Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
V rámci připomínky třetího výročí začátku ruské války proti Ukrajině vystoupil premiér Petr Fiala s výrazným, geopoliticky laděným projevem o stavu věcí v Evropě a současném světě. A zatímco vyzdvihl potřebu silné Evropy, nepřímo jako protiváhy měnící se politiky a postavení Spojených států, ostře se opřel do z jeho pohledu „přeregulované“ Evropy podkopávající konkurenceschopnost evropské ekonomiky. A to v čele s Green Dealem, který má být hlavním „pachatelem“ tohoto fenoménu.
K premiérovým slovům o „přeregulovanosti“ Evropy se minulý pátek během konference Digitální Česko připojil také bývalý vicepremiér Karel Havlíček, který mluvil o tom, že USA a Čína jsou před Evropou a neubírají se cestou robustní digitální regulace. Havlíček přitom hovořil o tom, že ani v Česku se nemáme bát odmítnout něco, co samotné Spojené státy budou po Evropě požadovat stáhnout. Narážel při tom na evropské Nařízení o digitálních službách (DSA), které se již měsíce řeší také v českém parlamentu.
Můžeme se jistě bavit o tom, jak některá pravidla v digitálním prostoru lépe nastavit, odbourat určitou míru byrokratických nařízení nebo posílit vnitřní trh EU a možnosti evropských firem působit na světových trzích. Přitom však nelze zapomínat na to, že je evropskou tradicí a pravidlem stavět nejen vzájemnou propojenost, ale také vlastní globální angažmá a vztahy se třetími státy na čitelných pravidlech a vynutitelných podmínkách hry, které společně vytváří předvídatelný ekosystém vazeb, ze kterého Evropa vždy profitovala.
Jakkoli se dnes najdou hlasy, které mluví o tom, že tento globalizovaný a vzájemně propojený svět postavený na pravidlech již dnes de facto neexistuje a Evropa v tomto ohledu pouze žije v minulosti, existuje jistě jedna oblast, kde se tzv. bruselský efekt regulace a ovlivňování globálních pořádků projevuje v náš prospěch.
Evropská regulace pro světový obchod
Pokud se dnes bavíme o oblastech, kde Evropa v prosazování svých vlastních pravidel ve světovém měřítku nejvíce uspívá, je to kromě iniciativ v oblasti zelené a udržitelné politiky – včetně tzv. Pařížské dohody – bezpochyby digitální ekonomika a služby, v obecnějším smyslu slova globální trh a nastavování jeho pravidel.
Výrazným příkladem v této oblasti bylo již prosazení Směrnice o ochraně osobních údajů GDPR z roku 2016, které postupně inspirovalo celou řadu výrazných ekonomik a světových hráčů a začalo ovlivňovat globální přístup k této komplexní oblasti s velmi výrazným bezpečnostním podtónem. Ten se objevil v souvislosti s kauzou Cambridge Analytika nebo referendem o vystoupení Velké Británie z EU v roce 2016. Již od samého počátku si přitom tento postup získal mnoho mocných nepřátel, kteří se nepřáli lukrativní globální trh s daty a informace, například o uživatelích svých služeb, jakkoli regulovat.
Dalším výrazným příkladem na tomto poli se ukázalo být právě DSA (Digital Services Act), které velmi výrazným způsobem začalo od předminulého léta ovlivňovat tzv. velmi velké platformy a vyhledávače z hlediska jejich přístupu a chování na evropském trhu. A přestože bylo původně koncipováno jako prostředek sjednocení, prohloubení a širšího otevření evropského digitálního trhu, mělo od počátku svůj velmi výrazný geopolitický prvek, včetně na ose EU-Čína nebo EU-USA s ohledem na profilování tzv. digitálních gigantů jako globálních hráčů operujících také na bohatém evropském trhu.
V současném globálním digitálním světě přitom působí společná evropská regulace – ať už v oblasti nakládání s daty nebo online službami – primárně jako obrana před nepřehledným vnějším prostředím postaveným ne na pravidlech, ale čistě komerčním prospěchu velmi velkých amerických nebo čínských firem, které zaplavují evropský trh, v případě čínských tržišť například nekvalitním, zato levnějším zbožím.
