Článek
100 dní, které má za sebou Petr Pavel, to je jedna osmnáctina pětiletého prezidentského období. I s vědomím toho se ale dá říct, že se potvrdilo, že Petr Pavel byl lepší volbou než Andrej Babiš.
Tento týden se oba finalisté vyhroceného druhého kola jen o den minuli u řečniště v Poslanecké sněmovně – a při porovnání, co a jak říkali, se dá tvrdit, že to byla dokonce mnohem lepší volba.
Pavel sice není strhující řečník a na rétorické disciplíně prezidentského desetiboje by mohl zapracovat. Ale v porovnání s roztěkaným všeználkem, toho času „předsedou opozice“ Babišem, pořád vítězí na celé čáře.
Není to úplně to nejpodstatnější, ale být Andrej Babiš objektivní, musel by svými měřítky uznat, že jeho přemožitel těch 100 dní skutečně „makal“. Jenže prezidentství není ani závod ve sprintu workoholiků, ani výkaznictví splněných úkolů. A kromě plnění ústavních pravomocí, péče o politickou kulturu a obligátního „naslouchání lidem“ existuje ještě nekonečná množina věcí, které prezident dělat nemusí, ale může, a mají ohromný význam.
Z tohoto pohledu bylo Pavlovým počinem číslo 1 setkání s ukrajinskou holčičkou, kterou šikanovali spolužáci. Kladnou emocí nabité gesto. Které vypovídá o tom, že prezident republiky, i když teprve „v záběhu“, své práci rozumí. Doceňuje řeč symbolů. Cítí, jaký vliv on sám může mít na to, jestli se ve společnosti rozhostí spíš sebedůvěra a hrdost, nebo svár a malodušnost.
Přečtěte si průběžnou inventuru Pavlova prezidentství:
Během dvou mandátů Miloše Zemana, především v jejich extrémních, nejvíce rozčilujících nebo s vlastizradou hraničících okamžicích, zazníval povzdech: úplně by stačilo, kdyby příští prezident byl alespoň obyčejný, běžný, normální. Tenhle snad až příliš minimalistický požadavek Petr Pavel zatím snadno splňuje – ale naštěstí i překračuje. 100 dní nebylo bezbarvých. Vyvětrat na Hradě a v Lánech by bylo bývalo málo; to je záležitost euforického inauguračního odpoledne.
Prezidentský program na prvních 100 dní Pavel nezveřejnil jen kvůli nám – abychom ho mohli kontrolovat a známkovat –, ale také kvůli sobě. Aby si veřejně ujasnil, kudy se vydat: je to prezidentský kompas.
Naprostá většina položek z toho programu se dá odfajfkovat, což je důležité speciálně u zahraničních aktivit a Ústavního soudu. Ale nemělo by smysl takhle postupovat pořád. Prezidentské plánování a skládání účtů se dá metodou programového prohlášení postihnout a posoudit jen v omezené míře. Viz neomezený prostor pro gesta, styl, estetiku, slova, mlčení…
Na prezidentství je podstatná jeho „kultura“, za Zemana byla naprosto šílená. Ale kde stojí psáno, co to je a jak se má pěstovat?
Vodítkem mohou být velká slova, která Pavel nabídl ve volbách: Řád. Klid. Pravda. Důstojnost. Byla to sice jen hesla na plakátech a desítky volebních kampaní už dosvědčily, jak mizivá bývá jejich pozdější cena. V tomto případě je ale potřeba zvoleného kandidáta důsledně brát za slovo. Po zbývající čtyři roky a 265 dní. Hodnoty, to budou rozhodující měřítka Pavlova prezidentství. Mezitím máme příležitost sami si ujasňovat, co pod nimi vlastně rozumíme.
Prezident už není v „záběhu“. A „garanční prohlídka“ jeho slibů dopadla úspěšně. V těch hlavních bodech jsme si ověřili, co od něj čekat. Teď může zvolnit a dívat se víc dopředu, není potřeba skládat účty každých 100 dní. Kompas má.
