Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Zpráva o tom, že maďarský parlament 18. března zakázal organizovat a účastnit se akcí, které „zobrazují nebo propagují homosexualitu“, zaujala spoustu médií. Poprvé od pádu komunismu se stalo, že si evropská země dovolila občanům sáhnout na základní lidské svobody zaručené ústavou – svobodu slova a shromažďování. Jenže jak rychle tento maďarský úlet zájem vzbudil, tak ho zase ztratil.
V celé věci jde ale o mnohem víc než o to, že se vedení země snaží lidem zakázat Pride, i když ten v Budapešti je nejstarším duhovým festivalem na východ od někdejší železné opony a právě letos má oslavit 30. výročí.
V případě Maďarska se LGBT+ lidé stávají nástrojem vlády k tomu, aby omezila demokracii a získala kontrolu nad pohybem svých obyvatel a nad tím, jak tráví svůj čas. Výhrůžka pokutami pro všechny, koho na zakázané akci identifikuje AI software na rozpoznávání obličejů, je zásah do osobnosti každého člověka bez ohledu na to, jestli se na Budapest Pride chystal, nebo ne. Dnes vláda použije nástroje pro monitorování nežádoucí účasti na LGBT+ akci, zítra na protivládní demonstraci a pozítří na předvolebním shromáždění opoziční strany. To nás nemůže nechat chladnými už proto, že příští rok se v Maďarsku mají konat parlamentní volby.
Bezprecedentní krok maďarského parlamentu nás skutečně vyděsil, a proto jsme zveřejnili otevřený dopis, v němž politickou reprezentaci České republiky žádáme o hlasité odmítnutí takového jednání a o záruky, že se nic podobného nebude dít i u nás. Nebezpečí omezování základních práv a svobod totiž spočívá nejen v bezprostředním dopadu na obyvatele dané země. Jde také o to, že dosud nepředstavitelné počínání se normalizuje a stává se z něj něco přijatelného. Náš otevřený dopis podepsalo 19 organizací zaměřených na lidská práva.
Nikdo z politiků kromě Markéty Pekarové Adamové na něj nezareagoval.
Českou republiku za pár měsíců čekají parlamentní volby, vláda jedné z našich nejbližších zemí hodlá likvidovat pilíře demokracie s využitím technologie a jediné, čeho se dočkáme, je dopis od předsedkyně Poslanecké sněmovny a jeden příspěvek STAN na facebooku.
Jsme z toho vyděšení a zklamaní. Nechceme se stát žábou, která se pomalu uvaří ve vodě. Kdy jindy mají demokratičtí politici a političky začít křičet, než když nedávný spojenec z visegrádské čtyřky začne s demontáží demokracie? V nadcházejících volbách se lidé nebudou rozhodovat jen podle toho, jak se která strana staví k důchodům, výdajům na obranu nebo cenám energií.
Jsme v citlivé geopolitické situaci plné hrozících konfliktů. Voliči a voličky budou dobře zvažovat i jiné otázky – svá občanská práva a svobody. V programech politických stran budou hledat záruky, že i v případě velkých krizí nepřijdou o možnost sami o sobě rozhodovat. Lidé chtějí zůstat svobodní bez zbytečných zásahů ze strany státu a chtějí jistotu, že na jejich děti nebude pořádán hon, ať už jsou LGBT+, nebo jinak nezapadají do oficiálních škatulek.
Všichni, kdo budou kandidovat v nadcházejících sněmovních volbách, by si toho měli být vědomi. Stejně jako toho, že není radno zahrávat si se samotnou demokracií, protože to se v konečném důsledku obrátí nejen proti LGBT+ lidem, ale proti úplně všem.
