Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová se za 15 měsíců existence kabinetu Petra Fialy stala hlavním terčem pro opozici i pro její voliče. Vykreslují ji jako chladnokrevnou, nafoukanou, moralizující… zkrátka ideální symbol asociální a elitářské vlády, jak ji rádi označují.
Mnozí příznivci ANO a SPD snášejí šéfku Sněmovny dokonce daleko hůř než premiéra Fialu nebo škrtajícího ministra financí Stanjuru, případně ministra sociálních věcí Jurečku oddalujícího penzi. Je to trochu paradoxní, protože předsedkyně TOP 09 jako jediná z lídrů pěti koaličních stran není členkou vlády. Dala přednost křeslu v čele Poslanecké sněmovny.
Z toho se ji ANO a SPD pokusily v úterý odvolat. Návrhu na odvolání čelila jako vůbec první předsedkyně v historii dolní komory. Opozičníci sice předem věděli, že se jim to nepovede, protože nemají dost hlasů, ale stálo jim to z nějakého důvodu za to. Jejich voliči byli uspokojeni – útočilo se na Pekarovou Adamovou jako na symbol nenáviděné vlády, kvůli níž rostou ceny, málo rostou penze, ruší se poštovní pobočky a chybějí léky.
V téměř tříhodinové parlamentní diskuzi zazněla slova, že si Pekarová Adamová musí „projít uličkou hanby“ nebo že je „zlý člověk“.
Kritika ji nemohla rozhodit, protože už je dávno obrněná. Osmatřicetiletá politička už roky čelí útokům. Nadávají jí lidé na ulici, dostává výhrůžné dopisy. Ti „mírnější“ ji posílají k plotně, úplní šílenci přejí znásilnění.
Ale proč? Proč se zrovna předsedkyně malé vládní strany stala hlavním terčem kritiky, nezřídka přímo nenávisti?
Příčin je pochopitelně více. Jeden najdeme ve zdůvodnění, proč se ji teď opozice pokoušela sesadit z čela Sněmovny. Vytýkají jí, jak řídila nedávnou schůzi ke zpomalení růstu důchodů – že omezovala dobu řečnění i politikům s přednostním právem nebo je okřikovala a vybízela ke kázni.
Pravdou je, že Markéta Pekarová Adamová pojala funkci šéfky Sněmovny jinak než všichni její předchůdci a jinak, než hlásá zavedená ceremoniální představa. Nechce být jen nestrannou moderátorkou schůze, která při usednutí za pultík zapomíná, jaký má stranický dres.
Chce mít výraznější roli a svůj post v čele dolní komory, obecně vnímaný jako nadstranický, někdy využívá k politickým střetům. Zvýšenou aktivitou se možná snaží zviditelnit svou TOP 09, protože její ministři – Vlastimil Válek na zdravotnictví a Helena Langšádlová pečující o vědu a výzkum – k nejviditelnějším nepatří.
Nezanedbatelným důvodem útoků na Pekarovou Adamovou je nepochybně také sexismus. To je hodně cítit především na protivládních demonstracích, ale i na projevech některých opozičních poslanců. Mladá, liberální, vzdělaná, sebevědomá, ambiciózní a atraktivní žena ve vysoké funkci – to zkrátka mnohé lidi dráždí. Není náhodou, že se dokola probírá její plat nebo služební auto, zatímco u jejích předchůdců-mužů se nic takového neřešilo.
I další ženy ve vysoké politice zažívají obdobné útoky. Místopředsedkyně Pirátů Olga Richterová mívala plný mail sprostých nadávek i hrozeb násilím, musel se tím dokonce zabývat soud. Ministryně obrany Jana Černochová z ODS často slyší, že je hysterická, nikoliv temperamentní či energická, jak bychom řekli v případě politika. A třeba Alena Schillerová z ANO si pod každým statusem na sociální síti musí číst, že je infantilní a bez vkusu. Muži-politici se s ničím takovým nesetkávají.
V případě Pekarové Adamové se to ale snoubí ještě s obrazem bezcitné pražské intelektuálky, která na lidi kouká shora a mravokárně jim radí, ačkoli sama o životě nic neví. Kde se tenhle obraz vzal? Dnešní šéfka Sněmovny se v minulosti jen vlastní pílí a energií musela dostat z nuzných poměrů. Její dnešní tvrdost, urputnost, reformní zápal, možná i potlačená empatie nejspíš vycházejí právě z této životní zkušenosti.
Otec řezník, matka švadlena, tři sourozenci, bydlení ve dvou místnostech ještě s dědečkem. Musela si na rodičích vyvzdorovat, že půjde na střední a pak na vysokou školu místo na učňák a pak rychle do práce. Uspěla, dokázala prorazit sociální strop. Odtud možná pramení dojem bezcitnosti, když dnes lidem vzkazuje: Stát tu není od toho, aby se o vás staral, musíte se nejdřív snažit sami, já to taky dokázala.
Tímto přesvědčením vycházejícím z vlastního životního příběhu může trochu připomínat legendární Margaret Thatcherovou. I ta pocházela z chudší rodiny, vlastní vůlí prorazila stereotypy a skleněné stropy, aby během stávky horníků v tuhé zimě vzkázala lidem, ať si koupí teplé ponožky.
Podobnost se „svetrovou“ výzvou Pekarové Adamové se přímo nabízí. Pro jednoho neskutečná arogance, pro jiného pragmatická reakce na situaci, jakých sama šéfka TOP 09 doma zažila stovky. A pro opozici jedinečná příležitost ukázat svým voličům, jejich nespokojenosti a naštvanosti, velmi vděčný terč.
