhle:
Zvýšení daní z příjmů fyzických osob? Vždyť jsme tuhle sami pomáhali Andreji Babišovi daně snížit! Změny ve valorizaci důchodů? Představte si ten kravál ve Sněmovně! Snížit počet obcí a slučovat malá sídla? Do roka tu máme občanskou válku mezi Písty a Zvěřínkem, nedej bože, aby se přidala i Hořátev! Nezavádět výchovné? Vždyť je to to jediné, co jsme byli doteď schopni s důchody udělat! Zrušit podporu stavebního spoření? Vždyť to je jediný investiční nástroj, který většina Čechů zná! Znovu zavést karenční dobu? Lidi nás sežerou!
No jo, ale nemůžeme přece vypadat, že na názory expertů úplně kašleme, pojďte udělat aspoň něco.
Pak se zraky upřely na ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečku, který si těsně po jmenování vlády zřejmě vytáhl nejkratší sirku a od té doby vnáší do veřejného prostoru nápady, za něž si následně nechává od koaličních partnerů spílat (například vyšší věk odchodu do důchodu nebo vyšší daně). Mírně opocený Jurečka rychle hledal v seznamu doporučení něco, co by se nerovnalo politické sebevraždě. A konečně našel – snížení podpory v nezaměstnanosti!
Pak si všichni ministři úlevně vydechli, uložili návrhy NERV na dno svých šuplíků a lidoveckého předsedu vyslali, aby oznámil, že vláda bere doporučení expertů vážně, pročež nachystá bič na nepracující Čechy. To bylo minulý týden ve středu.
A hned v pátek prošel Sněmovnou návrh, který zvyšuje limit pro povinnou registraci k DPH na dva miliony korun a na stejnou částku navyšuje práh obratu pro vstup do režimu paušální daně. Nabízí se proto drobné srovnání, z nějž je přístup vlády k veřejným financím a radám expertů poměrně dobře patrný.
Jurečkův nápad na zpřísnění podpory v nezaměstnanosti mezi expertními návrhy skutečně je. Patří k těm, na nichž i mezi členy NERV panovala nejmenší shoda. V současné situaci nedává smysl hned dvakrát.
Nezaměstnaných je v Česku velmi málo, takže jejich podpora nepředstavuje zásadní rozpočtové téma. Navíc nezaměstnaní, kteří podporu pobírají, si dnes při rostoucích cenách všeho opravdu nežijí nad poměry. Podle dat v materiálu NERV pětina nezaměstnaných pobírá podporu nižší, než je existenční minimum. Celé dvě třetiny nezaměstnaných pobírají podporu nižší než 10 500 korun měsíčně. Ti všichni jsou proto téměř jistě adresáty i dalších sociálních dávek. Pokud se sníží podpora v nezaměstnanosti, budou se jim muset navýšit jiné příspěvky státu, takže úspora je krajně pochybná a NERV ji ve svém materiálu – na rozdíl od jiných návrhů – ani nespočítala. Provádět podobné kroky v krizových časech je mimořádně nešťastný nápad.
Ne že by český trh práce nepotřeboval provětrat. Ale jeho hlavní potíže opravdu leží jinde než ve výši podpory v nezaměstnanosti (před časem jsem se je pokusil popsat zde). Úřady práce jsou přetížené, aktivní politika zaměstnanosti (rekvalifikace, aktivní pomoc s hledáním práce, atraktivní nabídka pracovních míst přímo na úřadech práce) dlouhodobě nefunguje a Češi tráví v evidenci úřadů práce v evropském srovnání velmi dlouhou dobu.
Nic z toho Jurečka neřeší, zato rád přiloží pod kotel oblíbeného politického mýtu o tom, že zásadní výzvou pro sociální systém je zneužívání dávek, zvláště těch pro nezaměstnané.
Komentář o českém trhu práce:
Podobně jako snížení podpory v nezaměstnanosti také rozšíření režimu paušální daně v doporučeních NERV najdeme – ovšem v podobě důrazného doporučení „nerealizovat plánované rozšíření paušální daně“. Na rozdíl od snížení podpory je zde shoda expertů jednoznačná. Negativní dopad samotné širší paušální daně vyčíslili členové NERV na 0,6 až jednu miliardu korun, dohromady se souvisejícím zvýšením limitu pro povinnou registraci k DPH jde o 11 miliard korun, které budou každý rok českému rozpočtu chybět.
Asi se nedalo čekat, že po publikaci materiálu NERV vláda stáhne rozšíření paušální daně ze Sněmovny, kde už jej čekalo právě jen páteční třetí čtení (a kde k němu navíc ministr Stanjura přilepil svou slavnou windfall tax). Přesto jde o dobrou ilustraci vládního přístupu k rozpočtové politice. Na jedné straně vláda připravuje rozpočet o pravidelné příjmy po desítkách miliard, na straně druhé, když dojde na nutnost snížit výdaje, sahá nanejvýš po populistických krocích s minimálním rozpočtovým dopadem, zato hrajících na struny předsudků o sociálním systému.
Co se stane po změnách DPH:
Ano, recept na zdravější veřejné finance, který NERV představila, není politicky chutný. S jistou nadsázkou by se dalo říci, že v celku jde o spolehlivý recept, jak prohrát jakékoli příští volby. Bez nadsázky ale platí, že v těžkých časech mají mít politici odvahu polknout i nepříliš lákavé sousto, je-li to ve vyšším zájmu. V tomto případě v zájmu odvrácení postupného rozkladu českých veřejných financí.
Dnešní ustrašené vyzobávání politicky bezrizikových rozinek a souběžné ignorování skutečně významných doporučení jsou pouze cestou k zítřejší šeredné rozpočtové nevolnosti.
