Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Dělat totéž a očekávat jiný výsledek označil Albert Einstein za definici šílenství. V případě české legislativy bychom mohli mluvit spíše o tradici.
Ministerstvo vnitra a Ministerstvo průmyslu a obchodu vytáhly ze šuplíku osvědčený recept: Co kdyby poskytovatelé internetu museli sledovat, jaké stránky navštěvujete? A kdyby tato data byla k dispozici policii a tajným službám? Geniální, to tu ještě nebylo! Tedy… když nepočítáme zákon, který v roce 2011 zrušil Ústavní soud a pak byl ještě jednou odmítnut v roce 2015.
Sledování internetové aktivity všech občanů je jako zabezpečit ze strachu před vloupáním dveře několika novými bezpečnostními zámky a zároveň nechat pro domovníka klíče pod rohožkou, aby se k vám mohl kdykoli podívat, jestli něco náhodou nezmizelo. Nebo se jen tak porozhlédnout, znáte přece domovníky, co by se asi tak mohlo pokazit?
Ministerstvo vnitra oprašuje klasický argument: Chceme chránit občany, bojovat proti zločinu a zajistit bezpečnost. Kdo by mohl být proti? Jsou to přece ušlechtilé cíle, kterým těžko někdo odporuje. I proto se nedělají průzkumy veřejného mínění, kde se klade následující otázka: Jste pro dobro, nebo pro zlo? Dáváte přednost bezpečí našich dětí, nebo tajnému plánování teroristických útoků?
Soukromí není vada ani antiteze bezpečnosti, ale její součást. Bezpečný člověk je ten, který má kontrolu nad svým životem a informacemi o sobě. Který ví, že ho stát nesleduje na každém kroku jako podezřelého. Dnešní technologie umožňují sledovat potenciální pachatele cíleně, bez nutnosti sbírat data o každém z nás.
Policie argumentuje, že přístup k datům bude možný jen se soudním povolením. Jasně, a až se budou instalovat kamery v každé ložnici, dostaneme záruky, že jejich sledováním budou pověřeni policisté se soudním povolením a bez zájmu o sex. Jo a taky podepíšou prohlášení, že videozáznamy nikdy, ale nikdy nikomu nedají. Rozhodně ne například novinářům. Všechny ty „úniky“ v posledních letech se nám přece jen zdály.
Pak je tu to, jak se celá věc odehrává. Návrh vyhlášky není veřejně dostupný, konzultace mezi ministerstvy probíhají neveřejně. A vrcholem je reakce politiků, jmenovitě ministra vnitra a premiéra, když Český rozhlas celou věc zveřejní. „My nic, to úředníci“ je ta nejhloupější výmluva, jakou si lze vymyslet. Na úrovni „pes mi sežral domácí úkol“, jen ještě o trochu víc opotřebovaná.
Mimochodem, plynou z toho dvě věci: Buď je vláda populistická a mění názor podle toho, jak to v médiích zrovna „fouká“, anebo o přípravě zákona opravdu nevěděla a pak asi nefunguje moc dobře.
Ano, teď zrovna mají moderní technologie špatnou pověst. Klademe jim za vinu spoustu špatného, co se děje (neblahý vliv na děti, rychlé vytváření a šíření dezinformací atd.), a tak možná Rakušan a Fiala doufali, že skřípnutí jejich uživatelů jim projde. Nebo ho možná i přivítáme potleskem. Ale nikoli, je to špatný nápad od začátku do konce.
Internet představuje největší veřejný prostor v historii lidstva. Je to místo, kde se setkáváme, učíme se, bavíme se a pracujeme. Měl by být stejně svobodný jako náměstí nebo park. Že jsou zrovna teď v čele technologických gigantů „divní lidé“ jako Musk, Zuckerberg nebo Bezos? Možná. V principu to ale na definici digitálního světa coby veřejného prostoru nic nemění.
Návrh vyhlášky o sledování internetové aktivity je klasickým příkladem salámové metody: Ukrojit malý kousek svobody, pak další a další, až jednoho dne zjistíme, že salám došel. Odmítnutí takových návrhů není projevem podpory zločinu, ale obranou základních hodnot, na kterých stojí naše společnost.
Od politiků dnes jediných stran, které jsou opravdu prozápadní a prodemokratické, bych očekával, že budou tyto hodnoty hájit, nikoliv se schovávat za technické vyhlášky a úřednický jazyk. Soukromí občanů by mělo být prioritou, nikoliv překážkou, kterou je třeba obejít. A pokud už někdo takový návrh předloží, měl by mít odvahu se k němu přihlásit a obhájit ho v otevřené demokratické diskuzi.
Mimochodem, lehce mimo téma, ale i tak mi přijdou důležité ještě dva postřehy.
Zaprvé, zajímalo by mě, jak si osobně stojím v této věci jako zákazník služby Starlink. Ptal jsem se několika expertů, ale nedokázali mi odpovědět. Starlink je v Česku poskytovatelem internetu, takže by měl zákonu vyhovět. Otázka ale je, jak by to prakticky fungovalo a jak by se policii dařil zákon vynucovat. Tím spíš, že jde o firmu založenou a řízenou Elonem Muskem, jehož chování je nepředvídatelné a nejisté.
Navíc je vtipné, že jsem si účet a zařízení od Starlinku pořídil před půl rokem jako určitou pojistku pro to, že budu mít například i v době potenciálních krizí svobodný a technicky fungující přístup k informacím. Dnes opravdu nevím. Mám se bát víc vlády, která mě chce špehovat (samozřejmě s těmi nejlepšími úmysly!), anebo firmy ovládané hajlujícím kašparem z Texasu?
Nechám na zvážení.
Plus druhý postřeh: To, že o práci na zákoně o sledování internetových aktivit občanů poprvé referoval právě Český rozhlas, mi přijde jako dobrý argument o důležitosti veřejnoprávních médií. Tedy záruky skutečně nezávislé a dobré žurnalistiky, které je jedno, kdo je zrovna u moci a jaká je v dané věci pozice státu či vládnoucích politiků. Děkuji, budu na to při placení zvýšených koncesionářských poplatků s vděkem myslet.
Fiala a spol. si totiž neuvědomují jedno: Pokud nebude mít tahle země ve volební ruletě na podzim opravdu ďábelské štěstí, moc v zemi předají lidem, se kterými a) nemáme moc dobrou zkušenost z minulosti a zároveň za b) vůbec netušíme, jaké hodnoty zastávají a kam naši zemi budou chtít posunout.
Zmíněný zákon je jako vystavit jim bianco šek, bohužel krytý jen a jen naší budoucností.
