Článek
Piráti jsou i kvůli svému způsobu rozhodování pozoruhodným fenoménem české politiky. Připomenout jsme si to mohli opět v pondělí večer, kdy zhruba 900 lidí v internetové anketě rozhodlo o tom, že se v Česku rozpadne vládní koalice a v Poslanecké sněmovně se v posledním roce jejího funkčního období objeví nová opoziční strana.
Přesněji rozhodlo zhruba 700 lidí, kteří hlasovali pro odchod Pirátů z vlády. Je to sice úctyhodných 79 procent těch, kteří se hlasování skutečně zúčastnili, nicméně v celkovém vyjádření jen 58 procent ze zhruba 1200 členů Pirátské strany, kteří hlasovat mohli.
Ale tak prostě Piráti fungují a každý, kdo s nimi spolupracuje, to ví a musí s tím počítat.
V posledním roce před sněmovními volbami tedy budeme mít vládní čtyřkoalici a ve Sněmovně trojici opozičních stran. To, že čtyřka pirátských poslanců dokázala necelý den po zásadním rozhodnutí členské základny vystoupit pod vtipnou značkou „lepší opozice“ (v narážce na „lepší vládu“, což je brand stínového kabinetu hnutí ANO), ukazuje, že by to Piráty mohlo v opozici nakonec docela bavit. A to přes všechnu ublíženost, kterou dávali najevo bezprostředně po vyhazovu Ivana Bartoše, a také přes rozhořčení, které nepochybně ještě vyvolá chladnokrevná zrada pirátské značky v podání ministra zahraničí Jana Lipavského.
Prospět by Piráti mohli i politické debatě, respektive její sněmovní podobě. Dosavadní opoziční hnutí ANO a SPD zvolila pro toto volební období strategii absolutní obstrukce a destrukce a taktiku kritiky za každou cenu a soutěže o nejurážlivější termín na adresu vlády a nejkatastrofičtější vykreslení reality. Tím se z aktuální Sněmovny – přinejmenším z jednání na plénu, ve výborech je to o fous lepší – téměř vytratila normální racionální debata nad výhodami, nevýhodami a parametry jednotlivých návrhů.
Piráti, kteří jsou z trochu jiného politického těsta a navíc mají „v nohách“ tři roky účasti ve vládě, by do sněmovních debat z čerstvě opozičních lavic mohli vrátit trochu rozumu. Tady by značka „lepší opozice“ mohla dávat smysl. Některé věci je ale budou silně brzdit.
Předně nastupují do opozice bez vedení, přičemž není vůbec jasné, kdo se kormidla oslabené partaje ujme. Zájemci se zrovna nehrnou a přinejmenším nyní se zdá velmi pravděpodobné, že příští kormidelník nebude sedět ve sněmovní lavici. Což je nevýhodné z mnoha důvodů, například proto, že předseda strany patří k těm, kteří mají na plénu Sněmovny takzvané přednostní právo, které velmi rozšiřuje jeho možnosti vystupovat. Máte-li všeho všudy čtyři poslance, je nevyužití jednoho z možných přednostních práv hodně velké plýtvání.
To ale není jediný problém - Piráti jsou divoká strana, která má při minimu členů velmi pestrý ideologický záběr. Pokud by se do vedení dostali dejme tomu silně levicově orientovaní odpůrci Ivana Bartoše a samotného vládního projektu, pak se prakticky vytratí spojení mezi vedením strany a jejími poslanci, kteří vesměs spadají do „Bartošova tábora“.
Pak je tu čistě matematický problém a důležitá brzda pirátského opozičního rozletu. Nová opoziční strana má, jak už jsme zmínili, přesně čtyři poslance. Což je skoro 23krát méně, než mají dohromady k dispozici dvě další opoziční uskupení. Čistě kvantitativně tedy budou pirátská vystoupení nutně zapadat v dobře secvičeném křiku ANO a SPD.
Se čtyřmi poslanci navíc nezahrajete žádné vážnější politické divadlo, neboť vládní většina vaše hlasy nepotřebuje a opoziční menšině v jejích snahách, například obstrukčních, moc nepomůžete.
Ano, Pirátům opozice obecně docela svědčí, to jsme viděli v předchozím volebním období. Jenže to měla strana svůj klub o 22 poslancích.
Najít si v dnešní situaci a za dnešního rozložení sil své místo v opozičním táboře, bude přes všechen vrozený talent extrémně složité. Přesto na to většina straníků o víkendu vsadila budoucnost značky. Jestli to byla dobrá volba, se dozvíme nejpozději za rok.
