Článek
Návštěva ukrajinského prezidenta v Česku má mnohé politické i symbolické přesahy. A to zdaleka ne jen mezinárodní a geostrategické – jakkoli lobbing Volodymyra Zelenského za maximální vstřícnost zemí NATO na nadcházejícím summitu ve Vilniusu je nepochybně hlavním motivem jeho evropského „turné“.
Události, které pozorně sledovanou návštěvu provázely, silně promlouvají i do českého politického dění.
Když Zelenskyj ve svém – vzhledem k dlouhému trvání války bohužel už tradičním – neformálním „polním“ oblečení stojí na červeném koberci v areálu Pražského hradu nebo u památníku na Národní třídě, je to užitečné připomenutí, že ruská agrese proti Ukrajině se Čechů bezprostředně týká. A že Česko stojí v tomto konfliktu na správné straně.
Pokud by k takovému připomenutí náhodou nestačil ukrajinský prezident, pak pomohou ruské rakety, které ve čtvrtek večer dopadly na ukrajinský Lvov a zabily deset lidí. Připomeňme, že Lvov je místo, kam se uchýlilo mnoho ukrajinských vnitřních uprchlíků vyhnaných válkou z východnějších oblastí země. Vzdušnou čarou je to ze Lvova necelých 60 kilometrů na polské hranice, tedy na hraniční čáru NATO. Do Ostravy je to ze Lvova něco přes 400 kilometrů. To je vzdálenost o celých 600 kilometrů menší, než dělí Lvov od frontových zákopů – Bachmut je od Lvova vzdálen přes 1000 kilometrů.
Ruský otevřený teror na dosah hranic NATO by měl být dostatečnou připomínkou, že jakékoli hrátky s „neutralitou“ jsou pro Česko velmi nebezpečná věc.
S tím souvisí i další „český“ rozměr Zelenského návštěvy v Praze. Pouhý den předtím, než si ukrajinský prezident v Praze potřásl rukou s hlavou českého státu, třásl si v Budapešti maďarský ministr zahraničí rukou s ruským ministrem zdravotnictví. Ten přijel na mezinárodní konferenci Světové zdravotnické organizace. Péter Szijjártó, šéf maďarské diplomacie, si pochvaloval energetickou spolupráci s Ruskem a děkoval za dodávky covidové vakcíny Sputnik. „To nikdy nezapomeneme, ať je geopolitická situace jakákoli.“
Maďarsko je v rámci EU svými disentními postoji k ruské okupaci Ukrajiny dobře známo. Setkání tamního šéfa diplomacie s ruským ministrem bylo s ohledem na jiné maďarské eskapády včetně blokování jednání o sankcích vlastně spíš epizodou.
Byla to ale epizoda dobře viditelná. A Petru Fialovi poněkud kazí jeden z jeho hvězdných politických okamžiků. Česko od začátku července předsedá visegrádské čtyřce. Předsednictví je od počátku poznamenáno rozpolcením neformálního paktu v otázce evropské migrační politiky - Češi a Slováci se postavili za evropský kompromis, Maďaři a Poláci mu tvrdě oponují.
Srdečné uvítání ruského ministra v Budapešti je dalším okamžikem, který ukazuje, že visegrádské společenství, založené úplně jinými politiky v úplně jiné době, dává stále menší smysl. Tím spíš, že se hodnotově i názorově rozchází právě v otázkách dnes zcela zásadních, jako je migrace a bezpečnost.
Jinými slovy – jakou cenu má Fialovo dojímavé objetí se Zelenským, když jedním z jeho aktérů je hlava čtyřčlenného společenství, které se nedokáže shodnout ani na tak elementární věci, jako jsou sankce proti agresorovi a odstup od představitelů Ruska? Nulovou snad ne. Ale jeden ze zásadních momentů Fialovy kariéry to nepochybně dost kazí.
I proto, že Fiala sám se proti setkání v Budapešti nijak nevymezil. V programu českého předsednictví V4 se píše, že Česko se ujímá vedení „v dramatickém geopolitickém kontextu pokračující nevyprovokované, neodůvodněné a brutální válečné agrese Ruska proti Ukrajině“. Vychvalování energetické spolupráce s brutálním agresorem, která je podle Szijjártóa „v našem národním zájmu“, však nechává Fialu chladným.
Pravda, ozval se vicepremiér a ministr vnitra Vít Rakušan, jehož tweet představuje v podstatě všeobecný distanc od V4 v evropské politice. Tweetem se ale věrohodná politika neudělá. Čeští političtí lídři dnes na každém kroku zdůrazňují spolupráci na platformě V4 jako strategicky a ekonomicky zásadní, aby se pokaždé, když opravdu o něco jde, raději dívali hlavně někam jinam než do Maďarska.
Už za pár měsíců se může stát, že se na Slovensku chopí vlády politické síly sdružené kolem Roberta Fica, které mají k Rusku podobný vztah jako dnešní maďarské vedení, jen je v tom méně ekonomického pragmatismu a více vyhroceného panslavismu. V tu chvíli bude postoj V4 k největšímu tématu dnešní doby přesně 2:2 a spolek definitivně ztratí jakoukoli kredibilitu v nejpalčivějších politických otázkách.
Samovolnému rozkladu V4 může předsedající Česko buď nečinně přihlížet a stále častěji se v tweetech distancovat od kroků jednotlivých členů, anebo může tomuto vývoji aktivními kroky předejít. Buď najít způsob, jak srovnat noty alespoň v nejdůležitějších otázkách, anebo to celé rozpustit.
