Článek
Jazyk často ukáže míru, jakou se významná osoba či osobnost zapsala do podvědomí, možná i pod kůži lidí. Někdy je to odkaz možná nespravedlivý či příliš strohý, ale nedá se nic dělat. Například rčení, že někdo „má řečí jako Palackej“, přežívá v češtině mnoho desítek let. Končící prezident Miloš Zeman zatím nedotáhl svou stopu až tak daleko, aby se stal součástí frazeologie. Ale má solidně nakročeno.
Před několika dny vzbudila na Twitteru rozruch reakce známého publicisty na tweet rovněž známé novinářky. Dala se vyložit tak, že kolegyni místo argumentace haní a zpochybňuje její inteligenci. V odpovědích, jež zmíněný publicista obdržel, se často objevovala výčitka: Nechovejte se jako Zeman!
A bez ohledu na konkrétní výměnu názorů na sociální síti všichni moc dobře věděli, co je tím myšleno. Co po deseti letech, během nichž současná hlava státu z Pražského hradu shlížela na svůj lid, znamená „chovat se jako Zeman“. Znamená to nerespektovat ženy, chovat se k nim přezíravě, mistrovat je, být vulgární.
Zatímco se někteří bojí, že v současné společnosti nezůstává kámen na kameni, děsí je diskuze o genderové identitě a dalších moderních otázkách, stál poslední dekádu v čele naší země člověk, který svým vystupováním dával najevo, že vidí jen polovinu světa – tu mužskou. Česko s Milošem Zemanem uvázlo v minulosti a nedá se na tom najít nic pozitivního.
Mezi Zemanovými spolupracovníky bylo žen vždy jako velevzácného koření. Svého času popřával sluchu Marii Benešové, chválil Alenu Schillerovou či Alenu Vitáskovou. Jenže v nejbližším týmu ženy téměř nebyly. V jeho okolí se objevily – jak výmluvné –, až když se zhoršil jeho zdravotní stav. To o něj pak pečovaly řádové sestry či legendární „žena ve žlutém svetru“ Kateřina Rydlová, která později dostala na starost celý lánský zámek.
Nevíme, co si Miloš Zeman o roli žen ve společnosti skutečně upřímně myslí. Možná by popíral, že tu vůbec existuje nějaký problém, možná by tvrdil, že ho zajímá jen to, jestli je dotyčný člověk kompetentní. Nicméně by to byla pozice podobně věrohodná jako jeho údajná politika všech azimutů, jak paradoxně nazýval diplomatické směřování Hradu. Že všechny hradní azimuty mířily neomylně do Ruska a Číny (a Izraele), už dnes víme. A Zemanova politika všech pohlaví znamená: jedině muži.
Nevděk k Čaputové
Právě období prezidentovy nemoci ukázalo, že ani vděk, ani diplomacie ho neodradí od pokušení dovolit si k ženám víc než k mužům. V těžkých časech hospitalizace ve střešovické nemocnici, v době, kdy se spekulovalo o jeho schopnosti ještě zvládat politický úřad, ho navštívila slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. Návštěva, kterou hlava slovenského státu rozhodně nebyla Zemanovi nijak povinována (dalo se to vyřešit i stručným vřelým dopisem), českého prezidenta svým způsobem vrátila na společensko-politické kolbiště. Čaputová svým vlivem a pověstí tehdy narušila obraz Zemana jako člověka, za kterého už otěže definitivně převzalo jeho pochybné okolí.
Ani to nestačilo. Ani tato laskavost nezabránila Zemanovi v tom, aby se na poslední rozlučkové cestě na Slovensko choval k Čaputové nevhodným, z diplomatického pohledu až agresivním způsobem. Označil ji za fanatičku, na tiskové konferenci ji úkoloval, nevhodně se choval i k přítomné novinářce. Choval se, jednoduše, jako Zeman.
Choval se jako posledních deset let. Deset let, během nichž urážel Gretu Thunbergovou v řeči, kterou absurdně nazval vánočním poselstvím. Během nichž oplzle žertoval o „přeříznutých“ aktivistkách před plným sálem Poslanecké sněmovny. Během nichž téměř ignoroval ženy při předávání státních vyznamenání. Nebo řečnil o sufražetkách, kterého „úplně štvou“. Nebo o burkinách, které by rád strhal z mladých dívek a ty ostatní by do nich „kvůli proporcím“ zabalil (to zaznělo v pořadu „S prezidentem v Lánech“)… Už dost!
Za prezidentování Miloše Zemana jsme mimo jiné oslavili sto let od vzniku republiky. Po sto letech jsme si od prezidenta-feministy Tomáše Garrigua Masaryka prošli cestou k prezidentovi, po kterém zůstane přísné pokárání: Nechovej se jako Zeman!
