Komentář: Varování pro vládu z Londýna a Budapešti. Nerozdávejme, co nemáme

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Velká Británie, která nyní sleduje odcházení premiérky Liz Trussové, ještě na konci září oznámila ambiciózní vládní balíček rozpočtových reforem s názvem „minirozpočet“.

Mezi navrhovaná opatření patří kromě jiného na výdajové straně vládní pomoc obyvatelstvu s energetickou krizí ve výši 60 miliard liber. K podobným krokům přistupuje většina zemí v Evropě. Kabinet tehdy čerstvé, dnes už končící premiérky Trussové ovšem zároveň představil množství změn na straně příjmové.

Mělo být odpískáno plánované zvýšení sazby korporátní daně. Stejný osud měl postihnout plány na daňovou sazbu 45 procent uvalenou na příjmy fyzických osob přesahující 150 tisíc liber (zhruba 4,2 milionu korun), rušit se měly plány nových daňových sazeb na různé druhy alkoholu či na snížení daně z nákupu nemovitostí.

Vláda počítala s celkovým negativním dopadem do veřejných rozpočtů ve výši 19 miliard liber. Britský Institut pro fiskální studie však vyčíslil rozsáhlé snížení daní až na 30 miliard, tedy zhruba 1,5 procenta britského HDP. Mělo jít o největší snížení daňové zátěže od roku 1972. Nepřipomíná vám to něco?

Tato opatření měla podle Trussové dlouhodobě podpořit hospodářský růst, bezprostřední reakcí však byla panika na finančních trzích. K důvěryhodnosti snah nepřispěl ani fakt, že britská vláda nezveřejnila analýzu fiskálních dopadů od svého rozpočtového strážce, tedy od nezávislé fiskální rady.

Úrok z desetiletého britského státního dluhopisu během pár dnů vyšplhal ze tří procent na čtyři a půl, přičemž ještě v srpnu se tato sazba pohybovala okolo dvou procent. Podobně negativně reagoval také devizový trh. Kurz libry se během víkendu propadl přibližně o osm procent a dostal se téměř k paritě s americkým dolarem. Šlo o nejnižší hodnotu britské měny od 80. let.

Po třítýdenním boji s finančními trhy přiznala Liz Trussová porážku. Oznámila odvolání ministra financí, přehodnocení některých fiskálních plánů a po dalších pár dnech nakonec i svou vlastní rezignaci. Ačkoli finanční trhy přijaly nové zprávy pozitivně, ještě nějaký čas nepochybně budou vůči Velké Británii obezřetné, a britský státní dluh se tím může prodražit.

Ještě horší scénář se začal naplňovat v Maďarsku. Tamní vláda už v roce 2021 hospodařila s třetím nejvyšším deficitem veřejných financí ze zemí EU ve výši 6,8 procenta HDP. Pro rok 2022 schválila další významné rozpočtové úpravy, mezi něž patřilo například snížení daňového zatížení pro zaměstnavatele, osvobození příjmů do výše průměrné mzdy u fyzických osob do 25 let od daně či snížení korporátní daně pro malé podniky. Mimo to vláda také schválila zvýšení minimální mzdy o 19,5 procenta.

Výsledkem těchto opatření měl být celkový deficit ve výši 4,9 procenta HDP, přičemž 3,6 procenta HDP měl dosáhnout deficit strukturální.

V posledních týdnech však maďarské ministerstvo financí uvedlo, že výdaje na nákupy plynu z Ruska zvýší plánovaný deficit ještě o 1,2 procentního bodu na celkových 6,1 procenta HDP. Už na jaře – před parlamentními volbami – přispělo k růstu deficitu zvýšení důchodů, daňových úlev pro rodiny a snížení některých daní.

Maďarsko v důsledku těchto rozpočtových opatření bojuje také s velmi vysokou inflací, která v září přesáhla 20 procent. Tamní centrální banka již byla nucena vyšroubovat úrokové sazby na 13 procent. Úrok na desetiletém maďarském státním dluhopisu dnes přesahuje 11 procent. Maďarský forint od začátku roku oslabil přibližně o pětinu, což dále komplikuje splátky dluhů v zahraničních měnách. Stále Vám to není povědomé?

Poslední meziroční data o inflaci v Česku ukázala v září hodnotu 18 procent, ke zrychlení došlo také meziměsíčně. Úroková sazba z desetiletého českého dluhopisu, která se ještě v roce 2020 pohybovala pod jedním procentem, dnes dosahuje k šesti procentům.

Poslanecká sněmovna nyní schválila novelu státního rozpočtu na letošní rok s deficitem 375 miliard korun. Pro rok 2023 chystá vláda rozpočet se schodkem 295 miliard korun. Při bližším pohledu však zjistíme, že část nerovnováhy byla účetně přesunuta do Státního fondu dopravní infrastruktury, takže skutečný deficit dosahuje spíše 325 miliard.

Národní rozpočtová rada před vysokými rozpočtovými deficity a neudržitelností veřejných financí varuje od svého vzniku. Přitom některá česká opatření se nápadně podobají krokům ze zmíněných evropských zemí – ať již hovoříme o zrušení superhrubé mzdy, zrušení daně z převodu nemovitostí, nejvyšší dynamice zadlužování ze zemí EU v roce 2021, nebo o strukturálním deficitu (včetně jeho střednědobého výhledu) okolo tří procent HDP. Avizovaná konsolidace veřejných rozpočtů zůstává v nedohlednu.

Ratingová agentura Standard & Poor's Česku, pravda, aktuálně ponechala nezměněný rating i jeho stabilní výhled. Ale to bylo zejména díky stále ještě relativně nízkému celkovému zadlužení v poměru k velikosti ekonomiky, díky nízkému zahraničnímu dluhu a v neposlední řadě také díky počínání centrální banky. Ta včas reagovala na inflační tlak zvyšováním úrokových sazeb a zároveň je schopná díky vysokým devizovým rezervám intervenovat ve prospěch stabilního měnového kurzu.

Česká rozpočtová politika agenturou pochválena rozhodně nebyla. V blízké době budou o českém ratingu rozhodovat také agentury Moody's a Fitch, které už letos zhoršily náš ratingový výhled ze stabilního na negativní. Pokud by od některé z agentur skutečně došlo ke snížení ratingu, stalo by se to poprvé od roku 1998.

Zahraniční zkušenosti nám jasně ukazují, že varování nezávislých fiskálních institucí nejsou bezdůvodná. A že rozpočtová politika zásadně ovlivňuje celou ekonomiku. Nezodpovědné hospodaření s veřejnými financemi tím v konečném důsledku negativně působí na život každého z nás.

To je ostatně vidět již dnes. Velké deficity českého rozpočtu z pandemických let z velké části přispěly k naší současné inflaci. Poučme se ze zkušeností Londýna a Budapešti a dostaňme veřejné finance na udržitelnou trajektorii – dříve, než nás k tomu velmi bolestně donutí finanční trhy.