Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Sněmovna bude rozhodovat o vydání poslance Tomia Okamury k trestnímu stíhání. Požádala ji o to policie, která ho podezírá z podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, a to v souvislosti s billboardovou kampaní hnutí Svoboda a přímá demokracie.
Hlasování o Okamurovi se očekává v březnu. Parlamentní volby se očekávají koncem září nebo začátkem října.
Čeká se také rozčilená kampaň a Okamurův případ v ní nejspíš bude jen střípkem, jehož vliv na výsledek není potřeba přeceňovat. I tak pro SPD trestní stíhání znamená příznivou předvolební zprávu. Zkušený populista Okamura ho může využít k tomu, aby si opatřil žádaný status umlčovaného mučedníka, a to navíc na pro něj veledůležitém tématu migrace.
Ze stejného důvodu není Okamurovo stíhání příznivou předvolební zprávou pro jeho opoziční konkurenty. Včetně Andreje Babiše, který se do role mučedníka, jakkoli jde o až extrémní paradox, víckrát stylizoval také. Teď má v soutěži o korunu nejpuncovanějšího a nejumlčovanějšího bojovníka za naše lidi a proti migraci Okamura výhodu.
Jestli si to tak nějak plánoval, když loni v létě po propadu v eurovolbách šokoval ohromným rasistickým plakátem na Václavském náměstí, nevíme. Každopádně ale „zařadil turbo“ provokací, o které se bude i po mnoha měsících, nejlépe až do parlamentních voleb, vědět a mluvit. Zjednal si pozornost.
Parlamentní rozprava o vydání se samozřejmě stane příležitostí k plamenným projevům, v první řadě Okamury samotného, který pochopitelně obvinění z rasismu odmítá. Klidně o tom může mluvit půl dne a zase jednou ukrást Babišovi sněmovní show.
Z politických důvodů by se SPD víc hodilo, kdyby Sněmovna Okamurovi imunitu odebrala. Protože když ho k trestnímu stíhání nevydá, nechutné „momentum“ z Václaváku opadne a Okamura bude muset přijít s nějakým jiným způsobem, jak strach vrátit do oběhu. Což ale před volbami přijde stejně, tak či tak.
Policie jedná nezávisle a žádost o Okamurovo stíhání není projevem nějaké „objednávky“. Jestli se trestného činu dopustil, má posoudit justice a nikdo jiný – pokud k tomu poslanecký sbor svolí. Rolí poslanců a poslankyň naopak není soudcovat, zda se Okamura provinil podle paragrafu 198a, a podle toho hlasovat pro nebo proti jeho vydání. Jde v první řadě o to, jestli má být politik zbaven imunity za mimosněmovní politickou proklamaci. Která podle názoru mnohých – včetně vyšetřovatelů - nese viditelné stopy rasismu.
Ale vinen, či nevinen, to není správná otázka pro poslance.
Ačkoli právě tímhle směrem se nejspíš parlamentní rozprava stočí. Protože bude před volbami a protože poslanci záležitost viny a záležitost imunity rádi nerozlišují ani v jiných případech.
Za Okamurova politického předka se dá považovat někdejší předseda republikánské strany Miroslav Sládek. Je mezi nimi řada paralel, od programové agendy, politického stylu, používaného jazyka, po vizuály některých kampaní. A teď i předvolební trestní stíhání za politickou proklamaci.
Poslanec Sládek byl v únoru 1997 zbaven imunity a trestně stíhán kvůli projevu o česko-německé deklaraci. Řekl mimo jiné, že Němce je nutné podrobit převýchově a mrtvých Němců bylo ve válce málo. I to policie vyhodnotila jako paragraf podněcování k národnostní a rasové nenávisti. V lednu 1998 soud Sládka zprostil obžaloby, jeho příznivci jásali. Ve volbách v červnu 1998 republikáni dostali necelá čtyři procenta hlasů, odešli z Parlamentu a nastal Sládkův politický pád.
Takže jen aura mučedníka k úspěchu nestačí. A to ani když migrace v roce 2025 je silnější téma než strašení Němci v devadesátých letech.
