Článek
Na titulní straně svého deníku se Andrej Babiš o víkendu jal děsit národ. Nepravdivě.
Šéfovi ANO po trojích prohraných volbách evidentně došla munice. Pročež se vrátil ke kdysi úspěšnému tématu běženců. Je to nízké, avšak možná funkční.
Aktuální dohodu Evropské unie, s níž souhlasilo i Česko, označil za skandální.
„Ministr Rakušan a celá vláda zradili celou Českou republiku a všechny občany. Jak s něčím takovým mohli souhlasit bez diskuze s veřejností? Jde o povinné kvóty, to mi nikdo nevymluví. Solidarita nemůže být povinná. Říkají nám – musíš si vzít migranty. Nevezmeš? Tak zaplať 500 tisíc za jednoho. Co je na tom za solidaritu?“ ptá se Babiš řečnicky v celostránkovém rozhovoru pro sobotní vydání MF Dnes.
Podobně burcoval i v roce 2018 před komunálními volbami. Příští rok jej čekají eurovolby, které vnímá, spolu s krajskými a senátními, jako test před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2025.
A tak se vrací k osvědčeným zlým cizincům. „Pokud mluvím o tom, že nechci přijmout ani jednoho migranta, ukazuji tím, že Evropa nemá řešení. A my s tím řešením přijdeme,“ tvrdil Babiš v roce 2018.
Východisko tehdy nenašel a nenachází ho ani dnes. Opakuje, že problém je třeba řešit mimo Evropu. Což zní pěkně. Leč se to míjí s realitou.
Titulní strana víkendové MF Dnes.
V emocemi nezabarvených článcích, které tématu věnovaly Seznam Zprávy a další seriózní média, stojí, že ze solidarity se státy, které čelí největšímu náporu migrantů, je Česko vyjmuto.
A to proto, že už se samo otevřelo statisícům válečných uprchlíků, převážně žen a dětí, z Ukrajiny.
„Až skončí režim dočasné ochrany pro ukrajinské uprchlíky, bude Česká republika díky této dohodě příjemcem solidárního finančního příspěvku,“ tvrdí ministr vnitra Vít Rakušan (STAN). Česko si spolu s dalšími státy, jež přijímají běžence z Ukrajiny, vyjednalo výjimku z povinnosti finančně pomáhat migrací přetíženým jihoevropským státům.
„Pokud máme na svém území více než tři sta tisíc Ukrajinců, nebudeme nikomu platit solidární příspěvek,“ dodal Rakušan pro ČTK. Definitivně padla myšlenka povinných přerozdělovacích kvót.
Ano, migrace je problematická
Integrace běženců v nejexponovanějších zemích Evropy, jako je třeba Německo, není hladká. Ani omylem. Potíží jsou mraky.
Česko je dosud tranzitní zemí. Dálnicí D1 běženci unikají na bohatý Západ. Což se, ano, časem může změnit. Bylo by super se na to pečlivě, inteligentně a poučeně připravit. Abychom předešli nesnázím, které lze pozorovat ve zmíněném Německu. V některých spolkových zemích začíná být napětí nesnesitelné.
S populisticky teatrálním, bájivým expremiérem, toho času předsedou nejsilnější opoziční strany, která má dle průzkumů nezanedbatelnou šanci uspět v příštích volbách, to ale není dost dobře možné. Babiš nikdy nevymyslel chytřejší pozici, než že Česko je členem EU vždy jen do chvíle, než se začnou řešit otázky migrace. Případná Babišova strategie vystavěná nikoli na tvrdých datech a faktech, nýbrž na líbivých výmyslech a ohnutých informacích, v praxi logicky selže.
Lžím rychle dochází dech. V politice podobně jako v jakémkoli dalším lidském konání.
Vede-li dnes někdo Českou republiku do rizika nezvládnuté migrační politiky, je to Andrej Babiš.
