Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Když se ideově nesourodá pětikoalice ujímala vlády, mudrovalo se hojně o tom, že její fungování nebude lehké a bude docházet k hodnotovým střetům. Témat se nabízelo mnoho od přijetí eura po manželství pro všechny. Přijetí eura se ovšem kvůli stavu veřejných financí přesunulo do říše sci-fi a z debaty o manželství pro všechny se pro toto volební období stala nepřehledná politická bramboračka míchaná rukou nerozdílnou napříč politickým spektrem.
První ostřejší koaliční střet proto není ideový, ale čistě politický. Pirátský poslanecký klub vyzval k výměně šéfa Úřadu pro zahraniční styky a informace Petra Mlejnka. Ten je kritizován za své kontakty s podnikatelem Michalem Redlem, toho času trestně stíhaným. Tedy za něco, co už stálo místo nejednu veřejnou figuru.
Přečtěte si o kauze Petra Mlejnka na Seznam Zprávách
Ministr vnitra Vít Rakušan Mlejnka hájí a odvolat ho nechce. Čtveřice pirátských poslanců naopak jeho odvolání po Rakušanovi žádá. A jejich straníci vyhlašují referendum o usnesení, podle nějž se pirátská strana „distancuje od způsobu, jakým vláda ČR přistupuje k závažným informacím o osobě ředitele ÚZSI“.
„Strana vznikla v reakci nad nedobrým stavem politické kultury a z těchto důvodu nemůže v této věci akceptovat postup koaliční vlády,“ píše se – poněkud kostrbatě – dále v usnesení. Pokud by jej Piráti ve stranickém referendu odhlasovali, bude to docela silná káva. Koaliční poslanci mohou k lecčemu vyzývat a volat po jednání, jako to činí Jakub Michálek. Ale když se jedna z vládních stran usnesením celostátního fóra distancuje od činnosti vlády, byť jen „v této věci“, může být zaděláno na obstojnou koaliční krizi.
Cest, jak ji odvrátit, přitom není vidět mnoho. Piráti totiž mají pravdu.
Předseda hnutí STAN Rakušan se mohl přetrhnout, aby ukázal, jak moc chce svou stranu od Redlova vlivu odříznout. Kromě zcela samozřejmého distancu od hlavní postavy kauzy Dozimetr Petra Hlubučka Rakušan za styky s Redlem obětoval letitou tvář své strany a nadějného ministra školství Petra Gazdíka a šéfa České pošty Romana Knapa, který se rovněž s Redlem jednou viděl. Europoslanec a Redlův kamarád Stanislav Polčák musel aspoň pozastavit členství v hnutí, ale složit mandát už jej Rakušan nedonutil.
A Mlejnkovi, člověku na pozici zcela klíčové pro bezpečnost státu, najednou schůzky s Redlem nezkřiví ani vlásek? To je prostě divné. Naopak není divné, že to vadí opozici. A odpor nepřekvapí ani u Pirátů, kteří si na boji proti ovlivňování politiky podezřelými byznysovými kruhy postavili velkou část své image včetně dryáčnického vězeňského autobusu před volbami v roce 2017.
Piráti se bouří
Rakušanova nedůslednost v očistě hnutí STAN i státu od Redlova vlivu prostě nepůsobí dobře. Ministr vnitra se může stokrát zaklínat nutností „klidu na práci“ během evropského předsednictví a spřádat teorie o tom, že trpí, neboť šlape po kuřích okách vlivných skupin.
To první platí. Hlasovat o nedůvěře vládě v dnešní době je pitomost. Nejenže předsedáme unii, ale žádný z opozičních politiků se ve skutečnosti nechce ujmout vládní odpovědnosti. Ale je to také svaté právo opozice, a když jí vláda včetně Rakušana nabíjí kanóny, proč by nestřílela. Zvláště když ví, že riziko, že vládu potopí a bude se muset ujmout vesla, je zcela minimální.
I to druhé může být pravda. Změn probíhá hodně a jistě mnoha vlivným lidem vadí. Ale to nijak nevysvětluje Rakušanovu blahosklonnost vůči Mlejnkovi a jeho kontaktům s Redlem.
Práci vládě v tuto chvíli nekomplikuje primárně tlak opozice, která samozřejmě využívá vládních chyb a nedůsledností. Překáží jí podivné chování Víta Rakušana. Když už dokázal (prozatím) přesvědčit premiéra Fialu, že může zůstat na postu ministra vnitra, neboť s Redlovým vlivem na struktury STAN nemá nic společného, neměl by sobě ani vládě komplikovat život obhajováním neobhajitelného Mlejnka. Teď už tím riskuje nejen důvěryhodnost svou i vlády, ale i soudržnost vládní koalice.
