Článek
Před osmnácti lety Česká republika učinila slib, že přijme jako měnu na svém území společnou měnu euro. Díky výjimce či vinou výjimky ale stále platíme korunou.
Nechme na chvíli stranou, jestli je to ekonomicky výhodné nebo ne. Ani ekonomové se na tom úplně neshodnou. Paradoxní je, že ve chvíli, kdy mezi nimi spíš převažuje názor, že na euro nyní dobrý čas není – bojí se řeckého scénáře – mezi lidmi naopak vůle nahradit tradiční měnu tou evropskou podle průzkumu stoupá.
Česko nyní ale mimochodem ani nesplňuje kritéria, aby euro přijmout mohlo, zastavme se proto u společné měny jako u symbolu. Političtí geografové a experti na mezinárodní vztahy operují u dlouho trvajících konfliktů bez jasného výsledku s pojmem zamrzlý konflikt. Česko trápí fenomén zamrzlých problémů. A přijetí eura je klasickým příkladem.
Když někteří z nás s trochou závisti hledíme na sousední Slovensko nebo nyní do Chorvatska, které má přijetí eura na dosah, nezávidíme ani tak měnu samotnou, ale spíš schopnost vytyčit si nějaký cíl a ten i splnit.
Dotáhnout nějaké rozhodnutí do konce. Posunout se dopředu. Vystoupit z houpačky střídání vlád, které čtyři roky vedou zemi „už snad“ dopředu, s vědomím, že z jejich práce nezbyde po příchodu nové garnitury kámen na kameni. Představa, že lepší správě věcí veřejných pomůže třeba služební zákon a udrží na ministerstvech profesionály s vizí, se zdá legračně naivní.
Současnou vládu také nesplněný slib moc netrápí. Dva tweety ministrů z TOP 09, jak moc by si společnou měnu přáli, nám do eurozóny moc nepomohou…
Co nám v Česku zamrzlo podobně jako „eurotéma"? Co například zhoršující se životní prostředí? Co děti, které nemají v českých školách šanci překročit stín vlastního rodinného zázemí? A co doprava? Když přijel před pár dny z Francie vysloužilý TGV jako reklama na rychlostní železnici v Česku, mnozí se hořce smáli. Viděli před sebou čtyřistatunový zamrzlý problém, který nám musel přijet až pod nos. Tak co ho zkusit nepřehlédnout?
