Článek
Debaty a hádky o tom, kdy bylo, případně kdy zase bude „líp“, patřily k součástem i české politické debaty od nepaměti. Ale od té doby, co se koncept „líp“ stal nedílnou součástí komunikace nejsilnější (momentálně opoziční) strany, máme ho takříkajíc na talíři skoro denně. A nutno uznat, že to funguje.
To vše se děje v širším společenském kontextu, jejž zachytil čerstvý průzkum agentury STEM, která už od začátku 90. let zkoumá pohled Čechů na fungování polistopadového demokratického režimu. Podle posledních dat si 48 procent lidí myslí, že současný demokratický režim je mnohem nebo alespoň trochu lepší, než byl ten předlistopadový, komunistický.
Necelá třetina lidí hodnotí režimy přesně opačně a každý pátý Čech považuje současný a minulý režim za „asi tak stejný“. Jinými slovy je tu docela dost lidí, kteří si obecně myslí, že „líp“ nebylo ani tak za Babiše, jako spíš za komunistů. To je celkem alarmující zpráva.
Podstatnější je ovšem pohled na vývoj. Dnes jsou tato čísla srovnatelná s rokem 2013, kdy země procházela prudkou vládní krizí vrcholící pádem nepopulární vlády Petra Nečase a předčasnými volbami. Podobná konstelace odpovědí byla zjištěna také v krizi druhé půlky 90. let, která předcházela podpisu opoziční smlouvy, a v letech těsně po tomto podpisu. Naopak před pěti lety, v roce 2019, bylo pozitivní hodnocení současného režimu na vrcholu, to když jej za lepší než komunistický označilo 65 procent dotázaných, zatímco jen 16 procent to vidělo opačně.
Pozoruhodný je i vývoj v některých dílčích otázkách. Když v roce 2019 hodnotili respondenti „celkovou kvalitu života“, pozitivně ji vnímalo 72 procent dotázaných, zbylých 28 procent vyjádřilo nespokojenost. O pět let později vnímá celkovou kvalitu života pozitivně už jen 58 procent lidí.
„Zavedení tržní ekonomiky“ vnímalo v roce 2019 velmi pozitivně nebo spíše pozitivně 78 procent dotázaných, o pět let později už to je jen 63 procent. Setrvalé přízni se ovšem těší „možnosti nákupu zboží a služeb“, které hodnotí pozitivně 86 procent lidí – i tady ale došlo během pěti let k poklesu o šest procentních bodů.
Znatelné oslabení pozitivního vnímání vývoje se podle výzkumníků dále týká oblastí, jako jsou svoboda projevu, otevřené hranice nebo členství v EU.
Je vidět, že krizové roky covidové pandemie, na něž plynule navázaly krize spojené s ruským vpádem na Ukrajinu a zdivočelou inflací, vedly k jistému úpadku důvěry nejen v různé politiky různých stran, ale do jisté míry i v „režim“ jako celek.
Může to souviset i s tím, že během těchto let se v krizích „vykoupaly“ obě rozhodující politické síly v zemi. Andrej Babiš v roli premiéra nebyl úspěšný při vedení země covidovou pandemií a chaos v zavádění a rozvolňování nejrůznějších regulací silně zasáhl důvěru v samotný stát. Petr Fiala sice dokázal po ruské invazi na Ukrajinu zaujmout principiální stanovisko v zahraniční politice, ale s řešením domácích dopadů mezinárodní krize to bylo mnohem, mnohem horší.
V součtu vedla „krizová pětiletka“ u mnoha lidí k měřitelnému propadu životní úrovně i důvěry v demokratické instituce. Podle dat PAQ Research narostl podíl domácností, které ze svého celkového měsíčního příjmu nic neušetří, ze 16 procent v listopadu 2021 na 26 procent v září 2024. Podle dat STEM mají hůře finančně zajištění lidé výrazně skeptičtější postoj k „výdobytkům“ demokratického režimu. Celkově polistopadový režim hodnotí jako horší než ten komunistický 51 procent z nich, kvalitu života vnímá pozitivně jen necelá čtvrtina.
Dalším důležitým zjištěním je, že zatímco v celkové populaci vnímá polistopadový režim pozitivně 48 procent lidí, mezi voliči stran vládní koalice je to 85 procent, zatímco mezi voliči parlamentní opozice jen 32 procent (zkoumalo se ještě před odchodem Pirátů z vlády). Významně více příznivců než u parlamentní opozice má současný režim paradoxně jak mezi voliči mimoparlamentních stran, tak mezi chronickými nevoliči.
Naopak celých 45 procent příznivců parlamentních opozičních stran považuje obecně za lepší předlistopadový komunistický režim, přičemž výzkumníci výslovně uvádějí, že mezi voliči ANO a SPD nejsou v této věci podstatnější rozdíly. A protože obě opoziční uskupení velmi dobře znají nálady svých voličů, máme se v kampani před sněmovními volbami nepochybně na co těšit.
Není překvapivé, že v dobách krizí upadá důvěra nejen v aktuální politickou reprezentaci, ale i v systém (či „režim“) jako celek. V ekonomicky i politicky lepších časech se tato důvěra postupně navrací. I díky výzkumům STEM už máme dost dlouhou řadu dat na to, abychom to mohli pozorovat.
Zdá se, že pro některé opoziční strany by mohlo být v současnosti výhodné nahradit legitimní demokratický politický boj s vládou o převzetí moci bojem proti „režimu“. Zároveň to současné vládní strany bude svádět, aby se stavěly do pozice jediných pravých obhájců listopadového odkazu hájících „režim“ před nájezdem nedemokratických sil.
Obojí by byla chyba. Listopad 1989 nastavil velmi široké mantinely i pro velmi divoké politické souboje a pro velmi pestrá řešení společenských problémů. Je úkolem odpovědných politiků se do těchto mantinelů vejít a dát – způsobem boje i návrhy řešení reálných problémů reálných lidí – polistopadovému režimu šanci získat si kus ztracené důvěry zase zpět. Jako už to dokázal několikrát. Protože přes všechno klopýtání žádný lepší k dispozici není a rozhodně hned tak nebude.
