Článek
„Přihlášeno 170 přítomných, pro 153, proti nikdo. Návrh byl přijat.“ V dnešních dnech už vypadá skoro neuvěřitelně, že takovýmto oznámením předsedkyně Poslanecké sněmovny může skončit jednání o docela důležité, navíc politicky citlivé změně.
Takzvaná „flexinovela“ zákoníku práce prošla Sněmovnou za pomoci hlasů všech vládních stran, Pirátů i hnutí ANO. Zákonodárci za hnutí SPD se hlasování zdrželi.
Projde-li návrh ještě Senátem a Pražským hradem (a není důvod, proč by neměl), stane se český trh práce možná ještě letos alespoň o fous pružnějším a modernějším.
O důležitých změnách se toho napsalo už celkem dost, tak jen telegraficky.
Novela obsahuje úlitby zaměstnavatelům. Dvouměsíční výpovědní lhůta se rozběhne už dnem doručení výpovědi, nikoli až na začátku dalšího měsíce jako teď. Zkušební doba se prodlouží na čtyři měsíce řadovým zaměstnancům a až na osm měsíců vedoucím pracovníkům.
Na druhé straně schválený návrh řeší některé problémy i na straně zaměstnanců. Rodičům na rodičovské dovolené bude zaměstnavatel povinen držet jejich původní místo do dvou let věku dítěte. Lidé na rodičovské si budou moci legálně přivydělávat na dohody u svého původního zaměstnavatele, což se nyní z nějakého záhadného důvodu nesmí (a všelijak se to obchází).
Velké naděje na rozhýbání trhu práce experti vkládají do změn podpory v nezaměstnanosti, která jednak přestane být v prvních dvou měsících bez práce absurdní almužnou a jednak by její výše neměla být ovlivněna důvody, kvůli nimž nezaměstnaný o práci přišel.
Dohromady jde o kompromisní, centristický, pečlivě vyvážený a široce projednaný návrh. Každý by si uměl představit radikálnější změnu tím či oním směrem, ale také v něm každý od zaměstnavatelů přes vládu i opozici až po odbory má nějaký ten svůj kousek zájmu. Přičemž široce sdíleným cílem úpravy je posunout český trh práce aspoň o krok blíže k ideálu, jímž je dánský model flexicurity spojující pružné pracovní právo, vysokou pracovní mobilitu, efektivní politiku zaměstnanosti a zabezpečení zaměstnanců v případě změny práce.
Ovšem – vzhledem k tomu, jak je to všechno vyvážené, promyšlené, projednané a široce schválené – stojí za to se podívat, jak vypadala debata v Poslanecké sněmovně v průběhu třetího čtení. Strašně.
Kontrast mezi výsledkem závěrečného hlasování a průběhem debaty nemůže být větší. A je další ukázkou toho, co je se současným fungováním dolní parlamentní komory špatně – a co se v nejbližší době nikdo nechystá napravit.
V debatě o zákoníku práce došlo například k ošklivému překřikování mezi lídrem opozice Andrejem Babišem a šéfkou Sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou. Babiš nejprve všechny jako obvykle ujistil, že vůbec vystupovat nechtěl, ale když už se jednou u pultíku ocitl, spustil svou standardní přehlídku velmi volných asociací. Když se ocitl u kauzy Motol, byl Pekarovou Adamovou upozorněn, že debata se týká zákoníku práce. „Prosím vás, vy mi neříkejte, co mám říkat! Já budu říkat tady, co já chci, a vy mi do toho nebudete skákat!“ vysvětlil předsedkyni dolní komory svůj výklad jednacího řádu Babiš.
Přestřelka ještě chvíli pokračovala, ale nakonec na chvíli usměrnila Babiše k projednávanému tématu. A tak mohl všem, kdo poslouchali, sdělit, že on je velký zaměstnavatel, zatímco „tady vystupují lidé, kteří v životě nic nezaměstnávali“. Poslance TOP 09 Michala Kučeru, který se pochlubil, že je také zaměstnavatel, Babiš zpražil slovy: „Když jste takový manažer, tak klidně. Můžete nám to ukázat. Ukažte nám ty firmy, kde jste zaměstnával něco.“
„Tady sedí odboráři, které tahle asociální, nejhorší vláda v historii této země, nejprolhanější organizovaný zločin, ignoruje,“ hartusil od pultíku Babiš, zatímco odboráři přítomní na galerii mohli vzpomínat na nesčetná jednání o novele zákoníku práce, k nimž byli přizváni a na nichž ladili novelu spolu s experty a ministerskými poradci.
Babišovo expozé ale nebylo zdaleka jediné. Při jednání o široce dohodnuté novele se například poslanec Jan Jakob z TOP 09 dozvěděl od poslance ANO Roberta Stržínka, že je „ostudou regionu“ (Vsetínska). „My obyčejní Valaši v žádném případě výpověď bez udání důvodu nepotřebujeme!“ hřímal Stržínek za potlesku svých spolustraníků.
A tady začíná být vidět, proč se to všechno muselo odehrát. Nebyla to výhradně vina opozice, naopak. Opoziční poslanci jen využili příležitost, kterou jim vládní koalice nabídla.
Největší vášně se strhly kolem výpovědi bez udání důvodu. Ta byla obsažena v pozměňovacím návrhu poslanců ODS a TOP 09, od prvního dne byla odsouzena k neúspěchu, protože autoři nedokázali získat ani podporu koaličních partnerů. Bezdůvodnou výpověď od začátku odmítali lidovci, Starostové i tehdy ještě vládní Piráti, pro opozici a odbory se stala červeným hadrem. A ze sněmovního projednání důležité změny zákoníku práce udělala frašku – přestože politická shoda na jejím odmítnutí byla skoro stejně široká jako na schválení zbytku návrhu.
Pozměňovací návrh obsahující výpověď bez udání důvodu dopadl přesně tak, jak bylo od první chvíle jasné, že dopadne. Hlasovali pro něj pouze poslanci zmíněných dvou stran. Včetně premiéra Petra Fialy, který o tom ve volební kampani nepochybně ještě párkrát uslyší.
I tak to ale poslancům TOP 09 a ODS z nějakého důvodu stálo za to. Nejspíš proto, že mohli vystupovat s velmi odfláknutou argumentací, ale zato se silnými výroky o tom, že na současném pracovním trhu vládne „poloviční komunismus“ (poslanec TOP 09 Martin Dlouhý).
Stručně řečeno, ve Sněmovně se tři hodiny křičelo a spílalo, aby nakonec celý návrh zcela hladce se širokou podporou prošel (hlasoval pro něj přes své extempore i Andrej Babiš). Opět se ukázalo, že na sněmovní plénum už se dávno nechodí debatovat o problému. Chodí se tam pronášet silné výroky, dělat virvál a sbírat lajky a „výtlak“ na sociálních sítích.
Česko bude mít možná ještě letos o kus lepší zákoník práce, ale Sněmovnu má k uzoufání rozhašenou. A žádná oprava není v dohledu.
