Článek
Alkoholové opojení, šermování nožem, divoká noční hádka, návrh na sex ve třech jako pokus o smír, další eskalace, fyzický útok muže na ženu, pěsti a kopance… a v hlavní roli tehdejší náměstek ministra vnitra a jeho asistentka v roli milenky. To vše v ministerském hotelu.
Na první pohled osobní skandál Piráta Lukáše Koláříka, ideální snad někam do bulvárních rubrik, má ve skutečnosti docela slušný potenciál výrazně poškodit věrohodnost Pirátské strany.
Nemuselo by to tak být, kdyby se s aférou svého člena dokázali Piráti rychle a rozhodně vyrovnat. Jenže místo toho vedení strany dlouho neoblomně mlčelo a snažilo se problém vysedět. Seznam Zprávy postupně oslovily všechny členy pirátského předsednictva, ale nikomu se celý týden nechtělo aféru nijak komentovat.
Připomeňme, že incident se stal už 1. června po společenské akci na Pražském hradě, kde se konalo vyhlášení ankety Hasič roku. A kde se popíjel alkohol do ranních hodin. Teprve 15. července, měsíc a půl poté, sám Lukáš Kolářík v tichosti oznámil, že rezignuje na post náměstka z osobních důvodů.
Teprve o další týden později se případem, opět v maximální tichosti, zabývalo vedení Pirátů, aby se usneslo, že kauza poškozuje pověst strany. To se už nemohli dál schovávat, protože postupně začaly vyplouvat detaily oněch „osobních důvodů“.
Žádná politická strana nebo hnutí nemůže 24 hodin denně hlídat své členy, všichni nejsou andělé. Když už se ale něco hrozivého stane, musí se s tím strana umět důstojně vyrovnat. Zvlášť když jde o vysoce postaveného straníka v exekutivě. Strana k tomu potřebuje nejen „mechanismy“, jak se s oblibou říká v partajním slovníku, ale hlavně přesvědčení, chuť a odvahu.
Piráti nic z toho neukázali a v reakci na Koláříkovu aféru selhali. Generační strana, jež vlétla do politiky s heslem „pusťte nás na ně“, tak přichází o svou důvěryhodnost. Slibovali, že budou lepší než tradiční zkorumpovaní a papalášští politici, kteří si jen užívají moci a své prohřešky skrývají.
Dlouhé mlčení pirátských lídrů bylo o to méně pochopitelné, že kolem aféry nejsou žádné pochybnosti a pro Lukáše Koláříka neexistuje ani milimetr prostoru pro obhajobu. Prostě jako muž tvrdě fyzicky zaútočil na ženu. A vše, co potyčce předcházelo, si zavinil sám.
Jak už to tak bývá, nejhůř vždycky dopadnou ti, co rádi poučují a mistrují ostatní, a vysvětlují jim, jak by se měli chovat. A když šlo o jiné, byli v tom Piráti opravdoví přeborníci.
Jen pár příkladů. Na poslanci hnutí STAN Janu Farském si vymohli, aby složil mandát kvůli půlročnímu stipendiu v USA. Po Jiřím Pospíšilovi z TOP 09 žádali, aby se vzdal postu náměstka pražského primátora kvůli kauze Dozimetr. A naposledy, kvůli bytové kauze v Brně, označili ve vnitrostranickém referendu setrvání Pavla Blažka z ODS ve vládě za ohrožení důvěry ve spravedlnost a právní stát.
Aférou vlastního straníka, která je na rozdíl od výše zmíněných zcela jasná, se ovšem snažili promlčet. I to je v rozporu s tím, jak si Piráti jinak navenek potrpí na transparentnost a otevřenost.
Je sice hezké – a trochu legrační – jak na svých internetových stránkách zveřejňují, kdo se s kým kdy sešel, jestli u toho pili čaj nebo kapučíno a kdo to platil. Jenomže když jejich ministerský náměstek pěstmi a kopanci napadne svou milenku a podřízenou, jsou zticha. Nemůžete bojovat za transparentnost, vyžadovat ji od ostatních - a pak se vlastní průšvihy snažit ututlat.
Pro Piráty je případ mimořádně bolestivý i proto, že to jsou oni, kdo v politice nejvíc bojuje za gender, feminismus nebo Istanbulskou úmluvu o prevenci násilí na ženách. Sám Lukáš Kolářík se dokonce prezentoval jako velký ochránce žen: Fotil se například s transparenty za zpřísnění definice znásilnění. Přesvědčoval veřejnost, že už jen manipulaci, nátlak nebo psychické vydírání, kterými se muž snaží přinutit ženu k sexu, musíme považovat za znásilnění.
Divoký milostný skandál s vlastní podřízenou, který skončí násilím, Koláříkovu image nenávratně ničí. Zdá se, že Lukáš Kolářík, devětatřicetiletý ženatý otec dvou dcer, je ukázkový případ muže, který ve funkci propadl dojmu, že je nedotknutelný. Neboli stal se z něj klasický papaláš, jimiž Piráti tak pohrdají.
Stal se politickým náměstkem ministra, což znamená slušný plat a minimální odpovědnost. Dostal služební auto s řidičem a jako služební byt si vybral jeden z nejlepších apartmánů v hotelu Spiritka, což je reprezentační zařízení Ministerstva vnitra. Kousek od Pražského hradu.
Možná by se Piráti přece jen mohli někdy něco přiučit od „tradiční“ konkurence, kterou jinak tolik opovrhují. Když se v květnu 2021 objevila první obvinění Dominika Feriho ze sexuálního násilí, jeho TOP 09 reagovala okamžitě. Hned druhý den ho donutila složit poslanecký mandát a opustit kandidátní listinu i stranu, jeho portréty strhala z předvolebně vyzdobených aut.
Jedině díky rázné reakci ustála ve srovnání s Piráty o poznání větší skandál o poznání významnějšího straníka. Kdyby se TOP 09 tvářila, že se nic neděje, asi by tu dnes už nebyla. Dominik Feri byl přitom jednou z hlavních tváří strany, tváří, která dokázala k volbám lákat mladší voliče.
Lukáš Kolářík, nic ve zlém, je pro Piráty bezvýznamným členem. Pokud chtějí svou bárku udržet na moři, už před několika týdny měl letět přes palubu.
