Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Nebudeme se mezi sebou hádat jedna partaj s druhou protože naše problémy lidi nezajímají a nakonec na tom budeme škodní všichni. Tenhle herní systém si pětikoaliční vláda pod vedením Petra Fialy osvojila důkladně. A víceméně se ho držela skoro tři roky. Občasné prohřešky vůči pravidlům, jako například video „Pánové, tohle nebylo dobrý“ v podání ochotníka Víta Rakušana, svého času vyvolaly rozruch, jako by šlo o nějakou šokující svatokrádež.
Premiér, u kterého je sklon ke tlumení vášní a sporů asi i povahovým rysem, to místy až přeháněl. Třeba u státního rozpočtu, o kterém se sice kabinet navenek moc nehádal, ale také o něm dohromady nikdo nic nevěděl.
Po úterý 24. září je všechno jinak. Krédo svornosti je fuč. Ivan Bartoš dostal po telefonu padáka. Neboli informaci předsedy vlády, že prezidentovi republiky navrhne jeho odvolání z funkce. Načež na tiskové konferenci vybuchl přetlakovaný pirátský papiňák.
Odchod z vlády, vyztužený slovy o podrazáctví, kmotrech a budoucí koalici „odsáno“, se zdá být hotovou věcí. Piráti spálili mosty. A reakce hejtmana Martina Kuby, který pirátské politiky ve stylu Jaroslava Faltýnka nazval „dětmi“, do ohně přilila jeden kanystr navíc.
Úterní ranní schůzku Fiala–Bartoš mezi čtyřma očima a Fialův následující telefonát interpretuje každý úplně jinak: premiér jako podklad pro přemýšlení o kauze digitalizace stavebního řízení a pro konečné rozhodnutí. Celkově jako seriózní jednání. Kdežto vicepremiér jako pobídku k další vládní práci („makáme“ dál, pravil Bartoš ještě v úterý ráno). Celkově jako podraz.
Jak to bylo doopravdy? Chtěla se ODS, potažmo koalice Spolu, spíš zbavit nepohodlných Pirátů oslabených volbami, nebo spíš Piráti využili situace, aby se po volebním výprasku stáhli do opozice? A oprášili úspěšné heslo „Pusťte nás na ně“, které jako minoritní členové nepopulární vlády nemohli naplnit ani omylem? Je ale jejich staronová nabroušená tvář věrohodná, když tak dlouho s vládou drželi basu?
Samé otázky. Zato bezpečně jisté je to, že po několika letech sledujeme oblíbený žánr koaliční bramboračky. Někomu už se skoro stýskalo. Po krku si sice nejdou všechny strany hromadně, šavle se blýskají jen na okraji, ale aspoň něco. Někdo popcorn? Jako za časů, kdy Bohuslav Sobotka odvolával Andreje Babiše a Miloš Zeman u toho hrozil holí, například?
Situace zatím nedosahuje rozměrů vládní krize a dá se komentovat i takhle frivolně, protože neohrožuje vládu jako takovou. Ta má i bez čtyř pirátských poslanců ve Sněmovně většinu.
Úplně jiný příběh by byl, kdyby se z vlády měli poroučet i ministři Starostů, zvolených před třemi lety v koalici s Piráty. To by přineslo vstupenku do daleko nepokojnějších politických časů, než jaké si dokážeme ve zbývajícím roce do řádných parlamentních voleb představit. Takový scénář je ale nepravděpodobný, Starostům chybí motiv a žádná solidarita s Piráty je nezavazuje.
Nejvážnějším důsledkem avizovaného odvolání Ivana Bartoše, potažmo přestupu Pirátů do opozice, může být výměna ministra zahraničí Jana Lipavského. Kterou si, jak zdůraznil, Petr Fiala nepřeje. Zahraniční politika patří k agendě, za niž bývá jeho vláda hodnocena nejlíp, a Lipavský je de facto důležitějším členem kabinetu než Bartoš.
Babišovo ANO, favorit voleb 2025, situaci přečetlo ze svého pohledu správně – jeho terčem už dávno není s digitalizací se potýkající Ivan Bartoš ani Piráti, co „vám chtějí nastěhovat do chalup migranty“. Ale Petr Fiala.
Proto se Andrej Babiš a Karel Havlíček po vládní roztržce s Piráty ihned vrátili k motivu „slabý premiér“. Babiš po krajských volbách prohlásil, že „výsledky ukázaly, že ANO je schopné oslovit i voliče stran vládní pětikoalice“, a teď se drží své aktuální strategie: Zkoušet luxovat pro změnu hlasy, které vynesly k moci Fialovu vládu.
