Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
V rozhovoru pro Český rozhlas nový ministr průmyslu z hnutí STAN Lukáš Vlček řekl, že dorovnat státní výdaje není nutné pouze zvýšením sazeb. Státní instituce mohou být efektivnější a ušetřit, pomoci může také hospodářský růst, který vylepší daňové výnosy sám o sobě, i bez toho, že se sazby zvýší.
Přesto doporučil, aby i nadále pokračoval trend „čistění“ daňového systému, který zahájil konsolidační balíček ministra financí Zbyňka Stanjury a který zvýšení sazeb předpokládá. Sám nový šéf průmyslu je příznivcem zavedení daně z tichého vína a navýšení u dalších „daní z neřesti“. Až úplně poslední možností je prý zvýšení daně z příjmu.
V první řadě překvapil obecný Vlčkův pohled na veřejné finance, který by se spíše hodil k politikovi z radikální levice než k ministrovi středo-pravé vlády. Vychází z toho, že občané mají nárok na určitý obsah služeb ve školství nebo zdravotnictví. Přirozeně očekávají, že bude k dispozici dost policistů a hasičů i to, že se autobusem dostanou do nejzapadlejší vísky. Pokud tedy chceme zachovat rozsah služeb „v současném formátu“, pak je třeba najít potřebné peníze.
Předem je známo, že nejde o malou částku. Patří k hříchům veřejné sféry České republiky, že státní výdaje rostly v uplynulých desetiletích rychleji než ekonomika a loni už se držely nad 45 procenty hrubého domácího produktu. Přitom příjmy v posledních dvaceti letech nikdy nedosáhly 42 procent. Pokud by chtěl ministr zadlužování příštích generací zastavit, potřeboval by sehnat nejméně 250 miliard. Takový obnos nemůže zajistit daň z tichého vína, na které by stát ročně vydělal čtyři miliardy. Změnu k lepšímu nezajistí ani další neřesti. Například sazba daně za cigarety se za posledních sedm let zvýšila víc než o třetinu, kuřáci ovšem nákup drahého zboží omezili a stát naopak na těchto daních o pět miliard přišel – i když se započte nově zavedená daň z ohřívaného tabáku.
Teoreticky by pomohlo, kdyby vláda rozšířila definici neřestí o ekologický rozměr. Tím by vysvětlila zvýšení daně z benzinu, o které se už začalo diskutovat, ale nabízejí se i jiné možnosti. Za ukládání odpadků na skládku poplatníci ročně odvedou necelé dvě miliardy, za odnětí půdy ze zemědělského fondu 400 milionů. Pokud by se tyto odvody razantně zvýšily, lidé i podniky by si lépe rozmysleli své chování proti přírodě. Jenže ani tím by zvyšování daní nemohlo skončit.
Existuje ovšem jedno paušální řešení. Stačilo by o desetinu zvýšit všechny daňové odvody včetně pojistného v sociální a zdravotní oblasti a stát by se potíží s deficitem jednou pro vždy zbavil. Jen by bylo nutné občanům domluvit, aby nežádali lepší kvalitu služeb, pokud na ni hospodářský sektor nevydělá.
Hnutí Starostů zastupuje v politice veřejnou sféru, proto úplně nepřekvapí, že jeho ministr doporučuje zajistit této sféře bezpečné financování. Na druhé straně, Lukáš Vlček se svým prvním vystoupením rezolutně distancoval od obvyklého obrazu šéfů průmyslu. Ti jsou tradičně považováni za ministry podnikatelů. Jejich jménem logicky prosazují menší stát a nižší daně, na které koneckonců nikdo kromě podniků a živnostníků nevydělává. Přitom právě dnes je třeba vyjít podnikatelům vstříc, protože jenom s jejich byznysem se může k nové prosperitě rozjet celá společnost.
