Článek
Zvolený prezident Petr Pavel na tiskové konferenci komentoval návrh na snížení mimořádné valorizace penzí. Řekl, že jasné stanovisko vysloví až po inauguraci, takže „předpokládám 10. března“. Zároveň prohlásil, že jako občan sdílí pochybnosti. „Není nic zvláštního na tom, že i občan Petr Pavel má pochybnosti o některých aspektech navrhovaného opatření. Mezi ty aspekty patří jak možná retroaktivita, tak stav legislativní nouze, o tom není pochyb.“
Důchodový zákon se stal prvním testem Pavlova prezidentství. Ještě před tím, než nový prezident nastoupí do úřadu. Naléhání, otázky a spekulace, jak se zachová, prší ze všech stran, včetně sociálních sítí opozičních politiků. Netrpělivost a tlak jsou pochopitelné. Jde o důležitou věc a čeká se, co suverénní vítěz voleb a nová tvář na domácím politickém hřišti udělá.
Petr Pavel z dosavadního tance mezi vejci – což je zatím jediná adekvátní odpověď – v pondělí ukročil stranou. A zaštítil se pohledem „občana Pavla“. Skoro by se chtělo říct, že se za něj schoval.
Formálně se to dá skousnout. Před inaugurací 9. března je skutečně Pavel něco jako prezident-elév, ale také běžný občan bez ústavních pravomocí. Takže z tohoto pohledu si luxusu vyjadřovat se k čemukoli „jako Petr Pavel“ může ještě ve velmi omezené míře dopřát. Ale nejvýš pár dní.
Figura „jako občan si myslím…“ by se rozhodně neměla stát součástí jeho repertoáru. Jakmile mu vypukne mandát, měl by ji urychleně zapomenout. Dobře, o oscarových filmech nebo oblíbené kuchyni může i prezident dál veřejně pohovořit „jako občan“, na druhou stranu je namístě zvážit, jak dalece je toho zapotřebí. Příklad Miloše Zemana, který svého času na mítincích nebo u Jaromíra Soukupa dával k lepšímu názory na všechno možné i nemožné, varuje také v tomhle směru.
Situace ve skutečnosti není komplikovaná. Neexistuje schizofrenie „prezident, nebo občan“. Petr Pavel je od 9. března kompletní prezident. Je to politik a v politické agendě nemá jeho názor „jako občana“ co pohledávat. Stal by se z něj jen plášť, do nějž se prezident zahalí, kdykoli se mu to bude hodit. Třeba z alibismu, třeba proto, že si nechce zadat s těmi nebo oněmi politiky. Nebo dokonce proto, že se jeho „naslouchání lidem“ začne nebezpečně podobat „nadbíhání lidu“. Nic z toho k veřejně prospěšnému prezidentování nepřispívá.
Prezident se má vyslovovat přímo, ne oklikou přes „jako občana“. (Dalo by se hádat, že Pavel se svou osobní vojenskou historií bude mít k přímosti blízko.) Volební kampaň nám ještě zní v uších – a po nějakém slibu typu „jako občan se budu bít za pravdu a důstojnost“ v ní nebylo ani stopy. Sledovali jsme tvrdý zápas o úřad, o moc. Žádnou burzu občanských postojů.
Vítěz se zavázal provozovat politiku se vším všudy. Promítnout do toho soukromé názory je samozřejmě nutné, ale „výstup“ musí být politický. Prezident je skrz naskrz politik, ne hybridní osoba typu „občan s mandátem prezidenta“ nebo „tribun lidu“.
Petr Pavel, navržený na prezidenta podpisy občanů, získal počtem hlasů nejsilnější mandát v historii voleb. Pokušení uchylovat se ve funkci do role „jako občana“ bude silné a je potřeba ho brát vážně. Východisko: Občan Pavel existuje, ale jako prezident pokud možno mlčí.
