Článek
Komentář si také můžete pustit v audioverzi.
Petr Fiala není jen prvním premiérem jmenovaným z covidotěsné kukaně, ale také prvním premiérem jmenovaným za nouzového stavu. Což je důležitější.
Pátý nouzový stav kvůli pandemii vyhlásila vláda od pátku, ale země do značné míry funguje dál, jako by se nechumelilo. Se symbolickou, ale i právní vahou, s jakou na společnost dopadly předchozí nouzové stavy (hlavně ten první z března 2020), je to nesrovnatelné. Teď se lidé „nelekli“, protože si od té doby „zvykli“.
Nouzový stav rovná se katastrofě nebo „nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožuje životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost“. Řeč zákona je naléhavá.
Jenže ve skutečnosti už nouzové stavy začaly připomínat běžný provoz. Jejich signalizační efekt – stát a jeho občané jsou v úzkých, musí se s tím něco urgentně dělat – do značné míry vyšuměl.
Vloni se řešilo, jestli dva roky za krádež pěti housek nejsou i za nouzového stavu přece jen trochu moc (a Nejvyšší soud po čase řekl, že ano). Dnes je ilustrací nouzového stavu pivní kiosek na demonstraci na Letné, kde policie úspěšně monitoruje zákaz konzumace alkoholických nápojů na veřejnosti odpůrci očkování a vládních nařízení.
„Koná-li se shromáždění mimo vnitřní prostory staveb, jeho účastníci se mohou shromažďovat ve skupinách po nejvýše 20 účastnících a dodržují rozestupy mezi skupinami účastníků alespoň dva metry.“ Krizové opatření, které po vyhlášení nouzového stavu následovalo, má plných 29 450 znaků. V praxi: Tak určitě, jak pro koho.
Nadávky ani výhrůžky zaměstnancům českého zdravotnictví s nouzovým stavem určitě neustanou jako mávnutím kouzelnou hůlkou.
Vedle hlavní epidemické příčiny naše nouze spočívá i v tom, že je čím dál těžší brát celé dění „adekvátně“. I bez sociologických výzkumů a s jen lehkou zpětnou vazbou z internetu je jasné, že lidí, kteří jsou z toho všeho nervní až vycukaní, nebo naopak jeví sklony k otupělosti, přibývá. To je ten druhý, nepsaný nouzový stav.
Nouzový stav není jen zákon, ale i poselství – a tím se dostáváme zpátky do Lán a k perspektivě nové vlády. Slova o tom, že země funguje, jako by se nechumelilo, můžeme demonstrovat přímo na hlavě státu.
Z vyhlášení nouzového stavu žádné směrnice pro jmenování vlády prezidentem republiky nevyplývají. Není tam napsáno, že by to měl udělat coby dup, protože situace je vážná. Ale ze „skutkové podstaty“ nouzového stavu se to dá lehce odvodit.
Neboli například když je země v nouzi a krizový štáb řídí politik mimoparlamentní strany, nenastává správná konstelace na to, aby hlava státu příštích 14 dní věnovala rozhovorům s ministerskými adepty. Ani v abecedním pořadí, ani na přeskáčku. Není úplně dobrá doba ani na to, aby hlava státu (až vyzpovídá i Vlastimila Válka) možná řekla: „Nu, ale jeden z nich se mi pořád nelíbí, přes to nejede vlak.“
Miloš Zeman překonává své zdravotní handicapy a postupuje – sanitární aranžmá politických jednání teď nechejme stranou – jako by se chystala obvyklá změna u moci. Takže i on jedná jako obvykle čili nespěchá.
A to je právě ono: Nouze se může měnit k lepšímu spíš zrychlením než čekáním. Požadavek na urychlení, na větší zápřah se týká mnoha tisíců lidí ve všemožných úvazcích: zdravotníků a zdravotnic, pečovatelů a pečovatelek, rodičů, kurýrů, programátorů, úředníků, politiků.
Tak proč by hlava státu měla postupovat jako obvykle? Musí postupovat správně, což se s uspíšením nové vlády vůbec nevylučuje, ba naopak. I prezident je přece „lidským zdrojem“, které se teď mobilizují, abychom z psané i nepsané nouze vybředli. Pokud možno brzy.
