Článek
Může se stát, že to Andreji Babišovi nakonec nevyjde. Že volby dopadnou úplně jinak, než to dnes vypadá. Že se mu nepodaří dosáhnout na vysněnou pozici umožňující sestavení jednobarevné vlády, byť třeba menšinové s nutností shánět pár tolerujících hlasů. Volby jsou daleko a možnosti jsou otevřené. Ale jestli se to nepodaří, nikdo nebude moci říct, že by za tím byl nedostatek snahy. Protože snaha naplnit Babišem velmi svérázně vykládaný koncept „catch-all party“ tady skutečně je.
V politologii označuje catch-all party stranu s širokým voličským potenciálem, který vyplývá z relativně širokého ideologického záběru, případně bohaté vnitřní ideové struktury samotné strany. Protože je to ale pořád „party“, tedy strana, jde nutně o skupinu lidí s nějakým společným ideologickým nebo hodnotovým základem, případně cílem.
Třeba britští labouristé svého času - našel u nich místo městský liberál i radikální levičák, odborář, svobodomyslný zaměstnanec i drobný živnostník. Stáli nejen o tradiční levicové voliče, ale svého času se prali o voliče i s centristickými Liberálními demokraty. Nikdy se ale neočekávalo, že se k labouristům budou masově hlásit dejme tomu velcí podnikatelé nebo bojovníci za brexit. Výjimečně se to stát mohlo, ale to „all“ v názvu catch-all party bylo vždycky myšleno spíš obrazně.
Andrej Babiš ovšem nehledal definici catch-all party v politologickém slovníku, nýbrž ve slovníku klasickém, a tak dospěl k závěru, že „all“ znamená prostě všichni. A tak při honu na voliče roztáhl rojnici tak širokou, až se tají dech.
Nápadnějším příkladem jsou třeba řečnické a myšlenkové rozštěpy stínového premiéra Karla Havlíčka. Ten na jedné straně ubezpečuje část voličů, že ANO není proruské, na druhé straně slibuje zastavení takzvané muniční iniciativy, což je nejvýraznější prvek české pomoci napadené Ukrajině.
Děje se to ale i méně nápadně. V půlce ledna se Karel Havlíček setkal s pražskými podnikateli a představiteli Hospodářské komory. Povyprávěl jim o plánech na krocení cen energií nebo vytvoření ministerstva hospodářství. Podle Deníku N, který z neveřejné debaty přinesl reportáž, se Havlíček rozpovídal také o dotacích, například by rád zrušil dotační program Oprav dům po babičce. „Nechme tam dožít babičku i její děti a až dům spadne, nechť se nad ním zavře voda. Dělejme opatření na nové objekty, proboha. Proč budeme zateplovat staré baráky, ve kterých se žije stovky let? Vždyť je to šílené, stojí to strašné peníze,“ rozjel se oficiální stínový premiér.
Týden předtím se Andrej Babiš, který sice není stínový premiér, zato bude skutečný premiér, pokud ANO uspěje ve volbách, potkal a vyfotil se zástupci lékařských a zdravotnických odborů. Ti se zvolna chystají znovu rozjet protesty proti vládě kvůli slíbenému a dosud nedodanému zákonu o odměňování zdravotníků. Navíc si od Babiše vymohli slib, že zatlačí na hejtmany z hnutí ANO, aby v krajích udělali, co odborářům na očích uvidí. „Předseda hnutí ANO Andrej Babiš uvedl, že dostupné a kvalitní zdravotnictví a spokojení zdravotníci byli vždy jeho prioritou. Zároveň přislíbil, že bude situaci řešit s hejtmany z hnutí ANO,“ pochlubili se odboráři.
To ale nebylo všechno. O pár dní později se společnou fotkou s Babišem pochlubil také místopředseda celé odborové centrály ČMKOS a předák největší odborové organizace KOVO Roman Ďurčo. „Především mě ujistil, že hnutí ANO bude tvrdě proti výpovědi bez udání důvodu,“ napsal Ďurčo na síť X.
Jakkoli Havlíčkovo lovení podnikatelů a souběžné Babišovo lovení odborářů může působit trochu legračně, není na tom nic zase tak moc překvapivého. A na rozdíl od myšlenkových veletočů ohledně pomoci Ukrajině to ani není nijak pohoršující.
ANO jako nejsilnější opoziční strana prostě hledá spojence pro svůj boj proti vládě, kde může. A i kvůli dosavadní činnosti vlády zjišťuje, že může skoro kdekoli - nejen mezi jejími tradičními odpůrci v odborech, ale vlastně i mezi jejími tradičními voliči v řadách podnikatelů.
Vláda tomu jde přímo naproti. Dosud od sebe odehnala mnoho voličů rozpačitých z porušování slibů, růstu daní či odvodové zátěže OSVČ, skandálního pojetí daně z neočekávaných zisků a šlapání po pravidlech kapitálových trhů. Ne že by se dalo očekávat, že všichni tito zklamaní voliči se vrhnou do otevřené náruče Karla Havlíčka, to se jistě nestane. Kdo ale může ANO vyčítat, že to zkusí?
Snad s představou, že to část zmíněných voličů uchlácholí, vyrukuje část vládních poslanců ve volebním roce s divokým nápadem na výpověď bez udání důvodu, na níž nepanuje shoda ani uvnitř koalice Spolu, natož v celé vládní formaci. Navíc ji tito poslanci zase budou tlačit jako pozměňovací návrh k vládní novele - bez analýz, bez připomínkového řízení, bez diskuze. To pochopitelně rozzuří odboráře - a otevře další (navíc úplně zbytečnou) frontu předvolebních bojů. Překvapí někoho, že se hnutí ANO přidá na příslušnou stranu?
Nejsilnější opoziční strana sní o velkém vítězství. Tomuto snu je ochotna obětovat hodně, klidně i důstojnost svých představitelů nebo mezinárodní a strategickou pozici státu. Na druhé straně svou ideovou podstatu hnutí ANO obětovat nemusí, protože stejně nikdy žádnou nemělo. Přesněji řečeno bylo schopné ji pružně měnit podle toho, komu zrovna odsávalo voliče.
Když chcete být „catch-all“ podle Babišova výkladu, musíte být prostě připraveni si o některých věcech myslet všechno najednou. Zvlášť teď, když je kvůli vládním chybám i slábnutí tradičních zástupců extrému možné odsávat voliče skoro odkudkoli. Jak říká nejstarší heslo politického marketingu, slibem nezarmoutíš.
