Komentář: Vláda jednou rukou šetří a druhou hází peníze z okna

Smysluplnost vládního boje s následky vysoké inflace a dalšími ekonomickými dopady současných krizí se ztrácí v mlze tvořené kombinací nesourodých vyjádření i opatření. Nejnovější „rodinný“ balíček vládních kroků je dalším příkladem.

Obsahuje několik zcela správných postupů. Zvýhodnění flexibilnějších úvazků, zvýšení pružnosti čerpání rodičovského příspěvku, využití evropských peněz na navýšení kapacit předškolní péče. Vždy bude samozřejmě záležet na konkrétním provedení, ale obecně jsou to nápady mířící jednoznačně dobrým směrem.

A pak se k tomu bez jakékoli debaty z ničeho nic přilepí jednorázový pětitisícový příspěvek na každé dítě pro domácnosti s ročním příjmem do milionu korun čistého. A to ještě za absurdního ujišťování premiéra Petra Fialy: „Politika naší vlády je od začátku jasná. Pomáháme těm, kteří si s těmi dopady nemohou pomoci sami. Nenecháme nikoho padnout, ale není v možnostech státních financí a ani by nebylo rozumné, abychom dávali podporu plošně všem, abychom dělali plošná opatření. Nedávalo by to smysl.“

Přitom pětitisícový příspěvek na dítě je fakticky plošný. A smysl, pravda, moc nedává. Příjmové omezení hravě zdolá přinejmenším 85 procent domácností s dětmi. Jestliže ministr práce Marian Jurečka počítá s tím, že příspěvek přizná zhruba 2,1 milionu dětí do 18 let, pak to jsou – alespoň podle dat ČSÚ – prakticky všechny. Přesně se to špatně předpovídá, protože zrovna kritérium příjmu domácnosti je pro testování dávky docela složité – což mohou potvrdit lidé, kteří se snaží probojovat například k příspěvku na bydlení.

Lze si docela dobře představit rodiče s podprůměrným příjmem a více dětmi ve vícegenerační domácnosti, s nimiž v malém nájemním bytě žijí například dva prarodiče v důchodu. Kvůli jejich penzi celkový příjem domácnosti přesáhne stanovenou milionovou roční hranici. Čímž nárok na dávku zanikne, aniž by se jednalo o rodinu z vyšších příjmových vrstev.

Nenechme se mýlit – je zcela nepochybné, že mnoha chudším rodinám, a zvláště vícedětným, pětitisícový příspěvek Fialovy vlády na jedno dítě znatelně vylepší rozpočet a pomůže vybrat některé cenové smyky dnešní doby.

Zarážející je ale lehkost, až lehkovážnost, s níž vláda, zaklínající se rozpočtovou disciplínou a protiinflačními snahami, nachystá z budoucího dluhu desetimiliardový výdaj, z nějž nemalá část fakticky vyletí z okna, jinými slovy skončí na účtech nadprůměrně bohatých rodin, které by si s cenovými šoky poradily (snad za cenu mírného nepohodlí) docela dobře samy.

Zacílit mimořádnou pomoc na rodiny s dětmi není samo o sobě špatné. Proč ale nastavila Fialova vláda příjmovou hranici tak vysoko, je z ekonomického a sociálního hlediska záhada. Záhada to ovšem není z hlediska politického. „Toto opatření míří na střední třídu, na lidi, kteří nejsou v existenčních problémech, ale kterým chceme pomoci, aby mohli zvládnout rostoucí ceny,“ řekl premiér, čímž elegantně popřel vlastní výše citovaný výrok z téže tiskové konference. Pokud ale cílem není pomoc v problémech, nýbrž jen jakási „potěcha“ střední třídy, upozornění, že na ni vláda nezapomíná, pak se jedná spíše o nákup politických bodů za státní miliardy než o sociální politiku.

Ostatně Fialův šéfporadce František Cerha to na Twitteru popsal s otevřeností v podstatě sympatickou: Nejde primárně o cílenou pomoc (jak oficiálně tvrdí premiér) ale o „upuštění páry“, o jisté uchlácholení voličů, které Andrej Babiš nehezky, leč obratně mobilizuje proti vládě. Vzhledem k tomu, že s výplatou podpory se počítá v srpnu, sedne to pěkně zhruba měsíc před komunální a senátní volby.

Nabízí se proto srovnání „Fialova bůra“ s pětitisícovým „rouškovným“ pro důchodce v podání kabinetu Andreje Babiše. V některých ohledech je to srovnání nespravedlivé. Důchodce například pandemie na rozdíl od mnoha zaměstnanců a živnostníků finančně prakticky nezasáhla, takže „rouškovné“ byl skutečně pouze cynický nákup hlasů. Příspěvek rodinám naproti tomu dává v současné situaci mezi nízkopříjmovými domácnostmi smysl (důchodcům by měl pomoci zákonný valorizační mechanismus).

Nicméně část z oněch deseti miliard zamíří mezi domácnosti, které finanční injekci nepotřebují, ale jistě uvítají – a z nich se rekrutuje nemalá část voličů současné vládní koalice. A v tomto šolíchání vlastních voličů za státní peníze si „rouškovné“ s „Fialovým bůrem“ nijak nezadá.

Návrh zatím nemá podobu konkrétních paragrafů, takže vláda ještě má čas s některými parametry, především příjmovou hranicí, pohnout. Pokud se chce vyhnout nařčením, která sama vznášela proti Babišovi – nařčením z populismu a uplácení voličů státním dluhem – měla by to udělat.