Článek
Ve vládní koalici se vede diskuze o zvýšení rodičovského příspěvku. Lidovci, Piráti a Starostové jsou pro. Ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS je proti, ačkoli není jasné, zda je proti víc jako ministr financí, nebo jako místopředseda ODS. Každý má své argumenty, nezřídka správné. Aby tato diskuze dospěla k užitečnému závěru, bude to od politiků vyžadovat jednu velmi neoblíbenou činnost – oprostit se od těch nejjednodušších čísel a přemýšlet v širším rámci.
Těžiště debaty zatím tvoří samotná výše příspěvku. Ministr sociálních věcí Marian Jurečka přesvědčuje kolegy, že tím správným číslem je 350 tisíc. Předseda Pirátů mluví o tom, že se příspěvek „léta nezvyšoval“ (ve skutečnosti se nezvyšoval přesně dvě léta) a dožaduje se růstu „alespoň na 350 tisíc korun“ plus zavedení automatického valorizačního mechanismu. Ve Sněmovně také už nějaký čas leží návrh opozičního hnutí ANO, které navrhuje zvýšit „rodičák“ na 400 tisíc korun a každoročně jej zvyšovat o inflaci.
Zastánci zvýšení celkem správně upozorňují na reálný pokles hodnoty příspěvku vlivem inflace. Rodičovský příspěvek byl zvýšen naposledy v roce 2020, a to z 220 tisíc na rovných 300 tisíc korun. Takže s jeho reálnou hodnotou skutečně dost zalomcovala především loňská inflační smršť. A je pravda, že zatímco důchody byly loni před inflací zcela ochráněny a mzdy zaměstnanců stouply alespoň o něco (byť ne o celou inflaci, takže reálně také poklesly), příjemci rodičovského příspěvku schytali a nadále schytávají inflaci v plné síle.
Na druhé straně – pokud by prošel návrh na zvýšení na 350 tisíc korun od příštího roku, jednalo by se proti roku 2019 o téměř 60procentní nárůst během čtyř let – to dost zásadně převyšuje i divoký inflační vývoj z poslední doby. Zvýšení na 400 tisíc by znamenalo nárůst proti roku 2019 o celých 82 procent.
Jistě, pokud bychom dnešní návrhy vztáhli k aktuální hodnotě příspěvku, tedy po zvýšení na 300 tisíc v roce 2020, budou čísla (17, případně 33 procent) poslednímu inflačnímu vývoji o něco blíž. I na tom je vidět, že práce s rodičovským příspěvkem v podání minulé vlády nebyla vedena úvahou o hmotném zajištění rodin v kontextu ekonomického vývoje, ale hlavně snahou vykázat v předvolebním období nějaké to sexy kulaté číslo, které se voličům bude dobře pamatovat. Ostatně i v současné diskuzi můžeme při troše snahy najít podobný motiv. Začne-li vyšší rodičovský příspěvek platit od příštího roku, vylepší se rodinné rozpočty necelý půlrok před volbami do Evropského parlamentu.
Pusťte si podcast Ptám se já s ekonomkou Klárou Kalíškovou
To ovšem samy o sobě nejsou argumenty – nebo ne dost pádné – pro to, aby se příspěvek nezvyšoval. Jen by bylo dobré, kdyby se k tomu tentokrát přistoupilo lépe než před čtyřmi lety. Fialova vláda by na rozdíl od té Babišovy měla mít na zřeteli nejenom házení desítkami tisíc pro rodiny v politických třenicích, ale také širší situaci a potřeby ekonomiky.
Zvýšení příspěvku o 50 tisíc samo o sobě znamená zvýšení mandatorních rozpočtových výdajů o nějakých pět až šest miliard. Takže platí také argument ministra Stanjury, že změna by mířila „zcela proti společnému úsilí snížit zděděné strukturální deficity a zpomalit zadlužování země“. I proto je potřeba nebavit se jen o jednom čísle, ale vnímat rodičovský příspěvek v kontextu celé rodinné politiky. Zkrátka provést zvýšení příspěvku chytře.
Česko dlouhodobě klade velké překážky na cestu rodičů malých dětí zpět na trh práce. Přitom panuje široká shoda na tom, že snazší návrat rodičů do práce by zásadně pomohl státním financím jak na straně příjmové díky daním a povinným odvodům, tak na straně výdajové díky nižším nákladům na sociální podporu.
Co je rodičovský příspěvek
- Rodičovský příspěvek je dávka určená rodiči pečujícímu o nejmladší dítě v rodině maximálně do 4 let věku dítěte.
