Článek
Byla to úplně zbytečná dílčí prohra, která poskvrnila něco, co by jinak mohlo být vydáváno za poměrně výrazné politické vítězství.
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek protlačil Sněmovnou velkou novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění, kterou sám vydával za „vlajkovou loď“ svého snažení, či dokonce za „zdravotní ústavu“.
Nechme protentokrát stranou, že věcně celá rozsáhlá novelizace neobsahuje nic skutečně světoborného nebo systémového, co by českému zdravotnictví poskytlo jistotu budoucího fungování. Vesměs jde o dílčí změny, které mohou mít své drobné pozitivní dopady třeba ve stomatologické péči nebo ve zjednodušení dostupnosti zdravotních služeb za hranicemi republiky. Ze systémového pohledu je například mnohem důležitější, že prošla novela zákona o elektronizaci zdravotnictví. Ale nešť - pro ministra byla „zdravotní ústava“ politickou prioritou a podařilo se mu ji prosadit. To by měl být důvod k oslavě.
Jenže Válek si nechal toto vítězství pokazit tím, že do novely neúspěšně tlačil vlastní pozměňovací návrh, jenž měl pacientům umožnit doplácení za služby nad rámec úhrad z veřejného zdravotního pojištění. Válek a další autoři návrhu – zejména poslankyně ODS Zdenka Němečková Crkvenjaš – se sice vyhýbali pojmu „nadstandard“ a snaživě mluvili o „volbě pacienta“, ale podstata byla stejná.
Pro tento návrh nakonec hlasovalo jen 48 ze 172 přítomných poslanců - k ODS a TOP 09 se přidali čtyři lidovci, nikdo jiný ruku pro nezvedl. Nápadně to připomíná osud výpovědi bez udání důvodu. Důležitá vládní novela a nesmyslný, neprojednaný, čistě demonstrativní pozměňovací návrh několika vládních poslanců, který si pro sebe urve větší část debaty o zákonu, aby vzápětí vyšuměl v předvídatelném neúspěchu.
Důvody, proč se Válek do této akce pustil, nejsou úplně jasné. Může to být – podobně jako u výpovědi bez udání důvodu – jen zoufalá předvolební demonstrace „pravicovosti“. Jistou roli mohla podle kuloárových informací sehrát i pieta, protože na návrhu původně pracoval senátor za ODS Roman Kraus, který loni v říjnu předčasně zemřel. Válek a Němečková Crkvenjaš mohli být motivováni touhou dotáhnout práci váženého kolegy na sněmovní půdu.
Dobrou službu ale návrhu neudělali. Bez hlubšího projednání byť i jen v koalici jej předhodili Sněmovně, kde to dopadlo podle očekávání fiaskem. Už to, že Válek nedokázal tak důležitou změnu, jako je otevření dveří dalším přímým platbám pacientů, zapracovat přímo do vládní novely, která procházela standardní vládní diskuzí a připomínkovým řízením, bylo mimořádně nešťastné.
Nápad neměl širší podporu ani ve vládě. Premiér Petr Fiala sice pro pozměňovací návrh hlasoval, ale byl to on, kdo snahu o zavedení nadstandardů od začátku pohřbíval. „Chci všechny uklidnit, že nikoho v naší vládě nenapadá, že by tu měl být dvojí standard zdravotní péče a že by třeba kvalita endoprotézy závisela na tom, jak jste bohatí,“ řekl Fiala v rozhovoru pro Deník v prosinci 2022. O necelý rok později, v září 2023, prohlásil, že pro zvýšení spoluúčasti pacientů není politická podpora.
Toto nedomyšlené Válkovo gesto může mít i dlouhodobější dopad. Reálně hrozí, že zúčastnění politici se po tomto debaklu utvrdí v široce sdíleném názoru, že prosadit větší změny ve zdravotnictví prostě nejde. Nebudou se zabývat tím, jestli mohl být návrh lépe napsaný, jestli nestálo za to dát si víc práce s jeho prezentací, jestli by bývalo nebylo lepší nechat nápad projít řádnou veřejnou i odbornou diskuzí. Prostě, zkusili jsme to a vidíte – nejde to.
Debatě o vyšší spoluúčasti, o jejích formách a nastavení a o úloze přímých plateb ve zdravotnictví se přitom do budoucna nedá vyhnout. Musí být součástí – i když třeba ne tou nejdůležitější – koncepčních úvah o udržitelnosti zdravotnictví. Zbytná politická gesta, byť i vedená lidsky pochopitelnými úmysly, dělají této debatě medvědí službu.
