Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Není to tak dlouho, ještě ani rok, co ministr životního prostředí Petr Hladík sliboval, že zálohování PET lahví a nápojových plechovek začne fungovat „až“ od druhé poloviny letošního roku, možná dokonce až od začátku roku 2026. Prý „po úspěšném legislativním procesu bude nutná další realizace“.
Tak další realizace nutná nebude, protože nakonec neproběhne ani ten „úspěšný legislativní proces“. Z projektu zálohování dosud nevratných obalů nebude nic, sám ministr už se smířil s tím, že příslušný zákon o obalech nestihne v tomto volebním období Sněmovnou protlačit. „Vzhledem k tomu, jak Sněmovna vypadá půl roku před volbami, si myslím, že už bohužel není reálné, aby tento zákon projednala. Já jsem z toho smutný. Je to špatná zpráva pro obce, obchodníky i průmysl,“ postěžoval si Hladík pro Aktuálně.cz.
Jen tak cvičně zkusil hodit tento debakl na paralýzu Sněmovny opozičními obstrukcemi, ale vzápětí přiznal, že nesehnal dostatečnou podporu ani v koaličních poslaneckých klubech.
O zálohování PET lahví se přitom mluví i v programovém prohlášení vlády, byť spíše opatrně: „Podpoříme snížení množství produkovaného odpadu přechodem na oběhové hospodářství. (…) Omezíme využívání jednorázových obalů a zvážíme zavedení dalších systémů zálohování obalů (PET, hliník).“ Hladík si ale zálohování vzal za své a věnoval mu velkou část výkonu svého mandátu. Jeho úředníci strávili přípravou zákona a vydatnou komunikací problematiky víc než dva roky. Tahle práce stejně jako politické úsilí nyní přijde vniveč.
V souboji dvou velmi silných lobby (nápojáři na straně ministra a zastánců zálohování, odpadový průmysl na straně odpůrců) nakonec zvítězili bojovníci za status quo, jimž se podařilo na svou stranu získat i obce. Nechme stranou, zda je tento výsledek dobrou, nebo špatnou zprávou pro republiku a její obyvatele. Jisté je, že debata nás za chvíli čeká znovu, protože nějaký efektivnější systém sběru obalů, byť ne nutně v podobě, kterou dosud prosazoval Hladík, si na nás zhruba do dvou let vynutí Brusel pod hrozbou tučných pokut. To je dárek současné vlády nástupcům.
Je to ale špatná zpráva především pro ministra Hladíka a vlastně i vládu jako celek. Jestliže jeden z ministrů udělá vlajkovou loď svého působení z opatření, na němž nepanuje ani základní koaliční shoda, jestliže se dlouhé měsíce řítí proti zdi, kterou zjevně nedokáže prorazit, jde o selhání řízení a komunikace uvnitř kabinetu. Vláda, jak známo, rozhoduje „ve sboru“, a pokud má vypadat jako akceschopné těleso, neměl by ministr po dvou letech práce zjistit, že si vybral špatnou prioritu.
Na druhé straně Hladík je první, kdo svůj debakl otevřeně přiznal, není ale zdaleka jediný, kdo běží závod s časem a jistě ani poslední, kdo jej prohraje. Velké problémy bude mít ministr Bek s prosazením odkladu nového financování nepedagogických pracovníků nebo ministři Stanjura a Jurečka s jednotným měsíčním hlášením zaměstnavatelů. Dohánění legislativních restů na poslední chvíli se nemusí vyplatit.
Ledaže by se vláda řídila svou tabulkou plnění programového prohlášení, podle níž má už od konce loňského roku prakticky hotovo (93 procent, považte!) a může dojet na volnoběh. Například slib o „přechodu na oběhové hospodářství“ je podle této tabulky splněn na 100 procent. Tak gratulujeme.