Česko v globální digitální hře
Karel Havlíček na konferenci Digitální Česko hovořil o tom, že se ČR „nemá bát postavit se na zadní“. Přesně to se také v současné době děje, když Česko již více než rok nesplňuje slibovanou implementaci a národní implementaci Nařízení o digitálních službách, kterou se česká vláda zavázala dodat do 17. února minulého roku. Lví podíl na tom má opozice ze strany ANO, která se českému adaptačnímu Zákonu o digitální ekonomice zoufale brání a systematicky bojkotuje zasedání parlamentu v této otázce.
V diskuzi na toto téma přitom zaznívají pojmy jako „cenzura“ nebo „omezování svobody slova“, které však nemohou být vzdálenější realitě. Ta vychází z úplně jiné podstaty efektivnějšího vynucování vlastních českých zákonů, které se týkají informačního prostoru a také jeho online součásti. Česko je přitom v tomto „stavění se na zadní“ jednou z úplně posledních zemí v celé EU, které ještě národní rozměr regulace nepřijaly.
Jako problém se to ukazuje nejen pro české uživatele sociálních sítí, ale také pro českou ekonomiku, která je na digitálním trhu s významným podílem online e-shopů a e-commerce značně závislá. Jasné nastavení pravidel a možnost expandovat za české hranice do dalších zemí je základem pro další rozvoj české ekonomiky v této oblasti, jak potvrzují samotné obchodní asociace a svazy průmyslu, které zákon podporují a chtějí ho již nějakou dobu co nejdříve prosadit.
Nicméně zdaleka nejničivější dopady neimplementace padají na běžného uživatele digitálních služeb, když poškozují jeho práva a nedávají mu do ruky nástroje, jak se proti toxickému a častokrát nelegálnímu obsahu na internetu bránit. Silnými argumenty na toto téma hovoří zástupci Policie ČR, kteří poukazují na téměř 19 tisíc trestných činů, které se odehrají v online prostředí každý rok. Přitom až 80 procent z nich připadá na finanční kriminalitu a zneužívání dat k obohacení třetích stran, na což v poslední době reagují stále více i české banky, které se snaží informovat a chránit uživatele svých služeb. Opět namísto toho, aby se o efektivnější a průzračnější stav věcí postaral český stát.
Z morálního hlediska je však pro osoby pohybující se v online prostředí nejproblematičtější jiná oblast, a to pornoprůmysl, který v Česku funguje ve velkém. Do té míry, že jedinými dvěma velmi velkými platformami jsou právě stránky s videi pro dospělé. Bohužel i v jejich rámci až příliš často docházelo ke zveřejňování nelegálního obsahu s aktéry pod hranicí plnoletosti, jak na to v minulosti poukázal Deník N. Ochrana práv dětí je přitom ve stále více zdigitalizovaném světě obrovským problémem nejen pro českou, ale celoevropskou společnost. I v tomto ohledu DSA přichází s konkrétními řešeními, ze kterých však Česko a jeho občané nemohou dnes v plném rozsahu čerpat.
Když se tedy bavíme o přeregulované Evropě, musíme mít také na paměti, co to vlastně znamená. Mimo jiné také to, že pro Česko dnes neplatí stejná pravidla jako pro zbytek Evropy a její digitální trh nebo že čeští občané a firmy nemohou profitovat ze stejné míry příležitostí a prevence hrozeb jako občané sousedního Německa, Slovenska nebo Maďarska. To bylo dokonce první zemí, která regulaci domácího trhu přijala.
Řada je teď na vládě a také opozici, které by měly zákon o digitální ekonomice, jenž v tomto týdnu opět stojí před projednáním ve druhém čtení ve Sněmovně, co nejdříve dotáhnout a přestat z ČR dělat českého pasažéra evropské digitální ekonomiky. Protože pokud si někdo myslí, že EU na ochranu před vnějšími aktéry a vlastní regulace digitálního prostředí rezignuje, nemůže být dále od pravdy.
Spojené státy – jak tvrdil Karel Havlíček – mohou být „před námi“ v Evropě, ale je otázka, kam nejen jejich digitální cesta vlastně směřuje.
