Článek
Řady trestně stíhaných vrcholných politiků rozšíří předseda opozičního hnutí SPD Tomio Okamura. Sněmovna jej ve středu pozdě večer vydala policii, která se hodlá zabývat jeho rasistickými předvolebními plakáty. Policisté mají za to, že jejich publikací mohlo dojít ke spáchání trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob.
Celý případ v sobě nese několik problematických momentů.
Je pravda, že jak plakát s „vrahounem“ tmavé pleti, tak obrázek romských záškoláků brnkají na nejnižší xenofobní pudy, a to zcela nepokrytě, cynicky a vědomě. Jde zcela nepochybně o překročení (dosti širokých) hranic, které dosud v předvolebních kampaních určovaly dobrý vkus. Složitější otázka ovšem zní, zda šlo také o překročení hranic svobody projevu vymezených trestním právem. Na tu teď budou hledat odpověď policie, státní zástupce a případně i soud, pokud k němu případ doputuje. To může trvat léta.
Tomio Okamura se cítí nevinen, ale jestli lze soudit z jeho výrazu a vystupování po verdiktu poslaneckých kolegů, také šťasten. Není divu.
Připomeňme, že kampaň, kterou se teď budou zabývat orgány činné v trestním řízení, se vztahovala ke krajským volbám loni na podzim. A vznikla poté, co SPD utrpěla ošklivý debakl v eurovolbách loni v květnu. Poté, co SPD přišla o jedno štrasburské křeslo a v europarlamentu osiřel Ivan David, slíbil Okamura, že „zařadí turbo“.
A tím turbem byla právě krajská kampaň. S plakáty sice zcela pitomými (heslo „Jablka padají z nebe“ by mělo vstoupit do dějin politického marketingu), neuměle vygenerovanými umělou inteligencí, ale také otevřeně rasistickými, s přesným odhadem, že vyvolají pohoršení na těch správných místech – a tím zvýší svůj dosah. Zabralo to výtečně. Tomio Okamura o sobě často tvrdí, že není rasista ani xenofob. Může to být i pravda, ale s oběma těmito komoditami umí excelentně obchodovat.
Pohoršil se také Jiří Pospíšil z TOP 09. A podal na Okamuru trestní oznámení, které vyústilo v žádost o jeho vydání.
Krajská kampaň SPD, na kterou by bylo lepší rychle zapomenout a chystat se na hrůzy, které přijdou před sněmovními volbami, tím dostala zcela zdarma plnohodnotný druhý dech. Okamura šťastně mává svými prošetřovanými plakáty, kde může. V mučednické roli se vysloveně vyžívá. Ze schůze, na níž se jednalo o jeho vydání, si zcela pochopitelně udělal předvolební mítink. Horlilo se tu za ochranu svobody slova. O řečnický pultík byl opřený velký nápis: „Neodvolám!“ A kromě Husa došlo v průběhu debat i na 50. léta, normalizaci, protektorát i Ježíše. Kompletní balíček.
Přes všechny absurdity vyřčené od pultíku a hysterizující výkřiky je pravda, že případ Okamurových plakátů se stane dalším sondováním trestních hranic svobody projevu. A rozhodně nejde o jednoznačný případ, jako jsou třeba přímé výzvy k násilí na sociálních sítích. A je velkou a složitou otázkou, zda má takové nejednoznačné sondování probíhat u politického sdělení ve volební kampani, kde je svoboda projevu ještě citlivějším tématem než v jiných oblastech.
I kvůli složitosti této otázky je velmi nešťastné, že se celé hlasování o vydání šéfa SPD nakonec odehrálo podle čistě stranického klíče. SPD a ANO komplet proti, čtveřice vládních stran a Piráti komplet pro. Ani jeden z přítomných poslanců se nezdržel hlasování. Jen lidovec Hayato Okamura se odhlásil a opustil sál, aby nemusel hlasovat o svém mladším bratrovi.
Příliš to nevypadá, že by každý jeden poslanec měl možnost se skutečně upřímně zamyslet nad tím, o čem rozhoduje, a pak podle toho hlasovat. Těžko věřit tomu, že by v případě zcela volného hlasování byly vládní šiky tak neprostupně semknuté. Na přemýšlení zřejmě nebylo kdy. A tak strany vládní koalice jako jeden muž vydaly policii lídra opoziční strany. Ani tenhle obrázek by si Okamura nedokázal sám vymyslet lépe.
Dá se pochopit, že někdo chce nastavit komunikaci ve volebních kampaních nějaké limity. Zkusit zjistit, co je ještě „jenom“ opravdu nechutné a co už je trestné. V tomto případě ale bude touha tohle zjistit spíše kontraproduktivní. I kdyby se případem pečlivě zaobíraly soudy, stěží vznikne něco jako precedens. Jsme zjevně na hraně, takže ani případný trest nebude nijak drakonický. Okamura nebo někdo jiný půjdou na hranu znovu, protože se jim to politicky vyplatí. Kultivovat trestním stíháním populistu koketujícího s politickým extrémem je naivní představa.
Poslanci měli možnost Okamuru nevydat a nechat případ vyšumět. Rozhodli se opačně. Krátkodobým vítězem je nepochybně Okamura, který dostal druhé „turbo“ a z cynického pohledu celou věc nemohl zahrát lépe. Zda bude z delšího pohledu vítězem ještě někdo jiný, například politická kultura nebo svoboda projevu, se uvidí. Ale moc pravděpodobné to není.
