Článek
Vlastně už od vzniku pětikoaliční vlády Petra Fialy se tu a tam mluví o specifické pozici, kterou v kabinetu zaujímají Piráti. Jestli má někdo ve složitě sestavené vládní koalici relativně svobodné a jednoduché postavení z hlediska rozhodování o své vládní budoucnosti, jsou to právě oni.
Trojice stran (ODS, TOP 09, KDU-ČSL) v koalici Spolu postavila na své jednotě celostátní politický étos i mnoho krajských kandidatur. Průzkumy navíc ukazují, že dvě menší strany by bez holportu s ODS vůbec nemusely přežít. Každá ze stran koalice Spolu má navíc dost velký poslanecký klub na to, aby jeho ztráta zničila dosavadní vládní většinu.
Starostům se koalice s Piráty – tak jako každá předchozí koalice s kýmkoli jiným – rozpadla v den voleb, když vyšel najevo slavný kroužkovací masakr. Účel ovšem posvětil prostředky a výsledkem je silný 33členný poslanecký klub, který Starostům dává přímou odpovědnost za bytí a nebytí vládního projektu.
Piráti, kteří byli na druhé straně zmíněného masakru, jsou na tom úplně jinak. Proměnili své čtyři poslanecké mandáty ve tři ministerská křesla (Bartoš, Lipavský, Šalomoun), což je rekord, který bude těžké překonat. Zároveň je ale jejich klub tak malý, že jeho případná ztráta vládní většinu neohrozí.
Piráti, budou-li se na to cítit, tedy mohou vládu opustit, aniž by následně museli čelit obvinění, že rozbili a pohřbili těžce dojednaný pětikoaliční projekt, který, jak praví pečlivě budovaná legenda, zabránil ovládnutí země populisty.
Tato jedinečná pozice je nejspíš důvodem, proč se mezi Piráty o opuštění vlády tu a tam uvažuje. Nejhlasitěji asi v souvislosti s ministrem spravedlnosti za ODS Pavlem Blažkem. Loni v červnu Piráti přijali usnesení, že Blažkovo setrvání ve vládě ohrožuje důvěru ve spravedlnost. V září, po Blažkově setkání s někdejším poradcem Miloše Zemana Martinem Nejedlým, přímo vyzývali k jeho odvolání. Nakonec ale iniciativa vyšuměla, Piráti nepostavili premiéra Fialu před volbu „buď my, nebo Blažek“ – nejspíš proto, že věděli, jak by to dopadlo.
Osud Pirátů ve vládě se zdál nahnutý naposledy se spuštěním digitalizovaného stavebního řízení, které ani zdaleka nenabíhá tak hladce, jak si velitel operace Ivan Bartoš představoval. Tam to vypadalo spíš na vyhazov než na principiální odchod motivovaný hodnotovými neshodami, ale premiér Fiala má svou pětikoalici rád a Bartoše zatím drží.
Pokud by se ovšem Piráti rozhodli, že pro jejich voliče by bylo atraktivnější, kdyby zbytek volebního období strávili v opozici, a zároveň nechtěli, aby šlo o důsledek vyhazovu kvůli stavebnímu řízení, nabídl jim jedinečnou a poslední možnost ministr financí Zbyněk Stanjura. Znatelné osekání rozpočtové kapitoly Bartošova Ministerstva pro místní rozvoj a (spíše symbolické) seškrtnutí Ministerstva zahraničních věcí, vedeného Janem Lipavským, by se pro Piráty mohly stát záminkou pro odchod z vlády.
Sedm miliard, které Bartoš postrádá v rozpočtu na svou oblíbenou prioritu podpory dostupného bydlení, je dost peněz. Dobře sehraný programový střet se Stanjurou by mohl Pirátům otevřít relativně důstojnou cestu pryč z Fialovy vlády. To pro případ, že by ve straně – i po debaklu v evropských volbách – převládl názor, že nástup do sněmovní kampaně by byl výhodnější z opozičních lavic. Ostatně než na konci září skončí vládní rozpočtová jednání, dostanou Piráti do rukou ještě volební výsledky z krajů. I ty budou mít na rozvahy o vládní budoucnosti nepochybně vliv.
Jak by se vláda s odchodem Pirátů vyrovnávala, je samozřejmě zcela otevřená otázka. Sněmovní matematika je jasná, s většinou 104 hlasů namísto 108 se pořád dá celkem spokojeně vládnout.
Na druhé straně odchod Bartoše od rozhašené digitalizace stavebních úřadů by znamenal pro vládu velký problém k řešení – přes všechny potíže se nezdá, že by přechod k digitálnímu stavebnímu řízení měl nějaký plán B. Také výměna ministra zahraničí Jana Lipavského by v geopoliticky těžkých časech mohla u zahraničních partnerů způsobit jistou nervozitu. I když tu by asi dokázal zahladit vliv premiérova bezpečnostního poradce a neformálního druhého ministra zahraničí Tomáše Pojara.
Na každý pád – jestli chtějí Piráti pryč z vlády, tak teď. Rozpočtová debata je dosud nejlepší, ale zároveň poslední aspoň trochu důstojnou záminkou. Všechny další pokusy už budou rok a méně před sněmovními volbami působit nedůvěryhodně, neupřímně, křečovitě, ale hlavně velmi, velmi opožděně.
