Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Doba je zlá. Na březnové konferenci s názvem Naše bezpečnost není samozřejmost to premiér Fiala vyjádřil slovy: „Evropa se ocitla ve válce.“ A dodal: „Ruská invaze na Ukrajinu otřásla mnoha našimi jistotami, oslabila a odhalila slabiny bezpečnostní architektury v Evropě, kterou budeme muset nově uchopit a hlavně aktivně, nikoli jenom jako pozorovatelé spoléhající se na ostatní, rozvíjet.“
Vážné věty popisují i poměry, ve kterých operují české tajné služby. Za Putinovy války na Ukrajině se ještě znásobilo deseti, že musí hrát při hájení bezpečnosti státu a jeho občanů klíčovou roli.
Mezi podmínky úspěchu takové mise patří – domácí i spojenecká – spolupráce tajných. Jedním z jejich předpokladů je důvěryhodnost a ta zase souvisí s osobami, které ve zpravodajských službách působí – ať už nejsou, nebo výjimečně jsou veřejně známé.
To je i případ čerstvého ředitele civilní rozvědky (Úřadu pro zahraniční styky a informace) Petra Mlejnka. Tento „šéf českých špionů“, jak zjistily Seznam Zprávy, udržoval řadu let kontakty s Michalem Redlem, toho času ve vazbě. Vyšetřovatelé ho viní z toho, že byl hlavou organizované zločinecké skupiny z kauzy Dozimetr.
Petra Mlejnka schválila do funkce vláda na návrh ministra vnitra Víta Rakušana 1. června. Dozimetr propukl 15. června. Mlejnek na místo šéfa rozvědky nastoupil 8. července. Předtím podle svých slov ještě Rakušanovi o svých stycích s Redlem pověděl. Ministr vnitra to vzal na vědomí s tím, že Mlejnek má platnou bezpečnostní prověrku, a když je s ním srozuměný Národní bezpečnostní úřad, tak on také.
Tím záležitost samozřejmě není uzavřena. Ani v nejmenším. Petr Mlejnek nemá v čele rozvědky zůstat. Právě proto, že není dostatečně důvěryhodný. Kontakty s Redlem – byť obchodní či pracovní, jak říká, nicméně podle zdrojů Seznam Zpráv si oba tykají – zpochybňují kredit tak exponovaného státního zaměstnance neúnosným způsobem.
Podrobnosti k tématu:
Zjištění Seznam Zpráv:
Rozhovor s ministrem:
Nejde o žádný hon na čarodějnice, jak tvrdí Rakušan. Zmíněné spojení s Redlem je pro šéfa zpravodajské služby toxické. A může škodit nejen „špionům“, ale potažmo i pověsti zbývajících tajných služeb. I v očích spojenců. Jde o výměnu informací, spolupráce musí fungovat. Jen tak mimochodem, ve zlé době předsedáme Evropské unii (a jednou z priorit je energetická bezpečnost, součást popisu práce tajných služeb).
Teď pár faktů, na posloupnosti asi nezáleží:
1. „Naše bezpečnost není samozřejmost“.
2. Úřad pro zahraniční styky a informace podle zákona „zabezpečuje informace mající původ v zahraničí, důležité pro bezpečnost a ochranu zahraničněpolitických a ekonomických zájmů České republiky.“
3. Ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace se odebírá na policii, aby na vyzvání podal vysvětlení ohledně svých kontaktů s obviněným, úředně nesvéprávným podnikatelem Redlem, který v minulosti pracoval s Radovanem Krejčířem.
4. Ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace se (doufejme, že šlo alespoň o jiný den než v bodě 3) účastní zasedání Bezpečnostní rady státu. Ve zlé době.
Ne, tohle všechno prostě nejde dohromady. Speciálně v tomto směru by měl mít stát betonově správné lidi na správných místech – a nemá.
Pražský areál ÚZSI je obehnán bytelným plotem s ostnatým drátem. To je zcela v pořádku: úsměvy nečekejte, tady se pracuje pro blaho země v maximálním utajení. Nemusíte vědět nic o tom, jak zpravodajské služby fungují, čím se řídí, nemusíte vědět, kdo jim velí (řada lidí asi jméno Petra Mlejnka slyší poprvé), a dokonce ani to, jaký úřad v té přísné vnitrácké budově sídlí. A stejně z ní cítíte autoritu, státní zájem a jste trochu nesví, jen když procházíte kolem. K tomu, porozumět, proč náčelník toho všeho musí být naprosto nezpochybnitelnou osobou, to vlastně stačí.
Ministr vnitra Vít Rakušan prohlásil, že si za jmenováním Petra Mlejnka stojí a odmítá, že „pouhý kontakt s jakkoliv problematickou osobou by měl člověka automaticky diskreditovat“. Jeho výklad situace znamená, že přebírá politickou odpovědnost za chybu, která může mít vážné důsledky.
