Článek
„Dnes jdu opět k soudu. S klidnou myslí a čistým svědomím. Pevně věřím, že naposled. Soudce vynese rozsudek, budu podruhé osvobozen a bude konec,“ napsal ve středu ráno na sociální síť X liberecký hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj).
Zmýlil se. Krajský soud v Liberci uznal Půtu vinným v letité korupční kauze, nepravomocně mu vyměřil podmíněný trest a pokutu 50 tisíc korun. Půta se odvolá, případ ani po deseti letech nekončí.
Jsou to v podstatě samé špatné zprávy. Ta první je o politice. Policie obvinila Martina Půtu v roce 2014. Obvinění a o čtyři roky později obžaloba sice zničily Půtovy celostátní politické ambice, ale od účasti ve veřejném životě jej neodradily. Od chvíle, kdy se o něj česká justice začala zajímat, dokázal Půta třikrát suverénně vyhrát krajské volby (s výsledky mezi 32 a 38 procenty) a udržet si hejtmanský post.
Na jedné straně je to obdivuhodný politický výsledek, jehož by nebylo možné dosáhnout, pokud by Půta neodváděl v hejtmanském křesle dobrou práci. Na straně druhé Půta svou vytrvalostí přispěl k otupění voličů i obecně české politické kultury vůči kandidatuře trestně stíhaných, obviněných, či dokonce obžalovaných politiků. Nepsané pravidlo, že opletačky s justicí by až do pravomocného zprošťujícího rozsudku měly představovat stopku pro působení ve vysoké politice – a zásadní hendikep při kandidatuře do veřejných funkcí –, přestalo platit právě s hejtmanem Půtou.
Andrej Babiš, který byl v kauze Čapí hnízdo obviněn o rok později než Půta ve svém případu, se stal nejviditelnějším příkladem tohoto rozvolnění pravidel, nicméně průkopníkem byl právě liberecký hejtman.
S tím souvisí druhá špatná zpráva – ta o české justici. Vymáhat po veřejných činitelích jejich odchod do ústraní v případě obvinění nebo obžaloby by bylo mnohem snazší, kdyby policejní a justiční systém dokázaly přinášet reálné výsledky v rozumném čase. To se ale v mnoha exponovaných kauzách neděje.
Mezi Půtovým policejním obviněním a prvním soudním stáním v jeho kauze uplynuly nekonečné čtyři roky (a jedny pohodlně vyhrané krajské volby). Po dalších dvou letech, v roce 2020, zprostil liberecký soud Půtu i ostatní účastníky obžaloby. Odvolací Vrchní soud v Praze ale tento verdikt v listopadu 2020, měsíc po dalších pohodlně vyhraných krajských volbách, zrušil. A vrátil případ zpátky na kraj k novému projednání. To skončilo nyní, v lednu 2025, nepravomocným odsouzením. Dohromady už to trvá víc než deset let a stále není konec.
Za takových okolností je těžké se divit, že vyčkávat v ústraní na pravomocný verdikt se nejenom nechce jednotlivým ambiciózním politikům, ale netlačí je k tomu ani jejich strany, zvlášť když jde o nesporné politické talenty, jako je pro STAN Půta, nebo nepostradatelné majitele, jako je pro ANO Babiš. Připomeňme, že ani kauza Čapí hnízdo – přes dva osvobozující rozsudky – dosud není pravomocně uzavřena, ačkoli si letos připomeneme desáté výročí Babišova obvinění.
Verdikt nad Půtou je velmi špatnou zprávou také pro hnutí STAN, s nímž je hnutí Starostové pro Liberecký kraj úzce spjato a které v posledních týdnech rozjelo mohutnou marketingovou kampaň a celkem úspěšně posiluje v průzkumech voličských nálad.
Nepravomocné odsouzení jedné z nejvýraznějších osobností hnutí za korupci (byť soud považuje za prokázaný „jen“ úplatek ve výši 30 tisíc korun) je reputační pohroma a dobrá munice pro politické odpůrce. Přichází pár měsíců před sněmovními volbami a příliš brzy poté, co se Vítu Rakušanovi povedlo za nemalých personálních ztrát jakž takž ustát (nejen) pražskou kauzu Dozimetr.
Celkově má Půtův případ a jeho nekonečné trvání devastující dopad na politickou kulturu v zemi. Neschopnost přinést během dekády pravomocné rozhodnutí vede k tomu, že aktuální odsouzení politika za korupční jednání komentují jeho kolegové tak, že „na mě vždy působil profesionálním dojmem“ (Josef Bernard) nebo že „je to věc pana Půty, jak se k tomu postaví“ (Marek Výborný) či nějak podobně. Jako by se nechumelilo, jako by šlo o nějakou standardní politickou nepříjemnost.
Vítězové v této věci žádní nejsou.
