Článek
Nafta je něco jako nové tiché víno. Pokusím se vysvětlit, jak je to myšleno.
Rozdíly v chemickém složení a efektech konzumace nechme stranou. Podobnost spočívá například v tom, že z obou kapalin by se prý měla platit co nejnižší – u vína nulová – spotřební daň, což se také naneštěstí daří.
V případě nafty být nulová bohužel nesmí, protože nám to (jako celé Unii) zakázal zlý Brusel – minimální spotřební daň z nafty předepsal členským státům na 0,33 eura z litru, což zhruba odpovídá dnešním 8 korunám 45 haléřům. Méně už si stát brát nemůže. Respektive může, kdybychom z Unie vystoupili, a je div, že tenhle kardinální důvod v SPD ještě neobjevili.
Popsat, jak s naftovou daní cvičí politici v posledních třech letech, není úplně snadné, ale nezbytné. Buďme ve střehu.
2020: Spotřební daň z nafty: 10,95 koruny z litru. Karel Havlíček, ministr průmyslu, obchodu a dopravy, v zájmu kamionové dopravy prosadil snížení o korunu od 1. ledna 2021. Ministerstvo financí v měsíčních zprávách o plnění státního rozpočtu od té doby lká, že poklesl výběr daně z minerálních olejů.
Jaro 2022: Spotřební daň: 9,95 koruny. Nová vláda pod dojmem stoupnuvších (válečných) cen snížila daň o korunu padesát, respektive parlament to schválil s platností do konce září 2022. Ministerstvo financí v měsíčních zprávách o plnění státního rozpočtu lká, že poklesl výběr daně z minerálních olejů.
Září 2022: Spotřební daň: 8,45 koruny. Vláda prodloužila status quo do konce roku 2023 (původně ministři dopravy a financí mluvili o prodloužení na neurčito, opět v zájmu tuzemských silničních dopravců). Ministerstvo financí v měsíčních zprávách o plnění státního rozpočtu lká, že poklesl výběr daně z minerálních olejů.
Květen 2023: Spotřební daň: 8,45 koruny. Vláda navrhla „novelu zákona o spotřebních daních, díky které dojde k návratu sazby spotřební daně z motorové nafty na původní výši 9,95 Kč za litr, a to s účinností od prvního dne měsíce po vyhlášení zákona.“ Termín „na původní výši“ je falešný, protože skutečná původní výše by byla 10,95, a ne ta, co po „Havlíčkově“ korunové srážce platila od roku 2021. Ministerstvo financí v měsíčních zprávách o plnění státního rozpočtu lká, že poklesl výběr daně z minerálních olejů.
Červen 2023: Spotřební daň: 8,45 koruny. Alena Schillerová navrhla, aby současná, tj. minimální spotřební daň na naftu vydržela do konce roku 2023, jak stojí v zákoně. Vrátit ji na 9,95 o několik měsíců dřív by podle ní byl „nepředvídatelný krok“, který „zasahuje nepřiměřeným způsobem do legitimního očekávání těch, na které daň dopadá“ a „odporuje principu právní jistoty“. Poslanci SPD Jan Hrnčíř a Karel Sládeček nezávisle na tom navrhli zvýšit současnou daň o symbolických pět haléřů na litr, a to navždy.
Ministerstvo financí (nebo už jeho umělá inteligence) ve zprávě o plnění státního rozpočtu za květen 2023 sděluje, že „nejvíce meziročně pokleslo inkaso daně z minerálních olejů (-8,9 %, -2,6 mld. Kč), což je způsobeno prodloužením platnosti snížené sazby daně z motorové nafty.“
Přečtěte si komentář Václava Dolejšího:
Tenhle gordický uzel má nyní rozetnout parlament, přičemž od vlády dostal notičky, že je „za pět minut 12“. Tenhle čas nám byl nastaven z mnoha různých důvodů, ale spotřební daň z nafty patří k těm nejprostším: stát se zkrátka sám připravil o miliardy, aby vyhověl jedné silné lobbistické skupině a voličsko-motoristické poptávce po zlevnění dieselu. Jak dalece se snížení daně skutečně promítalo do čísel na totemech čerpacích stanic, zůstává sporné.
Ano, ceny nafty se propisují i do cen zboží a služeb, které hradíme všichni: ale hlavními beneficienty tohoto daňového cvičení jsou - vedle prodejců nafty, kteří získali prostor pro zvýšení marží - kamionová doprava a individuální automobilismus. Takže svého druhu naše „neřesti“ na přírodě, které není záhodno dotovat.
Speciálně za časů ohlášeného utahování opasků je neudržitelné, aby se na jedné straně plakalo nad rozpočtem a vláda škrtala ve vědě, a na druhé stát obrovské peníze měsíc co měsíc nechával vyletět výfukem. U vína jde o řádově nižší částky, ale o stejnou daň a stejný problém.
Se kterým ovšem údajně nejde hnout z rozdílných důvodů: nulová daň na víno je stará jako jihomoravské lidstvo samo (a proto se prý nemůže měnit nikdy), kdežto turbulentní daň z nafty se mění každou sezónu (a proto se prý nemůže měnit nepředvídatelně). Alena Schillerová zastává první i druhý názor.
Ještě by se, ale to je už hodně smělá myšlenka, bývalo mohlo vzít v potaz „legitimní očekávání“ těch, kdo ani nejezdí autem na naftu, ani nepijí víno. Zato to jiným z nás platí.
Spotřební daň z nafty musí jít nahoru co nejdřív. A i když uznáme, že loňské zdražení komodit bylo výjimečné, stojí za úvahu i sám způsob, jak se na něj zareagovalo.
Vypadalo to dramaticky, vláda byla pod tlakem něco udělat, ale teď jsou ceny už dlouho v ekonomicky únosných mezích. A daň, protože na téhle úrovni to většinou jde pomalu, zůstává nízká jako tehdy, i když už to není potřeba. Parlament ji možná zase zvedne – a co když za měsíc, nepřivolávejme to, vypukne zemětřesení pod ropnými poli, zkrachuje něco velkého nebo nastane nějaká politická událost a ceny ropy zamíří do nebes, těžko říct, na jak dlouho? Zase uděláme novou spotřební daň od-do, a pak třeba ještě -do… ?
Snižovat daň z něčeho proto, „že to poslední dobou moc zdražilo“, je operace s vysokou mírou rizika. Příběh nafty to ukázal. A to ještě zdaleka nekončí.
