Článek
Česko má schválený rozpočet na letošní rok, a protože na Hradě se žádné komplikace s podpisem nečekají, brzy vyklouzneme z rozpočtového provizoria. Přes všechny výhrady k rozpočtu a k metodám „šetření“ jde obecně o dobrou zprávu. Dalo by se dokonce říct, že je skutečně nejvyšší čas, protože podmínky provizoria komplikují práci s mimořádnými a neplánovanými státními výdaji. A ruská agrese proti Ukrajině je velmi mimořádná a velmi neplánovaná věc, která vyžaduje a ještě bude vyžadovat od vlády maximální flexibilitu a akceschopnost i v souvislosti se zacházením s erárními penězi.
Méně dobrou zprávou je, že podobně jako v covidových letech zřejmě nebude právě schválená verze rozpočtu pro letošek poslední a budeme svědky další improvizace. Ministr financí Zbyněk Stanjura sice ve Sněmovně optimisticky hlásil, že rozpočet přepisovat nehodlá, nicméně každodenní vývoj na západních hranicích Ukrajiny mluví o něčem jiném. Drobný přesun zhruba dvou miliard korun do rozpočtů vnitra a obrany určitě nepokryje nároky, které na státní rozpočet klade a ještě bude klást nevídaná migrační vlna. Vyhlídky se totiž zatím nelepší.
Ministr vnitra Vít Rakušan ještě před pár dny mluvil o tom, že zvládneme bez větších potíží poskytnout pomoc zhruba čtvrtmilionu uprchlíků, a tehdy to vypadalo jako bezpečná hranice, které hned tak nedosáhneme. Ve čtvrtek už Rakušan oznamoval, že podle dat mobilních operátorů je tu uprchlíků přes 200 tisíc a brzy jich může být dvakrát tolik.
To bude nepochybně rozpočtově náročné, přinejmenším krátkodobě. Zásadním problémem budou rychlé kapacity pro bydlení. Otevírají se tři cesty, zřejmě bude třeba využít v nějaké míře všechny a všechny jsou drahé. První je humanitární varianta uprchlických táborů či modulárních sídlišť (se souvisejícím rizikem ghettoizace), druhou je státní pronájem soukromých ubytovacích kapacit v penzionech a hotelích a tou třetí finanční motivace solidárních domácností, které jsou ochotné poskytnout uprchlíkům zázemí ve svých obydlích. To může rychle vyjít na docela vysoké jednotky miliard korun.
Dalším znatelným výdajem budou platby zdravotního pojištění za státní pojištěnce, do jejichž řad uprchlíci spadají. Pokud by stát platil zdravotní pojištění dejme tomu za 300 tisíc uprchlíků (z odhadnutých 400 tisíc bude přes 200 tisíc dětí), vychází to v tuto chvíli řádově na 600 milionů měsíčně. V celkových výdajích na státní pojištěnce jsou to drobné, ale vzhledem k tomu, že v těchto platbách stát hledá jeden ze zdrojů úspor, je dobré to mít na paměti.
Další výdaje budou souviset s humanitárními dávkami pro uprchlíky, ale vůbec nejdůležitější bude mírnění sociálních dopadů vedlejších efektů války, především ukrutného růstu cen energií, pohonných hmot i potravin, které skokově uvrhnou mnoho lidí pohybujících se na hranici chudoby do hlubších problémů. A zatím se nezdá, že by na to český sociální systém byl zvlášť připraven.
S žádnými z těchto výdajů ve čtvrtek schválený rozpočet nepočítá a není pravděpodobné, že by na jejich zvládnutí stačila rozpočtová rezerva, případně nespotřebované výdaje jednotlivých kapitol. Pokud by státní rozpočet dokázal takový soubor výdajů vstřebat bez dalších úprav, byl by to malý zázrak. Mnohem pravděpodobnější je, že nás brzy čeká novelizace plánu státních financí, která bude zřejmě probíhat souběžně s přípravou rozpočtu na příští rok.
Dalším důležitým důsledkem Putinovy nesmyslné války bude zbrzdění konsolidačního úsilí české vlády. Pokus snížit letošní schodek skoro o sto miliard proti původnímu návrhu byl sympatický, ale z výše uvedených důvodů bude tato ambice stěží realistická. I příprava rozpočtu na příští rok, který měl být skutečně úsporný a konsolidační, dostane kvůli dopadům ruské agrese zřejmě trochu jiný náboj. Zejména pokud vláda tvrdohlavě setrvá na svém přesvědčení, že ani krizová situace není důvodem k podepření příjmové strany veřejných financí.