- Rodičovský příspěvek je určen celkovou částkou (aktuálně 300 tisíc korun), kterou může rodič vyčerpat různým tempem, nejpozději však právě do 4. roku dítěte, na které příspěvek pobírá. Tempo čerpání může rodič jednou za tři měsíce měnit.
- Nárok na rodičovský příspěvek je plošný a celková čerpaná částka je pro všechny stejná. Příjmy žadatelů se netestují a výše příspěvku nesouvisí s výší příjmů, jen s rychlostí čerpání. Podmínkou získání příspěvku je pouze „osobní, celodenní a řádná“ péče o nejmladší dítě v rodině.
- Při pobírání rodičovského příspěvku není nijak omezena možnost přivýdělku. Pokud ale dítě mladší dvou let stráví v „jeslích nebo obdobném zařízení“ víc než 92 hodin za měsíc, nárok na příspěvek zaniká.
Více informací na webu MPSV.
Není proto divu, že například v souboru rozpočtových návrhů Národní ekonomické rady vlády najdeme položky, jako je zkrácení maximálním doby čerpání rodičovského příspěvku ze čtyř let dítěte na tři nebo zrušení daňové slevy na nepracující manželku či nepracujícího manžela. Tuto slevu totiž jednak nemohou čerpat nízkopříjmové domácnosti, které neplatí daně, a jednak tam, kde se sleva čerpá, kalkuluje rodina s tím, že s nástupem druhého rodiče do práce, byť třeba i na částečný úvazek, o tuto slevu (tedy o dva tisíce korun měsíčního příjmu) přijde. Rodina tak fakticky platí jakousi pokutu za vstup na pracovní trh.
Právě využití potenciálu nepracujících rodičů je důležitým prvkem i v debatách o důchodové reformě nebo konsolidaci veřejných financí. A nedávná studie think-tanku IDEA ukázala, že zvýšení rodičovského příspěvku v roce 2020 bylo v tomto směru provedeno dost nešikovně.
Vláda se tehdy rozhodla, že na vyšší „rodičák“ dosáhnou nejen noví žadatelé po 1. lednu 2020, ale všichni, kdo v té době příspěvek pobírali. Změna se tehdy probírala několik měsíců a mnoho rodičů se na ni racionálně připravilo tak, aby pro ně byla co nejvýhodnější. Vedlo to k hromadnému prodlužování příspěvků, které měly končit před koncem roku 2019. To mělo dopady i na trh práce.
Podle dat ve studii účast matek (98 procent příjemců rodičovského příspěvku jsou ženy) tříletých dětí na trhu práce poklesla ze 70 na 60 procent, u matek dvouletých dětí z 26 na 20 procent. Pozoruhodné bylo, že větší negativní dopad mělo zvýšení příspěvku na vysokoškolsky vzdělané matky malých dětí. Podíl pracujících v této skupině klesl podle studie o třetinu podobně jako počet jimi odpracovaných hodin.
Další Jurečkovy plány
Bude-li tedy vláda uvažovat o zvýšení rodičovského příspěvku, měla by mít tuto zkušenost na paměti a neměla by motivovat rodiče k delšímu čerpání příspěvku. Naopak by dávalo smysl souběžně se zvýšením zrušit bezmála světový unikát čtvrtého roku čerpání, který navíc neladí s délkou „rodičovské dovolené“, jež je maximálně tříletá. Takže rodič může čerpat příspěvek čtyři roky, ale po třech letech ztrácí garanci návratu na pracovní místo. Rodiče, kteří budou v době zvyšování příspěvku „hraniční“, by měli raději dostat možnost získat alespoň část navýšení jednorázově, než aby si museli protahovat dobu čerpání.
Zkrácení možnosti čerpat rodičovský příspěvek musí ale zároveň souviset s rozšířením kapacit péče o malé děti. To je dlouhodobá česká bolest, která představuje jednu ze zásadních překážek brzkého návratu rodičů na trh práce. Tady dávají smysl – budou-li dobře spočítány a provedeny – kroky k podpoře „sousedského hlídání“, je ale nutná i podpora dalších možností, jako jsou dětské skupiny nebo mateřské školy. Ty jsou dnes svázány tak přísnými pravidly, že navýšení kapacity o několik míst často znamená radikální změny včetně stavebních úprav.
Zásahy do rodinné politiky jsou nutné, ale musejí být promyšlené a zasazené do kontextu. Zvláště vláda, která se zaklíná konsolidací veřejných financí, nesmí omezit debatu na jedno číslo, jakkoli je samo o sobě atraktivní, kulaté a snadno vysvětlitelné.
