Článek
Miliardář Jan Barta finančně podpoří Sociální demokracii, napsal minulý týden zpravodajský server Seznam Zprávy. Půl milionu už má slíbeno spřízněná Masarykova akademie vedená expremiérem a někdejším eurokomisařem Vladimírem Špidlou. Pro mnohé je to možná překvapivá informace. Osmatřicetiletý byznysmen nepůsobí jako volič levice. A zřejmě jím ani není.
Narodil se v Americe a do osmi let tam vyrůstal, podle Wikipedie je praprapravnukem vynálezce Františka Křižíka. První velké peníze vydělal spekulacemi s internetovými doménami. Mimochodem ode mě jednu doménu před deseti lety koupil a provozoval na ní úspěšný bulvární magazín Extra.cz. Nedávno jej prodal.
Dnes je Bartovým největším dobrodružstvím angažmá v legendární internetové firmě Groupon (mimo jiné vzor českého Slevomatu), kterou ovládá investiční skupina Pale Fire Capital. Pokud by se ji českým manažerům povedlo zachránit, bylo by to něco, čemu se říká husarský kousek. Ale není to vyloučeno, jak ukazuje poslední rok.
Barta se angažuje i ve veřejných věcech, byť spíš nesoustavně a někdy ne úplně srozumitelně. Má rád takzvaný superforecasting, tedy disciplínu, která se na základě statistických a dalších vědeckých metod snaží předpovědět budoucnost. Což je těžké, jak známo, a velmi často to nevychází. Do tohoto ranku by se dalo zařadit i Bartovo angažmá a rady v době covidu.
Barta miluje strategie a v jejich rámci nečekané či nepředvídatelné kroky. Mottem jeho twitterového účtu je citát Ferdinanda Focha, slavného francouzského důstojníka a hrdiny první světové války: „Střed oslabuje, pravice je na ústupu. Situace je výtečná. Útočím.“
Tím se dostáváme k Bartovu politickému sponzoringu. Podpora Sociální demokracie, která je mnohými v podstatě odepsanou stranou bez jediného poslance (a s jediným senátorem), je přesně ve stylu zmíněného citátu. Vše je beznadějné, tak co takhle zaútočit?
Když k tomu připočteme, že Bartův dědeček sbíral zkameněliny a že sám Barta prodělal před deseti lety 100 milionů korun na pokusu provozovat v centru Prahy luxusní obchod s polodrahokamy a kameny, bylo by snadné dělat si z jeho podpory SOCDEM legraci. Protože co jiného je takový Vladimír Špidla než politická zkamenělina, jakkoli ušlechtilá?
Jenže legrace není namístě. Bartova podpora je jako šachový tah. Není jednoduché jí rozumět, jako překvapení funguje výborně, může i nemusí být promyšlená. A její efektivitu ukáže až budoucnost. Ale minimálně platí, že ambice je čitelná a srozumitelná: přispět ke stabilnějšímu a zdravějšímu politickému prostředí.
Barta si nekupuje kamarády na vysokých postech ve spřátelené straně. Není karikaturou sponzora, která se tak zabydlela v české představivosti, totiž manipulátorem v pozadí, který má v telefonu všechna důležitá čísla a „umí“ ministry i premiéry.
Z tohoto Bartu nikdo podezírat nemůže. Doba, kdy by se SOCDEM mohla dostat do skutečných rozhodovacích pozic, je v nedohlednu. Půl milionu pro Špidlu je riziková investice do startupu, jehož šance jsou opravdu mizivé. A to je sympatické.
Barta přistupuje k české politické scéně jako investor. Vlastně podobně, jako když kupoval se společníky akcie amerického Grouponu. Volili firmu, která zažila vzestup a slavné dny, a má tedy ve svých genech či paměťových buňkách úspěch. Ale dnes je zároveň v tak havarijním stavu, že je k mání velmi lacino.
Přesně to je situace SOCDEM. A navíc je to přesně ta strana, jejíž návrat na scénu by Česku mimořádně prospěl. Pohledem Bartova oblíbeného forecastingu jsou tedy peníze pro socialisty asi tou nejlepší pragmatickou a „nekmotrovskou“ investicí bohatého a úspěšného (smýšlením pravděpodobně spíš pravicového) voliče.
Protože co mají lidé zklamaní a nespokojení s vládnoucí pětikoalicí v čele s Petrem Fialou na výběr? Babišovský vyprázdněný populismus, nebo extrémismus Rajchla či Okamury. Kdyby se v této části spektra vrátila do hry sedmi- až desetiprocentní Sociální demokracie, úplně to před volbami do Sněmovny za dva roky změní českou politickou mapu. A to výrazně k lepšímu.
Střed oslabuje, pravice je na ústupu, Jan Barta útočí. Uvidíme.
